Autor: Orkyniosdrymos
Události několika posledních let zapříčinily, že se v Evropě, a dokonce i v českých zemích vzedmula vlna protiislámského odporu, která se v naprosté současnosti zdá kulminovat. Tento zdánlivě pozitivní jev však ve skutečnosti vychází z již ne tak pozitivních základů, které při svém úspěšném stvrzení povedou jen k dalšímu a hlubšímu úpadku Evropy. Proto se zde pokusíme poukázat na několik aspektů současného protiislámského odporu, pokusíme se je vysvětlit, a nakonec i pozitivně překonat.
Rozhodnou příčinu této nenávisti vůči islámu představuje strach, který přesněji specifikujeme jako strach z narušení zavedeného, pohodlného měšťáckého života. Tento život lze charakterizovat jako ničím neomezované a nerušené konzumování [1]. Vlnu odporu pak vyvolalo až bezprostřední vědomí, že takovýto řád – který je sám úpadkový, člověka degradující – je něčím ohrožen, potažmo že jsou ohrožovány samotné životy jeho nositelů: strach o fyzickou existenci je snadno pochopitelný a obejde se bez dalšího vysvětlování, strach o způsob života pak můžeme demonstrovat na tom, že jakékoliv nemateriální hodnoty jsou dnes v Evropě běžným člověkem označovány za „nebezpečný fanatismus“, proti němuž je třeba zasáhnout. Jediné, o co tedy masovému člověku zastávajícímu protiislámské postoje jde, je snaha žít dál svým nerušeným, výše popsaným úpadkovým životem.
Pro tento odpor je charakteristickým rysem povrchnost, což je zapříčiněno tím, jak řadový člověk vnímá realitu (o tom podrobněji zde a zde), a s ní související fluktuace vln rozhořčení a nadšení. Můžeme tak spatřovat, jak jsou postupně a s velkým jásotem lidu po celé Evropě zaváděny „protiislámské“ zákony, které kupř. zakazují muslimkám nošení jejich tradičního šátku nebo zamezují výstavbě mešit. Pravda je ovšem taková, že tyto naprosto povrchní záležitosti vůbec nic neřeší a jediné, čemu jsou užitečné, je to, že jako jakýsi lakmusový papírek ukazují pravou podstatu těch, kteří se nad nimi radují z „vítězství“. V jistém smyslu by bylo dokonce lepší, kdyby všechny tyto atributy muslimům zůstaly – alespoň by byli snáze rozpoznatelní.
Lehce důslednější člověk namítne, že problém islámu resp. islámské imigrace je problémem kulturním, a že když narušíme či zničíme tuto kulturu, skrze výše uvedené zákazy, tak že problém zmizí. S tímto názorem nesouhlasíme. Nevěříme v zásadě marxistické tezi, že člověk je zcela utvářen vnějším prostředím; dle nás je především podmíněn svým vnitřním založením, které je vrozené a neměnné. Jsou to hluboce zakořeněné síly chaosu a barbarství, co působí problém, a nikoliv náboženství anebo kultura (ty jsou formami, které sice mohou síly směrovat a utvářet, jejich podstatu však změnit nedovedou). Nositeli dnešní expandující islámské kultury je výhradně lůza utržená ze řetězů – a ta je tím, co je třeba ve všech podobách a obměnných odmítnout; samotná „kultura“ představuje až druhý problém.
Někdy se také můžeme setkat s tím, že kvůli neschopnosti uznat pravdu se hledají různé alibi protiislámských postojů. Můžeme se tak setkat třeba s tvrzením, že „se bojuje za evropskou kulturu“. Ti samí lidé pak při jiné příležitosti mluví o tom, že jiná imigrace než islámská nebo prostě jakákoliv jiná, zjevně problémová, jim „nevadí“ – tolik k tomu, do jaké míry stojí o zachování vlastní kultury, a to ještě přehlížíme fakt, že nositelem skutečně autentické evropské kultury, kterou by chtěli „zachovat“, je dnes již jen málo kdo, a nejméně pak oni samotní.
My boj za takovýto cíl a s těmito prostředky nemůžeme podpořit – a to z naší strany nejde jen o jakýsi morální idealismus: totiž prvotní zdroj problémů zde představuje právě onen popsaný životní styl dnešního Evropana, a z něj plynoucí nezájem o cokoliv, co nedospělo do stavu bezprostřední akutnosti; nebýt tohoto, nezačala by zde nikdy žádná imigrace bujet, celý tento problém by byl „vyřešen“ tím, že by vůbec nenastal. Souvislosti jsou zde široké a není účelem tohoto článku je dále rozvíjet, podstatné je jen uvědomit si toto: jediné opravdové a trvalé řešení je takové, že se Evropa navrátí ke skutečným smysluplným a zdravým hodnotám a principů, které vznik takovýchto problémů vůbec nedovolí.
A toho dosáhneme jen tehdy, navrátíme-li se ke skutečnému idealismu, tedy k takovému, který člověka pozvedá nad úroveň poživačného zvířete – a v souvislosti s tím se stává zřejmé, že jakákoliv „obrana“ toho, co v Evropě dnes máme, je zcela bezvýznamná, ba dokonce i škodlivá.
Poznámka:
[1] Kolikrát jsme slyšeli, jakže se prý máme dobře, když můžeme „svobodně nakupovat pomeranče a banány“, aniž bychom museli stát frontu s nejistým výsledkem! Tato synekdocha vlastně vyjadřuje nejhlubší podstatu dnešního evropského ideálu.
Převzato ze stránek Hrdost.net.
Nejnovější komentáře