Co dál s národním hnutím? Reakce č. 2

Ladislav MalýLadislav Malý (bývalý předseda Národního sjednocení / Konzervativního a sociálního hnutí) pro Délský potápěč

Orkyniosdrymos svým komentářem to trefně vyjádřil: Nejsou lidi. Mládež, která vstupovala do spontánně vznikajících autenticky pravicových politických stran a hnutí měla a dosud má vypjaté emoční myšlení, ví, co nechce, ale už není schopná říci, co vlastně svým politickým vystupováním chce veřejnosti sdělit. Mnozí si myslí, že politika je jakési osobní odlišení se od ostatní veřejnosti, ať už nošením uniforem, účesem, řvaním na ulici, vlajkami apod. Neříkám, že to k politice nepatří. Ale za tím vším musejí být myšlenky, musí být finální cíl. Proto má každá politická strana svůj program, který se ale podobá všem ostatním jako vejce vejci. V devadesátých létech byla taková móda politicky se vracet do minulosti, zejména do tzv. první republiky. Vůdcové těch politických uskupení nebyli schopni pochopit, anebo nechtěli pochopit, že předválečná republika byl židozednářský konstrukt, ne nepodobný politickému systému dnešnímu.

Všechny ty politické subjekty, co v Česku jsou, se vlastně motají kolem liberalismu nebo socialismu, nejsou schopny vyjít z minulosti. I kdyby se vyskytla nová a neotřelá myšlenková konstrukce změny společenského a státního systému, tak není z těch politických subjektů nikdo, anebo aspoň málokdo, kdo by za něčím podobným stál „až do těch hrdel a statků“. Je to otázka nedostatku kultivovaných osobností a elit v českém národu.

Všechno se mění, a to dost prudce; například sionisté, kteří ve studené válce bojovali proti bolševikům a tuto válku vyhráli, najednou jsme svědky jejich jakéhosi rozdvojení. Američtí sionisté, silně ovlivnění neomarxistickou ideologií frankfurtské školy, prosazují multikulturu, multietnicitu, gender ideolgii, feminismus a podobná zvěrstva sloužící jim jako nástroj k likvidaci bílé rasy. Jsou to oni, kteří společně s góji z těch nespočetných „neziskovkách“ pomáhají s ilegální imigrací do Evropy negroislamistům. Západní Evropu zamořili neomarxismem, ve východní části Evropy narážejí na zdravý rozum národů, kteří marxismem prošli a vědí, co to znamená.

Zatímco sionisté z Izraele, řekněme, že mají tradiční evropské školy a také bohaté zkušenosti, dobře vědí, co to je Islám. Své hranice dobře střeží, obehnali je pět metrů vysokým plotem. Nelibě se dívají na islamizaci Evropy; například v západní Evropě Židé už přestali nosit jarmulku, protože by se tak vystavili fyzickému napadení ze strany islamistů. Když Žid z New Yorku mluví o multikultuře, tak myslí cosi jiného, než když tak hovoří Žid z Izraele. Proto taky Izraelci podporují maďarského Orbána a polskou vládu a snaží se v imigraci do Evropy o status quo negroislamistům. Izraelská vláda je si dobře vědoma, že kdyby Evropa byla islámská, Izrael by přestal existovat, Židé by byli doslova nahnáni do moře. Protože jedině tvrdá politika vůči Islámu zaručuje stabilitu Izraele.

Pro nás, stoupence národnostního hnutí a stoupence křesťanské kultury z toho plyne, že – ač je to k nevíře! – Židé mohou být našimi spojenci proti akutnímu a vysoce aktuálnímu nebezpečí kolonizace Evropy islámským světem. Věřím, že časem se budou dosud lhostejní lidé „probouzet“ a vstupovat do našich řad anebo jinak spolupracovat. Události se řítí překotným tempem; osud, jehož trpkou zkušenost budeme zažívat, nás všechny spojí v boji za jednu jedinou myšlenku – záchrana evropské kultury, včetně křesťanství.

5 Responses to “Co dál s národním hnutím? Reakce č. 2”

  1. Andrew napsal:

    Konečně si toho někdo všiml. Ohledně Židů je vidět rozpor mezi multikulturními neomarxisty a těmi ostatními Židy, kteří na jejich činnost doplácejí. Židé nikdy nebyli a nejsou jedna jednotná skupina. Plutokratům nedělá problém obětovat desítky tisíc svých neelitářských souvěrců pro dosažení zisku. Plutokrat spolu s neomarxistickým aktivistou z neziskovky dovezou třeba muslimy ze Sahelu do ulice obyčejnému Židovi s pekárnou, který potom zažívá teror. A plutookrat si mne ruce za zisk a neomarxista se raduje, že Francii ničí.

  2. Kaňka napsal:

    Celkem se ztotožňuji se závěrem článku. Nicméně ohledně spojenectví Židů s námi proti islámskému světu existuje silná proislámská loby i v Izraeli. Ta podle všeho spoléhá na to, že islamizací – naservírováním evropy do područí islámu si snad získá vděk a přízeň machometů, kteří na to konto uznají Izrael za partnera a bude to. Viz odkaz.
    Na Bratrství článek nevyvolal žádnou diskuzi, snad nějaká vznikne na DP.

    https://sarmatia.wordpress.com/2017/07/14/zbavme-se-predsudku-aneb-prichazi-islamska-evropa-z-izraele/

  3. orkyniosdrymos napsal:

    Omlouvám se, komentáře u starších článku jsou. Nelogicky se však u nich už nezobrazuje počet komentářů v přehledu článků, proto jsem myslel, že tam nejsou vůbec.

    Ten komentář, který mám na mysli, je zde.

  4. orkyniosdrymos napsal:

    Nepřidala do textu odkaz na diskusní příspěvek až redakce? Jestli ano, mám trochu pochyby, zda autor náhodou neměl na mysli jiný můj příspěvek z nedávné doby. Žel jak se teď dívám, všechny komentáře u článků starších jak měsíc jsou pryč, nemohu tu tedy na něj odkázat.

    Jestli vložil odkaz do článku přímo autor, klidně tento můj komentář smažte.

  5. Vítězslav napsal:

    Pokud se kritizuje nostalgie po dnes mrtvých politických hnutích první poloviny 20. století, tak se také musí kritizovat stesk po křesťanství, které je taktéž mrtvé a rozhodně apriori nepatří k antie-galitaristickému proudu.

Trackbacks/Pingbacks


Jean Mabire – Zemřít v Berlíně

Jean Mabire - Zemřít v Berlíně***
Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
***
Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.

Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta

Ladislav Malý - Vzpomínky jednoho disidenta***
Z memoárů národního konzervativce…
***
Objednávejte ZDE.
.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív