Délský potápěč

Runwaye mají přilákat letadla s nákladem

Autor: Nicholas R. Jeelvy

Kargo kulty patří mezi snad nejvíce fascinující fenomény světa: nová náboženství, jež se objevila na ostrůvcích rozesetých v Pacifiku po odchodu japonských a amerických sil, které je za 2. světové války obsadily. Stoupenci těchto kultů napodobovali práci pozemní obsluhy letišť, aby tak přivolali nákladní letadla a jejich kýžený náklad. Dokonale zreprodukované přistávací dráhy i s ranvejemi a řídicími věžemi ze dřeva, chaluh, bláta a bambusu, „obsluhované“ domorodci, hrajícími si na pozemní letecký personál, vyrůstaly napříč Tichým oceánem v naději na zopakování kouzel bílého muže, který dokázal přivolat z nebes obří ptáky kladoucí obrovská hranatá vejce plná potravin, léků, oblečení i zbraní.

Člověk snadno propadne pocitu povýšené nadřazenosti vůči těmto divochům a jejich hloupým pověrám ohledně povahy nákladních letadel, ale než dáme volný průchod své aroganci, měli bychom si připomenout, že znepokojivě velká část bělochů, hlavně na politické pravici – a to jak mainstreamové i v okrajovějších proudech – se ráda uchyluje k jistým formám kargo kultu, přesněji řečeno aktivitám, jejichž podstatě nerozumíme vůbec, nebo jen zčásti.

Continue Reading

Nová kultura

Vyšlo letní dvojčíslo časopisu Nová kultura, názorového projektu, zaměřeného na metapolitiku, kulturu, historii a geopolitiku.

Po ukončení vydávání konzervativně-národní revue Národní myšlenka jde o první tištěný časopis z našeho intelektuálního milieu a proto tuto skutečnost solidárně oznamujeme. Redakce Délského potápěče

Ústředními tématy letního dvojčísla je zamyšlení španělského politického aktivisty a historika Ernesta Milàa „Rok 2021 bude možná ještě horší, než jsme čekali“, studie o současné „transformaci“ amerického komiksu „Dlouhý pochod Marvelem“ z pera Romana Soukupa a konečně trojice esejů, věnujících se zásadnímu letošnímu počinu amerického prezidenta Joe Bidena v oblasti americké zahraniční politiky a to jmenování Victorie Nulandové do funkce Náměstkyně pro politické záležitosti na americkém ministerstvu zahraničí.

Tři zdánlivě nezajímavá témata, za kterými se skrývají tři nejpalčivější problémy současnosti – totální ofenzíva globalistického „deep state“ (který se snaží svými pověstnými drápy udržet status quo: „Kdokoli vyhraje volby, u moci zůstane ‚permanentní vláda‘“); Zpětné vytváření virtuálních tradic a historie globalistickými masmediálními korporacemi a konečně zdánlivě nevýznamné jmenování „Deep state“ šedivé myši, která však stačila zanechat velice neslavnou stopu v novodobé historii (Irák, Libye, Ukrajina).

Continue Reading

Co je pokrok?

Autor: František Klášterský

Předmluva k letnímu dvojčíslu časopisu Nová kultura

Vážení čtenáři,

takzvaná politika identit, jinak klišé, za nímž se skrývá neustálé posuzování, zda je všem domněle marginalizovaným skupinám obyvatel dopřáván dostatečný prostor, naplno dorazila do Česka.

Pevně doufáme, že díky jistým specifikům středoevropské zkušenosti se nebudeme muset například bát trestního stíhání za kladení překážek vlastnímu nezletilému dítěti, které si přeje podstoupit změnu pohlaví. Jak ale ukázalo několik událostí posledního měsíce, progresivistické kampaně jsou v plném proudu.

Continue Reading

Autor: Jared Taylor

Peter Cozzens, The Earth Is Weeping: The Epic Story of the Indian Wars for the American West, Alfred A. Knopf, 2016, 576 s.

Válka v Afghánistánu bývá označována za nejdelší americkou válku, tento primát ale náleží válkám proti indiánům z prérií, které trvaly od 60. až do 90. let 19. století. Někdejší diplomat a nezávislý historik Peter Cozzens se pokusil sestavit vyvážený výklad konfliktu, jehož vnímání dlouhá desetiletí určoval hlavně román  Mé srdce pohřběte u Wounded Knee (Bury My Heart at Wounded Knee) Dee Browna z roku 1970. Tato vysoce neobjektivní kniha tvoří součást učebních osnov mnohých škol a dodnes vycházejí její nové edice. Podle Cozzense je neobyčejné, že „natolik zásadní období našich dějin zůstává z velké části nahlíženo prostřednictvím díla, které se ani nesnaží předstírat historickou vyváženost.“ Jeho The Earth Is Weeping (Země roní slzy) má posloužit jako historikem pečlivě zpracovaný protilék.

Continue Reading

Paulina Forslundová jako řečník na akci Severského hnutí odporu

Délský potápěč: Vážená paní Forslundová, nejprve bychom chtěli poděkovat, že jste si udělala čas a laskavě odpověděla na naše otázky.

Pro stručné představení Severského hnutí odporu (ve švédštině Nordiska motståndsrörelsen, NMR) a jeho hlavních zásad odkážeme čtenáře na několik dřívějších článků, zveřejněných na Délském potápěči, proto začněme rovnou s vaší cestou. Ženy nejčastěji přejímají náhled na svět a politické pozice od nejdůležitějších mužů v jejich životech, tj. otců a partnerů/manželů. Bylo tomu tak i ve vašem případě, nebo jste se ubírala jinou cestou? Jak se z vás stala otevřená národní socialistka?

Paulina Forslundová: V roce 2003 jsme žili hned vedle páru aktivního v NMR, naši synové si spolu hrávali. Tak jsem se dostala do kontaktu s hnutím.

DP: Vyrostla jste v menším městě nedaleko Göteborgu na jihozápadě Švédska jménem Kungälv, z něhož se postupem času stala jedna z bašt hnutí v zemi. Jaká byla vaše úloha v tomto procesu a označila byste tuto výraznou přítomnost na místní úrovni za zárodek paralelního probělošského/národně socialistického společenství? Jaká je v současnosti vaše role v NRM, pokud vám to tedy rodinné povinnosti dovolují?

Continue Reading

Blok mládeže v Příčovech

Autor: E. X.

Tento a ani minulý rok setkáváním lidí, ani koncertům moc nepřál. Proto jsem rád ocenil tuto možnost a vyrazil na Vlastenecké setkání Příčovy 2021. Dle vyšší účasti, než minulý rok usuzuji, že to dost lidí vnímalo podobně a akce si již za třetí rok své existence své publikum našla. Potěšilo mě, že jsem při své cestě autobuse potkal klučinu s tričkem z dílny Generace Identity. Zabrali jsme se do diskuze a zjistil jsem, že doposud není přesvědčeným aktivistou, ale že doposud hledá nějakou perspektivu a hlavně informace. Věřím, že v Příčovech našel odpovědi na některé své otázky a i nová přátelství.

Continue Reading

Láska proti homosexualismu (foto z pochodu stejnojmenného občanského hnutí v Kyjevě 20. září 2008)

Autor: Thomas Ford

Šťastná Ukrajina se zkraje června (2016) dočkala svého historicky prvního gay pochodu hrdosti. Více než tisícovku „LGBT účastníků pochodu“ doplnili západní diplomaté a politici – včetně britské lesbické velvyslankyně na Ukrajinu – pod ochranou 5 500 ukrajinských příslušníků policie. Každého homosexuálního pochodujícího, domácího či zahraničního, tak chránilo pět policistů.

Zpravodajové Reuters nás ujišťují, že proti pochodu demonstrující Ukrajinci byli urychleně vyexpedováni pryč.

„Euromajdan nebyl jen proti Janukovyčovi, ale taky proti korupci a za lidská práva,“ prohlásil ukrajinský poslanec Serhij Leščenko. To se jistě hodí vědět.

Continue Reading

Dva přední poslanci americké Demokratické strany: Žid Jerrold Nadler ze státu New York a černoška Maxine Watersová za Kalifornii.

Autor: David Cole

Dokáže Amerika přežít černochy a Židy?

Ne-e.

Tak jo, dík, že jste si mě přečetli, nashle příště.

Tedy, tenhle týden jsem to vzal nějak hopem.

Zkusím to tedy rozvést trochu podrobněji.

O své rodině nikdy příliš nemluvím, hlavně kvůli soukromí. Rád píšu o své otci Dr. Leonu Coleovi, zodpovědném za Elvisovu smrt, protože jsem ho nikdy nepoznal a už od roku 1977 je po smrti. Obecně jsem ale ohledně těch svých příbuzných, které znám, spíše zdrženlivý. Aniž bych tak zacházel příliš do detailů, prozradím, že od babičky z matčiny strany pocházím z dlouhé linie politicky radikálních aškenázských Židů, marx-leninských ateistických revolucionářů, kteří to za 1. i 2. světové války skutečně uměli rozbalit… Z Židů, kteří měli to štěstí, že 30. léta prožili v Londýně a New Yorku, protože na ně čekala de luxe pryčna v Dachau.

Continue Reading

Mladý Hamsun v roce 1890

Autor: Alain de Benoist

Knut Hamsun zůstává záhadou. Byť byla jeho díla takřka kompletně přeložena do francouzštiny a dočkala se také celé řady filmových i televizních adaptací a přestože nejsou jeho knihy na rozdíl od tolika jiných „zastaralé ani přežité“ (Hubert Nyssen), francouzská veřejnost jej ignoruje.

Hamsun, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1920, často srovnávaný s Dickensem, Ibsenem nebo Gorkým, však nebyl jen obnovitelem norštiny a hlavním norským literárním velikánem 20. století – což samo o sobě není nic zanedbatelného. Ve své předmluvě k americkému vydání Hladu Isaac Bashevis Singer (přeložil do jidiš Victorii) napsal, že „z tohoto zdroje vyvěrá veškerá moderní literatura našeho století“.

Právě proto Hamsuna obdivovali a velebili autoři natolik navzájem odlišní jako Thomas Mann, Henry Miller, Octave Mirbeau, André Gide, John Galsworthy, André Breton, H. G. Wells, Bertolt Brecht, Franz Kafka, Robert Musil, D. H. Lawrence nebo Jean Paulhan.

Continue Reading

Autor: Margot Metrolandová

Samuel Francis
Leviathan and Its Enemies: Mass Organization and Managerial Power in Twentieth-Century America
Arlington: Washington Summit Publishers

Podtitul knihy Leviathan and Its Enemies  (Leviatan a jeho nepřátelé) Mass Organization and Managerial Power in Twentieth-Century America (Masové organizace a manažerská moc v Americe 20. století) se ve světle data jejího vydání (2016) na první pohled jeví poněkud zvláštně. Čtenář ale záhy zjistí, že autorův poslední rukopis (uložený na tříapůlpalcových disketách, objevený až po Francisově smrti v roce 2005) pochází z roku 1995 a jeho vlastní předmluva je datována do srpna 1991. Dvacáté století jako vyšité!

Sam Francis nad tímto dílem podle všeho v průběhu mnoha let strávil spoustu času, aniž by s ním však byl někdy spokojen dostatečně na to, aby ho považoval za vhodný k vydání. Snad dílo vnímal jako svým způsobem akademický výzkumný projekt, pro ostatní málo zajímavý, nebo mu možná neušlo, že jeho pracovní verze je obtížně srozumitelná a potřebuje hojně seškrtat a přepsat. Dodejme, že předmět knihy, tedy politická filozofie Jamese Burnhama, představuje tvrdý oříšek, s nímž se Francis během svého života potýkal vícekrát. Nepřekvapí proto, že Francis s výsledkem nikdy nebyl úplně spokojen.

Continue Reading

William H. Regnery

Autor: Sam Dickson

Hrdinství je oslnivým triumfem duše nad strachem: strachem z chudoby, utrpení, lži, nemoci, osamělosti i smrti – Henri-Frederic Amiel

William „Bill” Regnery II. zemřel 2. července 2021 po dlouhém, chrabrém boji s rakovinou. Výše citovaná Amielova slova jsou v jeho případě popisem bohatě zaslouženým.

Jeho skonem se završil vznešený, hrdinský život, zůstává po něm ovšem odkaz odvahy a věrnosti coby inspirace pro jeho druhy v boji za přežití, spásu a vítězství evropského člověka. U hrobu hrdiny nabírají muži čerstvé odhodlání.

Většina našich lidí netuší, jak bolestnou ztrátu utrpěla. My z nás, kdo jsme se směli počítat mezi Billovy přátele a kolegy, si to palčivě uvědomujeme.

Jednoho dne to budou vědět i naši potomci, dědici evropského křesťanského světa. Budou na něj vzpomínat s vděčností a oslavovat jeho život jako příklad pro všechny odvážné, šlechetné a věrné Evropany.

Continue Reading

Social Architects (26)

Autor: Chris Roberts

Social Architects (26) je černošská identitární organizace působící v americkém Washingtonu D. C. V jejím čele stojí někdejší zaměstnanec ministerstva národní bezpečnosti Ayo Kimathi. „SA-26“ vyznává a podporuje panafrikanismus, vymezuje se proti homosexualitě nebo státu ve státě (tzv. Deep state). Chris Roberts vyzpovídal přes e-mail zástupce SA-26, který požádal, aby jeho odpovědi zůstaly plně v původním znění.

Chris Roberts: V programovém prohlášení vaší organizace stojí:

Social Architects (26) se věnují podpoře černošských skupin, organizací, společenství, regionů a/nebo zemí, jež se snaží ochránit své tradiční rodiny i kultury před nežádoucími hrozbami…

Jaké „hrozby“ jsou podle vás nebezpečnější a kdo za nimi stojí?

Continue Reading

Barbarossa

Dokončení recenze knihy Seana McMeekina Stalin’s War: A New History of World War II

Stalinův plán na podmanění Evropy

Právě tak jako Suvorov předkládá McMeekin nezvratné důkazy o Stalinově plánované invazi na západ v roce 1941, invazi navíc plánované dlouhá léta. Stejně jako Suvorov zdůrazňuje cíle Kominterny, založené roku 1919 v Moskvě, tj. sovětizaci celého světa, jak ostatně symbolizuje její znak, později začleněný do sovětské standarty.

Pro Lenina byl hlavním cílem Berlín, k jehož dosažení potřeboval rozbít na padrť Polsko, stát opětovně vytvořený po 1. světové válce mezi Ruskem a Německem. V létě 1920 se sovětská jízda pokusila ovládnout Polsko s bojovým pokřikem „Na Berlín!“, ale Poláci sovětská vojska zatlačili zpět a donutili Rudé podepsat nevýhodný Rižský mír. Lenin tak na nejbližším stranickém sjezdu v Moskvě (26. listopadu 1920) vyhlásil novou strategii: „Až do konečného vítězství socialismu v celém světě musíme využívat sporů a soupeření mezi dvěma skupina imperialistických mocností a států a poštvávat je ke vzájemným útokům.“ 21]

Continue Reading

Nacionalismus je ze své podstaty transhumanistický (na ilustračním obrázku sídlo Ruské akademie věd zvané „Zlatý mozek“)

Autor: Anatoly Karlin 

Transhumanismus na té asi nejzákladnější významové úrovni znamená rozšiřování lidských dovedností prostřednictvím technologie.

V tomto smyslu nás tedy doprovází „odjakživa“, přinejmenším od objevení způsobu rozdělávání ohně. Jak podotknul David Landes, objev čoček v renesanční Itálii fakticky prodloužil na dvojnásobek očekávanou délku produktivního života u řemeslníků, kteří při své práci spoléhali na jemnou motoriku. Nejspíš to nebyl klíčový faktor při nastolení evropské převahy – osobně bych zde za nejvýraznějšího činitele označil masovou gramotnost, tedy další technologii, která ohromně navýšila lidské schopnosti, když řádově zvětšila množství pohotově dostupných informací o několik řádů – jistě ale v tomto ohledu ničemu neuškodil.

Continue Reading

Barbarossa

Recenze knihy Seana McMeekina Stalin’s War: A New History of World War II

Autor: Laurent Guyénot

V neděli ráno 22. června 1941, hnán svou sveřepou nenávistí k „židobolševismu“ a neukojitelným hladem po životním prostoru, Hitler zrádně porušil pakt o neútočení podepsaný se Stalinem a zahájil invazi Sovětského svazu. V nedbalkách nachytaná a mizerně vedená Rudá armáda byla převálcována. Jen díky hrdinnému odporu ruského národa Sovětský svaz Němce nakonec – za cenu více než dvaceti milionů obětí – přemohl, což byl začátek konce nacistického režimu.

Takto nějak v hrubých obrysech vyprávějí příběh Operace Barbarossa vítězové.

Continue Reading

Gianfranco de Turris – Julius Evola: Filozof a kouzelník ve válce (1943-1945)

Autor: Collin Cleary

Gianfranco de Turris
Julius Evola: The Philosopher and Magician in War: 1943–1945
Rochester, VT: Inner Traditions, 2020

Tento anglický překlad díla Gianfranca de Turrise Julius Evola: Un filosofo in guerra 1943–1945 přichází v příhodný čas, protože ukazuje, jak se velký muž vyrovnává se zhroucením společnosti i osobní tragédií. Jak naznačuje titul knihy, autor se soustředí na Evolovu činnosti v průběhu posledních dvou let 2. světové války. De Turris se ale tohoto časové rozmezí nedrží nijak úzkoprse a věnuje se také Evolovu poválečnému osudu zhruba až do roku 1950.

Hlavní ambicí díla je vyjasnit celou řadu tajemství ohledně Evolových aktivit na sklonku válku i po ní a odpovědět také některým filozofovým kritikům. Až doposud se totiž o tomto období Evolova života vědělo tak málo, že to zavdávalo důvod k četným spekulacím, zejména z dílny nepřátelsky naladěných levicových autorů. De Turris odhalil nové, fascinující informace o Evolově činnosti, a tím udělal definitivní tečku za celou řadou dosud nezodpovězených otázek.

Hned v úvodu knihy se autor věnuje epizodě, na niž se nepochybně soustředí pozornost většiny recenzentů: Evolově cestě do Hitlerova hlavního stanu na přelomu léta podzimu 1943. S postupem války se italské veřejné mínění začalo obracet proti Mussolinimu, zejména v reakci na první bombardování Říma spojeneckými  letouny 19. července 1943. Proti Ducemu se postavilo i několik příslušníků kabinetu, a Mussolini tak pod tlakem poprvé od vypuknutí války svolal Velkou fašistickou radu.

Continue Reading

Nová kultura

Vychází první číslo časopisu Nová kultura, názorového projektu, zaměřeného na metapolitiku, kulturu, historii a geopolitiku.

Po ukončení vydávání konzervativně-národní revue Národní myšlenka jde o první tištěný časopis z našeho intelektuálního milieu a proto tuto skutečnost solidárně oznamujeme. Redakce Délského potápěče

Ústředním tématem prvního čísla je manifest režiséra Konstantina Bogomolova „Únos Evropy 2.0“, který jako první přinášíme v úplném překladu z ruštiny. Zprostředkováváme i záměr redakce novin Novaja Gazeta, které Bogomolův text publikovaly, a přinášíme i reakce na režisérův manifest z pera režiséra Ivana Vyrypajeva a filosofa Kirilla Martynova. Obě reakce rovněž vyšly na stránkách Novoj Gazety. Pro srovnání pak přinášíme i reakce kanadského profesora a odborníka na historii Ruska Paula Robinsona a amerického politického analytika syrského původu George Ajjana. Reflexí manifestu z českého úhlu pohledu pak uzavírá spolupracovník redakce Nové kultury Václav Jan Nejedlý.

Více o prvním čísle našeho časopisu se můžete dočíst v úvodním slovu šéfredaktora Adama Berčíka „Proti jednorozměrnosti“.

Continue Reading

Židovské lesbičky a jejich dílo „Heather a dvě (samozřejmě nežidovské) mamičky“

Autor: Andrew Joyce

„Od prvopočátku – tedy už od vydání první výhradně dětem určené knihy – bylo záměrem formovat mysl k přijetí zavedených standardů chování.“ – Saul Braun, The New York Times, 7. června 1970.

Tato esej vznikla na základě materiálů shromážděných při přípravě nedávno vydaného článku „Židé, obscénnost a právní systém“. S ohledem na objem sebraného materiálu a jedinečnost tématu jsem se rozhodl, že postačuje na samostatný článek věnovaný dětské literatuře. Při studiu materiálu k eseji o obscénnosti jsem pečlivě studoval seznam Americké asociace knihoven (American Library Association, ALA) „100 nejslavnějších zakázaných/kontroverzních knih: 2000-2009“ s úmyslem zjistit povahu a rozsah zastoupení židovského prvku. Jako první mě udeřil do očí značně disproporční židovský podíl na produkci knížek považovaných rodiči, školami a dalšími institucemi za perverzní. Židé bývají při sčítání lidu proslule zdrženliví, ve Spojených státech jich ovšem jistě žije mezi 2,2% (jak naznačují údaje agentury pro výzkum veřejného mínění Pew) a 5%. I když přijmeme zrnko pravdy v apologetickém argumentu, že Židé častěji směřují do profesí ve světě literatury (což ovšem mnoho nevypovídá o motivech), velkoryse bychom mohli očekávat židovské zastoupení asi u deseti děl ze seznamu ALA.

Životopisná prověrka všech autorů na seznamu (u některých jsem k průkazným výsledkům nedospěl) však ukazuje, že 17 židovských spisovatelů napsalo celkem 22 knih na seznamu ALA. 1] Židé jsou tak velmi výrazně pře-zastoupeni v produkci současné literatury, která podle mnohých stojí v protikladu k většinové kultuře, což se dále zvýrazňuje, nebudeme-li brát v potaz starší, bělošskými autory napsaná díla jako Dobrodružství Huckleberryho Finna (dnes mnohými kritizované jako „rasistické“). Protože tvoří většinu položek na seznamu dětská literatura, došlo mi – mj. také ve světle mých předchozích zjištění stran židovské manipulace poptávky po „knížkách oslavujících rozmanitost“ ve vzdělávacím systému – že literatura pro děti je neprávem zanedbávanou a důležitou frontou každodenního kulturního boje. Tento článek tak má posloužit jako stručný úvod k některým výraznějším osobnostem a tématům v oblasti židovského levicového aktivismu v literatuře pro děti.

Continue Reading

Africa Addio

Autor: Trevor Lynch

Film Africa Addio (1966), společné dílo autorské italské autorské dvojice Gualtiero Jacopetti a Franco Prosperi, proslavené o čtyři roky dříve snímkem Mondo Cane, by měl být filmovou „povinnou četbou“ pro všechny rasové realisty. Snímek natočený v letech 1963 – 1965 v Keni, Tanganyice, Zanzibaru, Rwandě, Angole, Belgickém Kongu a Jižní Africe zachycuje odchod britských a belgických kolonizátorů z Afriky i snahy Portugalců a bílých Jihoafričanů vyhnout se témuž osudu.

Spoustě z vás přijde film kvůli svému stylu i obsahu jednoduše neuvěřitelný. Africa Addio je natočený a sestříhaný tak umně, že místy působí spíš jako hraný film než dokument. Okázalá hudba Rize Ortolaniho nesoucí se v morriconovském duchu a kouzlo italského dabingu tento dojem jen posilují. Pokud je mi ale známo, jen jediná pasáž byla plně – a očividně – zinscenována filmaři: hřbitov s kříži za bělošské farmy na keňské vrchovině.

Co se obsahu týče, tak koloniální bělochy vytvořený svět působí podobně surreálně jako výsledky převzetí otěží Afričany.

Continue Reading

Ženská zkáza mocí mouřenína! Rasová vize českého spisovatele…

Valkýra je méně známý román Františka Zavřela, pojmenovaný podle životní úlohy jeho heroiny. Děj se odehrává ke konci třicátých let: „Sotva dvacet roků po světové válce blížila se jí Evropa znovu. Propasti mezi jednotlivými státy prohlubovaly se každým dnem. Propasti mezi nepřátelskými ideami se již prohlubovat nemusely. Jelikož neměly dna… Nežilo se již v době poválečné, nýbrž předválečné a bylo to patrné na všem.“

Hlavní hrdinkou dění je Eva ***, operní diva, jejíž ztvárnění Wagnerovy Isoldy a poté i Valkýry proslavilo rodačku z městečka „uprostřed Železných hor“ („kam její děd přišel z Prus“) v Berlíně a následně po celém kulturním světě. Oním děním je líčení Valkýřiny paraboly, od rychlého vzletu k zářným hvězdám („blíženci“ Wagner – Nietzsche) „nadsvětí“ k ještě rychlejšímu pádu k beztvarým mátohám „podsvětí“ (ústav pro duševně choré – kremace na berlínském ústředním hřbitově).

I tato Zavřelova kniha je plná autobiografických narážek, vyznání k velkým osobnostem a tematických posedlostí. Takto autor např. popisuje jedno z Eviných zasvěcení:

Continue Reading