Zkorumpovaní politikáři, masové přistěhovalectví Arabů a Afričanů, projevy džihádu, jejich mediální zlehčování a zjevné upřednostňování „uprchlíků“ před chudými Španěly (často v důchodovém věku), antifeminismus – to jsou hlavní témata kritiky HSM. Melisa je výřečná, o svých slovech přesvědčená a přesvědčivě také působí…

Autor: Karel Veliký

– ze země Cida, jeho věrných a reconquisty

Španělské slovo hogar znamená domov, domácnost, ale také ohniště, krb, přeneseně pak rodinu. Nechybíme tedy, když organizaci založenou v Madridu roku 2014 Melisou Domínguez Ruizovou přeložíme jako Sociální domov. Je to skupina aktivistů či – lépe – militantů, která se pro svou činnost inspirovala u italského CasaPound a řeckého Zlatého úsvitu. Po čase měla ve více jak třímilionové metropoli asi dvě stě členů a následovníky (nebo napodobitele) v Toledu, Granadě a Zaragoze. Melisa je nejen její tváří, ale i vůdkyní.

Ještě neodbarvená v roce 2013 na demonstraci MSR

Když v roce 2008 do Španělska dorazila velká hospodářská krize, byla devatenáctiletou studentkou filosofické fakulty madridské univerzity. Nezaměstnanost v zemi záhy vystoupala na šestadvacet procent a statisíce mladých Španělů se vydalo hledat uplatnění do zahraničí, především do Francie nebo do Německa. A do jejich země zase proudí statisíce imigrantů ze severní Afriky. Vedle masy nádeníků i běžných obejdů, hloučků drobných zlodějíčků, partiček dýlerů a nabuzených flákačů jsou mezi nimi, jak se ukáže, i vysoce motivovaní bojovníci svaté války.

Melisa hodlá zůstat doma ve Španělsku. Už na škole jí říkali „nacistka“, asi i proto, že netrpí xenofilií a víc než osudy „chudáků uprchlíků“ jí zajímají osudy zchudlých krajanů. Chudoba je tu nyní viditelnější než kdy dřív – spatřit Španěly v důchodovém věku hledající v odpadkových koších něco k snědku není již ani v Madridu nic až tak výjimečného. Po epizodě se stranou Movimiento Social Republicano (MSR), která navazuje na odkaz Italského sociálního hnutí, se Melisa s camaradas shlédnou v akcích generačně bližšího CasaPound Italia – a začnou obsazovat prázdné budovy!

V roce 2018 je v Madridu dobře přes čtyřicet prázdných domů v majetku města. Z nich Hogar Social (zprvu k názvu patřilo jméno spoluzakladatele Falangy: Ramiro Ledesma) za první čtyři roky existence postupně obsadil devět. Po třech čtyřech týdnech totiž zpravidla zasáhne policie a nezávislé „sociální centrum“ zase vyklidí, když se skupina brání, bývá to dost spektakulární. Má to i jednu výhodu, téměř s každým stěhováním se s nabídkou pomoci Sociálního domova seznamují lidé v jiné čtvrti. Týden co týden se tu pak potřebným rozdělují nějaké potraviny (špagety, uzeniny, mléko; „v létě melouny, v zimě konzervy“) a šatstvo, lidem bez střechy nad hlavou nabízí sociální domov Hogar rovněž možnost přenocování – také jen na holé zemi, když policie zabaví doposavad získaný nábytek či jiné vybavení (deky, spacáky, karimatky) a další nejsou ihned k dispozici. Materiál pochází z darů a přebytků: „Dostáváme hlavně oblečení, mnohem víc než jídlo,“ tvrdí Melisa. První a jedinou podmínkou  s o l i d a r i t y  Hogar Social je španělská národnost příjemce pomoci, neboť humanitářská charita profi-neziskovčíků před domorodci nepokrytě upřednostňuje cizince.

Kromě solidarismu v centrech vede Hogar Social Madrid (po rozšíření iniciativy i do jiných měst se takto specifikuje příslušnost) také propagandu akcí přímo v ulicích. Inscenoval v nich například veřejné popravy známé z videí Islámského státu, aby upozornil na fakt, že jednou by se v Evropě mohly znovu konat i zcela reálně, nezabráníme-li muslimské potopě.  Zdaleka nejznámější akcí je však ta spontánní z 22. března 2016, kdy asi třicetičlenná skupina HSM militantů v blízkosti ústřední madridské mešity (M-30, největší mešity v Evropě!) zapálí dýmovnice, skanduje „Mauři ven!“ a na transparentu stojí: „Dnes Brusel, zítra Madrid?“ – Tentýž den totiž v Bruselu došlo ke dvěma sebevražedným útokům (v metru a na letišti), které pětatřicet lidí zabily a tři sta čtyřicet zranily…

Vlajka HS je modrá. A systémoví novináři zcela nekorektně spekulují, kdo jej řídí z pozadí, takové děvče přece „nemůže jen tak sjednotit ultras z rivalizujících klubů a skupin“…

Dvanáct „ultras“ včetně Melisy je následně vyšetřováno a obviněno z trestného činu podněcování k nenávisti a výtržnictví.  V roce 2018 je obvinění proti jedenácti obžalovaným zamítnuto pro nedostatek důkazů a dále je řízení vedeno pouze proti Melise. Podle státního zástupce její protest vyvolal stovky islamofobních komentářů, neboť zprávy a záznamy z něj zveřejnil HSM na Twitteru, Facebooku (kde byl sdílen 2197krát a podnítil 434 komentářů) a na kanálu You Tube, obžalovaná se k němu navíc přihlásila i v televizi, takže „podporuje nenávistný diskurs“ a žaloba pro ni žádá tři roky vězení plus tři tisíce eur pokuty; soukromá žaloba jménem neziskovky Red Española de Inmigración y Ayuda al Refugiado (Síť pro imigraci a pomoc uprchlíkům) dokonce požaduje roky čtyři!

Soud loni v prosinci Melisu Domínguez Ruizovou nakonec obžaloby zprostil. Vždyť při mešitě opravdu působila devítičlenná náborová buňka pro džihád, tzv. brigáda Al-Andalus, jejíž členové byli mezitím odsouzeni na osm až dvanáct let za terorismus. Navíc při protestu „nedošlo ke zranění osob nebo poškození soukromého či veřejného majetku v oblasti, nebyla narušena ani veřejná komunikace“. Aby zamezil jakékoli případné konfrontaci, stačilo strážnému zavřít hlavní vchodové dveře. Neziskovce proto rozsudek uložil povinnost uhradit padesát procent nákladů řízení, neboť „tato strana setrvala na svém obvinění i poté, co zasahující policisté a ochranka mešity zcela jasně uvedli, že nedošlo k žádnému zranění osob ani poškození věcí“ a „ve svém písemném prohlášení nevysvětluje, v čem tedy spočívala veřejná výtržnost a jak se na ní obžalovaní podíleli“.

Hogar Social Madrid pokračuje. Stíhání, zadržení, pokuty se množí. Jak dlouho to člověk vydrží?

Doplňující informace od laskavého, se španělskou scénou velmi slušně obeznámeného čtenáře: