Categorized | Politika

Alain de Benoist: Dvojí „obamánie“

Každému je jasné, že kdyby měl celý svět možnost hlasovat v amerických volbách, neodešel by z nich Barack Obama pouze s několika bodovým odstupem, ale přinejmenším s 80% převahou. Vyjma státu Izrael tak demokratický kandidát požívá obrovské podpory veřejného mínění. Po osmi letech vlády George Bushe, kterou již nyní mnoho komentátorů považuje za tu nejhorší v celé historii Spojených států, tato skutečnost není nijak zarážející.


Je to tedy v tomto momentu, kdy situace není zdaleka růžová, kde je potřeba snažit se najít nejhlubší kořeny oné „obamánie“, která bleskurychle změnila v „hysterobamánii“. Prohlášení vyřčená v předvečer voleb 4. listopadu totiž nemohla nikoho nechat na pochybách, že to nebylo z důvodu mládí, sympatického vzhledu, jistého osobního kouzla, schopnosti Baracka Obamy vytvořit značně lepší volební kampaň než jeho soupeř, nebo podpoře pro voliče důležitých názorů, nýbrž že bylo jeho zvolení doprovázeno téměř celosvětovým chvalozpěvem. Bylo to z důvodu barvy jeho pleti. Evropané i Afričané si do paměti zřejmě vryli pouze jediný aspekt jeho vítězství: černoch (ve skutečnosti mulat) poprvé vstupující do Bílého domu.

Tato „racializace“ komentářů, mnohem silnější mimo Spojené státy, než v Americe samotné, a která vystrnadila z úvah veškeré skutečně politické rozvahy, je skutečně zarážející. Ještě významnější (nebo snad více vypovídající) je, že „racializace“ byla klíčovým faktorem jak pro rasisty, tak pro antirasisty, ti první cítili znechucení nad tím, nad čím ti druzí jásali: příchod černocha jako hlavy nejsilnější mocnosti na světě. Jedni stejně jako druzí jsou nicméně ve shodě přisuzovat nesmírnou důležitost Obamově rasové příslušnosti.

Některé z jejich komentářů byly opravdu zarážející. Ve Francii tak Rada zastupující sdružení černochů (le Conseil représentatif des associations noires – CRAN) vyzvala na jednom ze svých zasedání k „oslavě Obamova vítězství a k vyslání žádosti k Nikolasi Sarkozymu, aby pamatoval na obranu práv francouzských černochů,“ Francouzi afrického původu zatím provolávali: „konečně máme svého presidenta!“, či „Spojené státy nám jdou příkladem.“ (Evidentně tak nemají ani potuchy o tom, že to byl Gaston Monnerville, pocházející z Antil, kdo byl předsedou senátu mezi lety 1959 a 1968, tedy postu, který ho činil druhým nejmocnějším mužem v zemi). V Africe se objevilo ještě větší množství hlasů, které předpovídaly, že „Obama zachrání africký kontinent,“ nebo že se nový president zasadí o zvýšení životní úrovně v Keni, z prostého důvodu, že to byla rodná země jeho otce!

Obama ostatně obdržel hlasy 43% bělochů (oproti 55% pro McCaina), číslo, které zajisté zanedbatelné není. Je potřeba poznamenat, že od dob Lyndona Johnsona, tedy od roku 1964, žádný demokrat většinu „bílých hlasů“ neobdržel. Nejenže Obama nezískal méně „bílých hlasů“ nežli tři předchozí demokratičtí kandidáti do Bílého domu, ale obdržel jich více. Z tohoto pohledu je vítězství, kterého dosáhl ve Virginii (stát, který byl hlavním městem jižanů v Americké občanské válce) nebo například v Ohiu, symbolické. Peter Wallsten tak v Los Angeles Times oprávněně poznamenal: „bílí Američané hráli klíčovou roli ve zvolení Baracka Obamy černým presidentem do Bílého domu“. Obama ve skutečnosti dokázal uspět napříč všemi sociálními vrstvami v zemi, a jestliže byl zvolen, bylo to především proto, že měl schopnost sjednocovat i mimo svou barvu pleti.

Konečně se nesmí ani zapomínat, že Barack Obama nebyl zvolen presidentem Afriky, generálním tajemníkem Organisace spojených národů nebo spasitelem lidstva, ale presidentem Spojených států amerických, s jediným a specifickým účelem ochraňovat americké zájmy. S ohledem na historické a geopolitické faktory není nijak jednoznačné, že by fakt, že je černoch, navrátilo Ameriku na cestu, která by se sbíhala se zájmy Evropy. Zdá se, že ruský president Dmitrij Medvěděv je v tomto okamžiku tím jediným, kdo to pochopil.

Barack Obama zdědil úřád v katastrofickém stavu věci, který přispěl k jeho zvolení (skutečným poraženým voleb není McCain, ale George W. Bush), ale který nyní tvoří i hlavní překážku, které se bude muset postavit. Bude ohodnocen dle těchto činů, ne dle rasové příslušnosti. Aby toho dosáhl, nebude mít na výběr mezi „politikou bílou“ a „politikou černou,“ jelikož tyto kategorie o ničem nevypovídají. V prvé řadě bude muset vykonat dobré politické kroky. Jestli toho bude schopen dosáhnout, to už je jiná otázka.

Paříž, 8. listopadu 2008.

Překlad: Stanislav Máselník.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív