Autor: Radim Lhoták
Každý lidský tvor, pokud se vůbec rozhlédne, nevidí dál, než na vrcholek posledního kopce na obzoru. Může mít představu o tom, co se nachází dál za dohledným horizontem, nicméně reálná skutečnost je mu dána bezprostředním dotykem a šíří jeho rozhledu v místě a čase pulsujícím odezvou vlastní krve. Jak je pro takového člověka vůbec možné „žití v souladu s univerzálními principy, které jsou nezávislé na místě, čase, pohlaví, rase, vyznání nebo národnosti.“?
Univerzální principy žití nezávislé na místě, čase, pohlaví, rase, vyznání nebo národnosti: Snažme se to pochopit, nejde o žádný přelud nadzemské existence éterických bytostí podobných andělům, nýbrž o vážně míněnou představu, čím by měl být veden život lidí na celém světě, jde o humanistickou vizi budoucí společnosti vzešlou z myslitelské dílny světové organizace honosící se názvem Univerzální federace míru (UPF – Universal Peace Federation). Pokud by se někomu snad zdálo, že zde máme co do činění s nějakou sentimentálně laděnou skupinkou lidí smáčejících svoje idealistické hlavy vysoko v oblacích, mýlil by se. Takových organizací dnes máme jako hub v lese a příslovečně podpůrným deštěm jsou jim pozitivisticky naladěné tváře mladých aktivistek nenásilí, jež se v empatickém vytržení tulí ke hrudím svých milovaných mírotvorců. Tito ctihodní vykladači novodobé báchorky o globální rodině a láskyplné spolupráci mezi všemi lidmi světa neváhají zaříkávat každý zástup lidských hlav, bez ohledu na vyznání či barvu pleti, „absolutní nezbytností pochopení“ univerzálních principů svobody, míru a harmonie, až se z toho tmí před očima. A nic nesejde na tom, zda je někdo poslouchá, nebo si z nich tropí žerty.
Nikoho asi nepřekvapí, že podobná mírová hnutí mají podporu rozjasněných úsměvů i přidělených grantů od většiny západních politiků. A proč ne? Jestliže se tisíce mladých lidí chytnou za ruce a vytvoří mírotvorný řetěz okolo celé zeměkoule, nikomu to sice nepomůže, ale ani neuškodí. Alespoň má mládež dobrou příležitost k milostným seznámením, a dá-li pánbůh, multikulturní splynutí ras bude zpečetěno zástupem novorozených míšenců. Pro někoho duchovní potrava, pro jiného dobrý byznys. Pro opravdu duchovně založeného člověka noční můra. No jen si představte, že každý člověk na světě se k vám bude chovat jako vlastní bratr. Miliardy lidí, kteří budou o vás mít starost, projevovat vám lásku a vyžadovat vaši účast. Miliardy lidí chtivých s vámi láskyplně spolupracovat. Copak to není děsivá představa? Jedna jediná žena chtivá lásky a empatie je pro muže často víc, než dokáže unést. Pokud je tomu naopak, kufr za dveřmi je tím mírnějším řešením.
Jak dlouho se ještě necháme obluzovat universalismem liberálních hodnot, tím opiem lidu propadlého otroctví odcizeného ekonomismu a konzumu? Je nanejvýš obezřetné obrnit se proti abstraktním pojmům jako láska, altruismus, úcta k životu, tolerance, solidarita, dobročinný účel. Mír a svoboda mohou být vykoupeny pouze vůlí k odporu proti všem silám, které se snaží člověka využít a zotročit. Každý odpor je potom věcí krve vroucí za hrdost, čest a nezávislost pokrevního svazku. Je nutné dát za pravdu každému národoveckému hnutí, které cítí respekt k životní skutečnosti a přirozeným sklonům člověka. Je-li snahou současné universální moci postavené na vlastnictví zdrojů globálního světa učinit z lidí chovné vepře bez vůle, duchovní síly a identity, a při uvážení faktu, že se jí to v převažující míře podařilo, jaké možnosti odporu nám ještě zbývají? Čím se můžeme postavit proti drtivé materiální i silové převaze mocenských a ideových korporací?
Vítám každý projev aktivismu, jímž se demonstruje vůle k odporu v dosud malých skupinkách statečných mužů, byť se jejich zaměření často míjí s podstatou společenského zla a působí dojmem extrémismu či fašismu. Buďme vděčni za tu mladou krev, která se snaží hájit ideál národa a životaschopné rasy. Pokud však mohu radit všem, kdo se rozhodli bojovat za své svaté právo na přirozený život v souladu s voláním krve jedince, národa a rasy, nesnažte se obracet proti následkům patologického stavu společnosti, která ztratila sebezáchovnou vitalitu, ale hleďte učinit sami ze sebe neporazitelné ochránce důstojného života a rodu tím, že takový život budete žít a stejně mocný rod sami založíte. Proti současné vládě plutokracie se nelze postavit přímou silou ani politickou cestou. Nemá smysl zakládat strany a chtít uspět ve volbách. Takový úspěch není možný, protože většina voličů je dnes zmanipulovaná ideologií politické korektnosti a vytváří masu vymytých mozků. Současné politické strany a sdělovací prostředky ovládané globálními korporacemi vám k voličům stejně neotevřou cestu. První, co pro svůj záměr musíte udělat, je zmocnit se legálními prostředky země, k níž máte svaté právo jako ke své domovině.
Zmocnit se země znamená vytvořit dostatečně velké a semknuté společenství, kterým tuto zemi začnete osídlovat, zaplňovat vlastními potomky, přivlastňovat si další a další území a hájit je před pronikáním cizáků i před totalitní mocí současného státu. Jde o to, abyste na takto přisvojeném území začali žít podle vlastních představ a zákonů, které si sami stanovíte, bez ohledu na zákony nadřazeného státu. Podobně probíhá osídlování Evropy muslimskými etniky, přičemž jako cizinci to mají těžší. Pokud váš rod bude dostatečně početný a ve svém středu bude mít dostatečně zdatné a statečné muže, žádné armády ani policejní složky vám v tom nezabrání. Těžko by se jim podařilo zdůvodnit genocidu či vyhnání velkého počtu rodin z jejich legálně nabytého území, na němž si jen žijí po svém a nikomu cizímu do jeho věcí nezasahují. Jak si toto území získáte, zda si ho koupíte či přesvědčíte jeho vlastníky ke spolupráci, je už vaše věc, stanete se ale příkladem pro mnohá další autonomní společenství, která nakonec vytvoří základ nového národa, za jehož ideály bojujete.
Pokud získáte převahu v nějaké obci, můžete si prosadit do jejího vedení vlastního starostu. Ten nakonec celou obec převede pod vaši moc a vůli. Tím budete mít možnost ovlivňovat i chování podnikatelských subjektů v regionu a způsob využití obecních prostředků či přírodních zdrojů. Co je však nutné k tomu, aby se z vás stal zárodek obrozeného národa a aby vaše společenství byla soudržná a dostatečně silná? Musíte se odlišit od ostatních lidí zmanipulovaných vulgárním primitivismem politické korektnosti především ve způsobu myšlení, v duchovním založení a hierarchii hodnot. Dále musíte zavést přirozený a kulturně udržitelný způsob života. První vyžaduje dát všem lidem jedno společné učení jako boží zákon, dát svým lidem nový a jednotný řád. Druhá podmínka zavádí nutnou vládu mužů ve formě patriarchálního kmene, v němž se ženy starají o domácí krb a plní své tradiční role matek ve prospěch celku.
Je nutné mít na paměti toto: Kardinální požadavek pro udržitelnost každého autonomního společenství je rozloučit se s moderním pojetím rovnosti, rovnoprávnosti a individuální svobody člověka. Řád, jenž bude tvořit pevné pilíře vašeho svazku, řád, který musíte nutně vytvořit pro uchování vaší nedotknutelnosti a síly dané nerozbornou vůlí k moci, nuže takový řád nemůže být rovnostářský ani skomírat v primitivní demokracii a svévoli názoru nezařazených jedinců. Vše v přírodě i v člověku je postaveno na nerovnosti, každý řád je vytvořením jednoty v nerovnosti, jednoty krve a pokrevního svazku. Teprve skrze takový řád lze stanovit etické normy pro svobodný život a pravidla lidského jednání. Takový řád, hierarchický řád, patriarchální řád, to je to, co musíte mít před sebou jako úkol.
Nepochybujte o tom, že hlavní nerovnost mezi lidmi je dána nerovností pohlaví. Každé smysluplné společenství vychovává chlapce k mužným a dívky k ženským hodnotám a vlastnostem. Mužné vlastnosti vedou k vytvoření pevného řádu a k jeho obraně, ženské vlastnosti do něho vnášejí jemnost, smířlivost a toleranci, svým způsobem ho tak rozmělňují. Mužnými vlastnostmi jsou statečnost, neohroženost, zásadovost, spolehlivost, rozumnost, čestnost, spravedlivost. Ženy představují živel smířlivosti, zjemňování, benevolence, soucitu proti morální tvrdosti, vnášejí do řádu určitou volnost a právo na selhání, jsou nositelky odpuštění, pokory a naděje. Jejich působení má v důsledku rozrušující tendenci, která má svůj význam i hodnotu, pokud je udržována v mezích mužským imperativem a vyšší mocí. Pouze taková moc odolá všem vnějším nepřátelům, včetně současné státní mašinérie rozemílání pravé lidskosti do individualistické a zženštilé břečky bezmoci.
Jen do toho, vy praporečníci budoucí obrody národa, vy pionýři očistného kmene a rasy. Jednou si přivlastníte zemi a založíte skutečně svobodná společenství, jednou dokážete obstát nezávisle jako autonomní síla schopná si svépomocí vydobýt svůj chléb z vlastní země, kterou sami obděláte, vytvoříte tak novou kulturu pro všechny. Půjde rozhodně o tisíckrát záslužnější, smysluplnější a statečnější čin, než bít cikány či muslimy a stavět se na odpor šikům policejních jednotek.
***
***
21. listopadu 1941 se v newyorském Brooklynu v rodině
Čtu tento článek znovu a znovu. Vaše články obecně nemám rád, protože jsou plné cizích slov a -ismů, čtou se obtížně. Tohle je výjimka. Rozhodně jste naštval plno konzervativců a pravičáků, ale máte naprostou pravdu. Nemá význam pokoušet politickou cestu. Nelze předpokládat, že se demokratická banda – i v případě své porážky ve volbách – vzdá dobrovolně moci. To je naprostý nesmysl. I to ani nemluvím o tom, že národní politické strany volby nikdy nevyhrají. A i kdyby k tomu měly nakročeno? Systém je zničí – mediálně a fyzicky. Schválně neříkám zakáže, ale zničí. Házet zápalné láhve někomu do oken, střílet po menšinách jako v Maďarsku – člověk dostane doživotí, nic tím nedokáže. Historie ukazuje, že nestačí ani peníze, nestačí vliv a dokonce ani vlastní armáda k poražení nadnárodního kapitálu. Željko Ražnatovič měl všechno k osvobození Srbska – Deset tisíc mužů, tanky, tajnou službu, nájemné vrahy, peníze, politickou stranu, vliv, moc, showbusiness, média. Nic nepomohlo. Šešelj dnes sedí v Haagu, Željko byl zavražděn agentem CIA, Ulemek je ve vězení (za jednoho Zorana Dindiče vyrobil režim pět dalších), média ukradena, výsledkem toho prohrála politická strana.
Opravdu, jediná spolehlivá cesta – za to však nejtěžší – je začít sám od sebe. Založit rodinu, rod, kmen … národ. Nový národ bude potřebovat životní prostor. Ale především je třeba tomuto národu vytvořit nový žebříček hodnot, nové vědomí a nový duchovní řád.
Silně zavádějící a demagogický článek. Nemám zájem se vyjadřovat k postavení úlohy genderového rozlišování muže a ženy ve společnosti atd., spíše mě zaráží ona jistota autora článku o novodobé společnosti v rámci univerzálních hodnot atd.. Postmoderní filozofové v čele s Richardem Rortym, G.Deluzem, naším V.Bělohradským atp. si všímají a prosazují pluralitu různých názorů, kulturních modelů a varují před nadřazeností jedné nad druhou (především euro-amerického modelu). Nesnažit se jít dál, než jen k vrcholkům posledních kopců na obzoru, nesnažit se porozumět ostatním, zabarikádovat se v sobě samotném, to je cesta k duchovnímu vězení a zpět k přírodnímu stavu. To bychom chtěli?
Předem se omlouvam za neslusná slova která hodlám použít:-)Jsem hrozně rád že někdo zdílí muj názor,,už jsem si myslel že jsem jedinný!!!Je jasné že jsme od narození otroky sistému!!!!! ,který do nás ač nevědomky hustí naše rodiče,škola,a jiné tak zvaně instituce.Tím neosuzuji vzdělání!!Uvědom me si,žeže jsme především,stejný druh a nikdo nepřevišuje ani nezaniká!!!!!!!Někdo by mohl říct…(to by potom mohla byt klidně anarchiě??)Ale ono to není až tak o té anarchii,,,je to především o svobodné vuli se rozhodovat co a kdy a proč co udělám!A néé o tom co kdy a proč udělat musíme.Ted bych také rád odbočil,,,protože se obávám že mě leckdo nepochopí,je jasné že nezačneme žít jak na starém západě,a budeme se střílet na potkání:-)))to né..i když hovádka jsme na to pěkný:-(Jde o to aby jsme pochopili svojí podstatu a identitu.Mohl bych tady psát asi do nekonečna,proto že k pochopení je toho opravdu hodně.Ale myslím si že když bude lidí jako my víc a víc!!Nakonec se sistém zhroutí sám:-)
Souhlasím s tím, co jste napsal. Nebudu to nijak zpochybňovat, protože je to pravda. Jenže mi připadá strašně utopické takovou obrodu v dnešních podmínkách realizovat. Za prvé pochybuju o možnosti úplného zastavení imigrace a nezřízené porodnosti těchto lidí. A taky nevím, jak by se dala iniciovat podobná obroda v těch uzavřených skupinkách. To by musel někdo organizovat a taky nevím, jak by se ta informace vůbec dostala k dostatečnému počtu lidí a pokud ano, jak by se dalo zabránit tomu, aby podobné aktivity nebyly udušeny hned v zárodku pomocí systémové propagandy. Myslím si, že by bylo úplně jedno, jestli ti lidé dělají něco špatného nebo ne, prostě by byli ostrakizováni v médiích apod. A utajit něco podobného by šlo jedině v případě, že by to nebylo organizované a každý by jel víceméně sám za sebe (každá rodina a tak), jenže pak by se to nemohlo dostatečně rozšířit. Zkrátka mi to připadá velmi problematické.
Moje vize je spíš taková, že dřív nebo později budou lidi natolik zatlačeni do kouta a všechno to, co se nám několika lidem dnes tak nelíbí, se natolik znásobí, že to přinutí zbytek obyvatel se vzepřít a přistoupit k „extrémním“ řešením, přijmout je za své a naslouchat těm, kteří jim je nabídnou. Něco jako současný policejní hon na tzv. „neonacisty“, kdy někteří lidi tvrdí, že to radikální scénu jenom sjednotí a posílí.
Samozřejmě k takovému stavu by mohlo dojít jedině, až něco lidi pocítí na vlastní kůži. Jak říkáte, sytí otroci se nevzbouří.
Hlasy, které varují před invazí cizích etnik do Evropy, se ozývají z mnoha stran, nejen z národoveckých skupin. K zastavení imigrace stačí přesvědčit většinu lidí, aby volili strany s takovým programem. Bez imigrace nás muslimové tak hned nepřečíslí. To ale ještě neznamená nic ve smyslu obrody národa, i když se to podaří, stejně zůstaneme otroky liberálního ekonomismu, konzumu a v područí nadnárodních korporací. Změna systému je možná dvojí: zevnitř ve smyslu mého článku, nebo zvnějšku nastolením autokratické moci (viz např. Chávez ve Venezuele). První cesta je zdlouhavá, ale vede bezpečně k cíli. Druhá cesta může být nastolena parlamentní cestou, pokud lidé budou takovou politickou sílu volit. Je zde ale nebezpečí, že při zachování stávající sociální struktury společnosti se to zvrhne jen v jinou totalitu se stejnými plutokraty v pozadí. Revoluce není možná, protože současný stav atomizované společnosti plné sytých otroků vylučuje revoluční stav i převažujícího revolučního ducha. Navíc nepodceňujte vliv médií a jejich manipulace, která jakékoliv hnutí proti systému zdiskredituje v očích ostatních. Nejlepší by asi byl návrat k absolutistické monarchii a ideu národa odvíjet z národního cítětí vládnoucího rodu.
Jinak si nemyslím, že je možné obnovit ducha národa v podmínkách rozvinutého tržního kapitalismu. Je třeba nejprve vytvořit samostatně hospodařící lokální celky, které budou na tomto kapitalismu značně nezávislé. Něco v podobě kibuců či uzavřených družstev. Nic z toho ale nemůže fungovat bez vnitřního patriarchátu. Nejprve je proto třeba se rozloučit s feminismem a rovnoprávností v rodině, a to se vám nemůže podařit, pokud nezrušíte volební právo žen. No, a zkuste to začít veřejně propagovat, celá ženská polovina populace Vás sežere. Feminizace a emancipace žen je nejmocnější nástroj plutokratů k rozkladu společnosti do stavu, v němž není schopná se sjednotit k odporu. Nezapomínejte, ženy mají otrockou duši a slouží tomu, kdo jim dá hmotnou zajištěnost a možnost se předvádět.
Já chápu co píšete. Ale není mi jasné, jak by se to podle vás mělo realizovat. Něco jste sice naznačil v článku, ale opravdu si myslíte, že na to máme čas? Do slova za pár desítek let už budeme v západní Evropě menšinou a nedlouho poté i tady. To, co píšete, by trvalo vybudovat mnohem déle nebo minimálně stejně dlouhou dobu. Jenže po tom už nám ani tohle nepomůže. Jediná možnost, která nám zbývá, je probudit Ducha národa (a rasy) i v ostatních. Protože my, kteří jsme si dnes vědomi svého původu a úkolu, už mezi sebou toto bratrské pouto máme. A vzbudit ho i u ostatních (respketive přesvědčit je o jeho existenci) je podle mého názoru mnohem praktičtější, než se ho snažit stihnout reálně vybudovat.
Neřekl jsem, že není třeba bojovat, nic nebude dosaženo bez boje. Je třeba si ale uvědomit, že nepřítel není pouze vně nás. Ten nejhorší nepřítel se skrývá v nás samých. První a rozhodující bitvu musíme vybojovat sami se sebou, najít sama sebe, jeden druhého a spolčit se na existenčním a autonomním základě. Jen křičet „nic než národ“ nestačí, musíme ten národ znovu vytvořit, učinit ho sebevědomým, a to nelze jinak, než na kmenovém a pokrevním svazku. Národ bez společné kultury, bez společného vyznání, bez společných potomků, bez společných žen, bez společného vlastnictví zdrojů, bez společné moci a bez společné cesty žádným národem není. Takový národ je pouhým součtem bezmocných lidských atomů odevzdaných otroctví a cizí moci. Nestačí se jen sebrat a vyrazit v houfech na demostrace. Je nutné ty houfy spojit pokrevním svazkem a závazkem společného existenčního údělu pod přísahou věrnosti a oddanosti řádu společenství, které tak získá sílu k odporu z vlastní formy života a nakonec i k udržitelnému vítězství.
V tom případě je s námi nejspíš konec, protože na něco takového dnes nemáme čas ani životní prostor, který nám neustále ubývá. Souhlasím, že je potřeba pracovat sami na sobě a změnit svou společnost a myšlení od základů. Ale toho nelze dosáhnout v situaci bezprostředního ohrožení existence naší rasy. Žádný poctivý otec rodiny, ani kdyby jich bylo společně tisíc, nemůže konkurovat populační explozi lidí, kteří parazitují na sociálních systémech a na pozitivní diskriminaci. Bílá rasa je dneska už natolik ohroženým druhem (nepočítám Araby a Hispánce kdesi v Americe, tyhle skupiny jsou nám dost vzdálené ať už kulturou či geograficky), že v konkurenci ostatních rozhodně nepřežije a bude převálcována počtem. To se stane, pokud se budou všichni, kdo jsou ochotni se proti tomu postavit, soustředit na sebe a necháají v Evropě vládnout současné režimy, které dávají imigrantům vnitřním parazitům zelenou. Já si myslím, že jediná šance je opravdu bojovat a to, co říkáte, udělat, až bude dobojováno.
Pokud bílá rasa chce obnovit svoji vitalitu, najít znovu sama sebe jako životaschopné etnikum, musí především obnovit svoji kulturu, která se zakládá na schopnosti žít v pospolitosti, zastávat společné hodnoty, obětovat individualismus ve prospěch celku, naučit se znovu vzájemnosti a společné obraně vlastní identity. K tomu nevede cesta přes krvavou revoluci ani politický převrat. Takovým schopnostem je třeba se znovu učit, vychovávat k nim svoje děti. Pokud máme mít šanci, musíme se změnit zevnitř, v duchovní rovině, začít jinak myslet, a to lze tím, že začneme žít podle tradice našich předků, že se odvrátíme od současného lidského úpadku, od konzumního sobectví, zženštilé přízemnosti a vulgárního materialismu, jímž je většina z nás prolezlá skrz naskrz, každý z nás, každý sám za sebe. A jak jinak to dokážeme, než tím, že takový život uskutečníme nejprve v malých společenstvích, která se stanou příkladem pro ostatní? Pokud toho už nejsme schopni, je s námi konec a budoucnost bude patřit těm, kteří to dokážou.
To je vynikající myšlenka, pane Lhotáku, jenže jak ji uksutečnit? Podle mě to není příliš reálné a ikdyby se o to někdo pokusil, tak malé společenství bílých lidí se nikdy nebude rozšiřovat tak rychle jako někteří paraziti a imigranti. To už bych považoval za reálnější koupit si nějaký ostrov/y a tam takovou společnost utvořit. Stejně by to byla ale jen kapka v moři.
Já vidím jedinou šanci na změnu v krvavé revoluci. Možná uchytit se v myslích lidí jako legální politické strany, ikdyž ne vladnoucí. A až začnou Evropou zmítat otevřené rasové nepokoje a bouře, tak se pokusit strhnout lidi s sebou a ustanovit nové režimy. Něco na způsob Turnerových deníků. Každopádně žádná cesta nebude jednoduchá.