Categorized | Historie, Dějiny ideologií

Ernst Niekisch: Naše stanovisko

Článek Ernsta Niekische „Naše stanovisko“, v originále publikovaný v roce 1926 v časopise Wiederstand pod názvem „Unser Standort“, patří mezi zásadní texty tzv. německé konzervativní revoluce. Odráží autorovu fascinaci totalitarismem a bolševickým Ruskem, nikoli jeho ideologií, nýbrž syntézou národních a socialistických prvků. Tento postoj, jakkoli to dnes může znít neuvěřitelně a protikladně, byl ve své době po určitý čas byl charakteristický nejen pro mnohé levicové, ale i pravicové (Ernst Jünger) intelektuály.

Pomluvy vůči časopisu Wiederstand jsou cíleny tak, aby jejich zpětný účinek dopadal na dělnické masy – údajně pěstuje „nacionalistické zpátečnictví“ v podvědomí pracující třídy a pomáhá tak vítězství společenské reakce a buržoazie. Co jiného jsme mohli čekat? Reference o nás jsou vytvářeny s absolutní jistotou na základě terminologických podobností, třebaže jejich tvůrci nenabídli žádný důkaz těchto svých tvrzení.

My, říkají o nás, jsme si měli vypůjčit termíny, běžně používané reakcí. To ovšem není pravda, i kdyby určité terminologické podobnosti byly aktuální, nemohou být využity, neboť nám nejde o nic jiného, než o životní potřeby německého národa. Ovšem, předpokládáme, že ti, kteří rozdíl v terminologických nuancích pochopili, teď usilují o to, abychom pochopeni nebyli a nadále mlží. Oni nechtějí poznat skutečnou podstatu těch tendencí, dávajících charakter našemu stanovisku. Jsme plně zakořeněni na vitálních, revolučních pozicích a cítíme se všemi pracujícími Německa – jejich potřeby a jejich pudy jsou i našimi.

My nechceme svést národ na scestí, nechceme jej zradit; jsme jedno tělo, jedna krev, naše myšlenky, pocity a touhy vychází z pozadí jeho bytí a aktuálních potřeb. To podstatné co nás trápí a hluboce poznamenává naše životy každý den je břemeno nečestných a nespravedlivých válečných reparací, způsobených listopadovou katastrofou. Nyní před Němci stojí velká výzva; musíme naplnit právo národního sebeurčení a zachovat naší pracující třídu. To pochopí pouze ti, kdo jsou více, než pouzí pisálci. Ti jsou totiž zaneprázdněni svými teoretickými články.

Jsme zcela ospravedlněni hovořit za německé pracující. Národ je utlačený a závislý, otročí pro cizí a žije doslova z ruky do huby. Žijeme v historickém momentu, kdy Dělník, zosobnění práce jako takové, má navíc nacionální misi, kterou musí splnit: bojuje proti absolutnímu sociálnímu útlaku vítězných států Versailleské smlouvy, povstává proti řetězům, kterými byl náš národ spoután. Odlišuje se tak od sociální demokracie, která se povýšila do role „osvoboditele pracující třídy“, ale přitom nic nedělá proti společenským důsledkům politiky souhlasu s požadavky Versailles? Sociální demokrat nevěří, že dělnická třída se dnes stává zápalným knotem vědomím rovnocennosti mezi sociálním a národním bojem, a která se tak stane podstatnou, vehementní a živoucí progresivní silou, že žádný stranický funkcionář nebude schopný ji kontrolovat a žádný vykořeněný pisálek nad ní teoretizovat.

Proto tedy to ticho při otázce národní výzvy! Proto, chce-li dělnický odpor svrhnout jařmo sociálního útlaku, musí se bezpodmínečně zahalit do národních barev, jinak bude dělník neustále snášet sociální jařmo a spoutávání sebe sama. Odmítáme všechna balamucení pracující třídy – to je to, co nás charakterizuje. Nikdo nás nemůže obvinit z toho, že děláme cokoli proti existenci pracujících jako takových a proti jejich bytí!

Dělníkova voboda je přesně to, co my chceme, ať si pánové Briand s Chamberlainem klidně svými nosy. Pro nás, na rozdíl od mnoha sociálně-demokratických spisovatelů, je svoboda německého dělníka více než vlastní prospěch a úlitby od Brianda s Chamberlainem. Aktivizovat a volat do boje a přitom být zaopatřeni těmito pány, to skutečně není podstata socialismu a něco takového se nám z duše protiví.

To je proč máme daleko k tomu, být nacionálními socialisty v běžném slova smyslu. Oni jsou podobně jako sociální demokraté, vedeni téměř výlučně omezeným pohledem domácí politiky. Oni příliš myslí na „popravu listopadových zločinců“, v jejich úmyslech příliš převládá nenávist, pomsta a odveta. Tito lidé nemyslí na to, jak se sjednotit s cílem politického zesílení německého národa. My jsme méně destruktivní a méně negativističtí. Přijímáme všechno, co zvyšuje sílu a prestiž Německa a jeho obyvatel, naše jednání je silně podřízeno otázce, jak bychom se mohli dostat opět na mocenský vrchol. Ti, kdož chtějí věšet „listopadové zločince“, potom budou nepochybně chtít nechat Francouze jít. Oni budou sotva mít dostačující sílu k tomu, později v Porúří nastolit spravedlnost a dát každému, co si zaslouží.

O autorovi:

Ernst Niekisch vou kariéru začal jako komunistický vůdce Bavorské republiky rad z let 1918-1919, jež však byla poražena jednotkami Freikorps. Niekisch byl zklamán absencí historické vize u vůdčího bolševického tria v revolučním Mnichově (Lewin, Levine, Axelrod). Rozvinul eurasijskou vizi postavenou na alianci mezi Sovětským svazem, Německem, Indií a Čínou. Ideální osobou, jež měla být lidským motorem této aliance, se měl stát rolník jakožto protiklad k západnímu měšťákovi; zde je patrná určitá paralela s Mao Ce Tungem. V denících, jež Niekisch vydával lze rovněž vypozorovat německé tendence podporovat protibritská či protifrancouzska hnutí v koloniích. (Irsko proti Anglii, Vlámsko proti frankofonnímu zbytku Belgie, indičtí nacionalisté proti Británii,atd.)

Niekisch byl sice antisemita a podporoval zavedení totalitního státu, režim Adolfa Hitlera však byl pro něj málo socialistický a inspiraci hledal spíše u Stalina. Po nějaké době strávené v ilegalitě byl roku 1937 zatčen a v soudním procesu odsouzen za „velezradu“ k doživotnímu trestu. Na svobodu se dostal až v roce 1945, úplně slepý. Po válce se stal ortodoxním marxistou a až do roku 1953 vyučoval sociologii na Humboldtově univerzitě ve Východním Německu. Po rozdrcení dělnických nepokojů odešel do Západního Berlína, kde také zemřel. (Metapedia CZ)

Zpracováno s pomocí sborníku The Weimar Republic Sourcebook.

Comments are closed.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív