Archeofuturismus
Autor: George Whale
Archeofuturism: European Visions of the Post-Catastrophic Age, Guillaume Faye. Vydalo nakladatelství Arktos Media Ltd., 2010 (přeložil Sergio Knipe, zredigoval a poznámkami opatřil John B. Morgan), 250 stran.
„Tato rovnostářská, z modernity vzešlá civilizace v současnosti prožívá své babí léto. My už však nyní s předstihem musíme přemýšlet o tom, co přijde po katastrofě a začít rozvíjet vizi archeofuturistického světa, který se zrodí z chaosu.“
Kniha Guillauma Fayeho Archeofuturismus přináší radikální analýzu i řešení problémů modernity – a od své publikace před více než desetiletím (dnes už dvaceti lety, původní vydání je z roku 1997 – pozn. DP) neztratila nic na své relevanci ani naléhavosti.
Guillaume Faye patří k nejradikálnějším a nejvlivnějším teoretikům francouzské Nové pravice (Nouvelle Droite). Řadí se k proudu evropského nacionalistického myšlení, z něhož zaznívá ostrá kritika moderního rovnostářství a jehož představitelé namísto toho upřednostňují starší, hierarchické formy uspořádání společnosti a vlády, jež budou schopny zajistit lepší reakci na katastrofy, které podle Fayeho mínění západní Evropu v blízké budoucnosti čekají.
„Konvergence katastrof“
Tato kniha je vystavěna na třech vzájemně propojených ústředních myšlenkách: zaprvé, západní civilizaci v současnosti existenčně ohrožuje kataklyzma vyvolané katastrofami, k jejichž souběhu dojde někdy počátkem 21. století; zadruhé, rovnostářství a individualismus moderního světa jsou zcela nedostatečnými nástroji pro výzvy, s nimiž se budeme muset vypořádat v blízké budoucnosti; a zatřetí, už dnes musíme začít promýšlet cestu ven z přicházejícího kolapsu, a to prostřednictvím nové syntézy tradičních hodnot, vědy a technologie: archeofuturismu.
Tato „konvergence katastrof“ se podle Fayeho týká oblastí „životního prostředí, demografie, hospodářství, náboženství, epidemiologie a geopolitiky“. Umožnit nespočetným masám Třetího světa požívat plody průmyslového pokroku a rozvoje západního střihu by dle Fayeho bylo pro svět naprosto zničující (a navíc nemožné) Proto navrhuje alternativní uspořádání, v němž by většina lidstva žila v tradičních zemědělských společnostech s nízkými energetickými nároky, mírou znečištění i spotřeby. Takováto společenství jsou prý nejen dlouhodobě udržitelná, ale také sociálně stabilnější a spokojenější než peklo velkoměst, v nichž musí za stávajících podmínek žít své životy většina lidstva.
Faye je značně znepokojen i demografickou proměnou Evropy. Stárnutí původního obyvatelstva spolu s nekontrolovatelnou imigrací z Afriky, Asie a dalších zemí nesmírně zatěžuje hospodářství a narušuje kulturní i společenskou kontinuitu. Vzestup tribalismu a třenic dále prohlubuje stále fanatičtější islamismus:
„Navzdory opakovanému popírání západních médií s cílem dodat lidem falešný pocit jistoty se radikální islám šíří jako lesní požár… Důsledky jsou nasnadě… násilné střety v Evropě – zejména ve Francii a Velké Británii.“
Islám, rozněcovaný „skrytým, potlačeným a popíraným resentimentem zemí jihu vůči jejich někdejším koloniálním pánům“ má prý zapříčinit zostřenou konfrontaci mezi severem a jihem, čímž dojde k překreslení západovýchodní osy geopolitického soupeření, jež formovala chod dějin větší část 20. století.
Archeofuturismus: filozofie pro postkatastrofický věk
„Archeofuturismus… nám umožnuje odložit překonanou filozofii pokroku i rovnostářská, humanitářská a individualistická dogmata modernity, jež se pro naše účely seriózních úvah o budoucnosti a samotném přežití nastávajícího století ohně a železa ukazují jako zcela nevhodná.“
Faye se tak snaží aplikovat hodnoty a zásady společenské organizace, jež prokázaly svou platnost a účinnost v průběhu dlouhých staletí, na tento nový, „postkatastrofický“ svět. Výslovně vyjmenovává přenos etnických, lidových a duchovních tradic; oddělené role obou pohlaví; vytváření organických, hierarchicky uspořádaných společenství „od rodiny až k lidu“; vyvážení práv a povinností; znovunabytí prestiže válečnické kasty; a v neposlední řadě nové vymezení národa coby „společenství spojeného osudem“ namísto masy atomizovaných jednotlivců.
„Abychom zvládli tyto budoucí výzvy, bude stále nevyhnutelnější přijmout archaickou mentalitu… schopnou obnovit právě ony starobylé hodnoty, o něž se opírají ‚uspořádané společnosti‘.“
Archeofuturismus se tak má stát syntézou znovuzrozených starobylých hodnot a futuristického ducha vědeckotechnologické expanze ve službách Evropanů:
„Podstatou futurismu je plánovat do budoucna… představit si civilizace… jako pohybující se stroj… Politiku tak v našem případě musíme chápat… jako budoucí proměnu lidu motivovanou ctižádostí, nezávislým duchem, tvořivostí a vůlí k moci.“
Zrození Evrosibiřské federace
V poslední kapitole své knihy pojmenované „Jeden den Dimitrije Leonidoviče Oblomova“ přináší Faye fiktivní náhled do života v roce 2073 očima vysoce postaveného představitele Evrosibiřské federace. Najdeme tam mj. následující časovou přímku událostí vedoucích k „Velké katastrofě“ let 2014-2016, následného chaosu a výsledné proměny kontinentální Evropy:
1999-2014
Opakované hospodářské krize a narůst chudoby v Evropě. Nekontrolovaná imigrace stupňuje etnické napětí i zločinnost a vytváří ovzduší všudypřítomné nejistoty ve městech.
2014
Národní fronta (FN) získává ve francouzských volbách 30% hlasů, umírněná Lidová muslimská strana (PPM) 26%. V reakci na muslimské předpovědi, že se Francie do deseti let stane islámským státem, vydává FN výzvu k „odporu, rekonquistě a osvobození“. Předseda PPM je zavražděn, vina je přičítána FN, ale mnozí podezřívají spíše alžírskou rozvědku, která se tak pokoušela vyvolat muslimské povstání ve Francii.
2014-16
„Velká katastrofa“. Nepokoje vyvolané ozbrojenými etnickými gangy ústí v nebývalé násilnosti ve francouzských městech, které se rychle šíří do Belgie, Nizozemí, Británie i Německa. Rozsáhlé stávky ochromují hospodářství, dochází jídlo i pitná voda. Objevují se četné případy rabování, policie situaci nezvládá. Propuká občanská válka a lidé prchají na venkov. Válka, nemoci a hlad zabíjejí 40% obyvatelstva západní Evropy. V témže období umírají dva miliony lidí v jaderné válce Indie s Pákistánem a velká část amazonského pralesa padá za oběť požárů, což vede k ekologické a klimatické katastrofě. Globální ekonomika se hroutí.
2017-18
Maghrebské islámské státy využívají chaosu ve Francii k vyslání okupační armády do Provence. Mobilizace evropských armád je ztěžována problémy se zásobováním energií a palivem. V oblastech dosud obývaných výhradně etnickými Evropany vznikají kapsy odporu, tzv. „baronství“.
2018-25
Hladomor a ekologická devastace pokračují. Chaos se šíří i za hranice Evropy. Indii, Číně, Japonsku a Rusku se daří udržet jakýs takýs vnitřní řád, multietnické státy se však rozkládají. Ameriku drtí hlad, epidemie a etnické konflikty. Muslimská armáda ve Francii dobývá Lotrinsko. Katedrála v Métách je vypálena do základů.
2025-28
„Rekonquista“. Baronství prosí o pomoc Ruskou federaci. Rusko shromažďuje milionovou armádu, která přes střední Evropu postupuje do „západoevropské okupované zóny“. S podporou skandinávských a baltských zemí, Ukrajiny, Polska a Bretonců Rusové vyhánějí islámské vetřelce. K rozhodující bitvě dochází v troskách pařížského Disneylandu. Zbytky muslimské armády i etnických gangů jsou odsunuty do severní Afriky. Desítky milionů nebělochů jsou následně deportovány na Madagaskar.
2030-38
„Druhá renesance“. V Evropě dochází ke spontánnímu vzniku autonomních etnokulturních regionů-států jako Bavorsko, Valonsko, Wales, Skotsko, Bretaň, Normandie, Provence, Baskicko a Galicie. Nastává oživení technologické aktivity a částečná obnova ekonomického systému. Rusko se spojuje se Společenstvím evropských států a vzniká Evrosibiřská federace, „Velkodomovina“.
2040-2073
Rozvíjí se dvojkolejná ekonomika: „techno-vědecká“ pro nepočetnou elitu žijící ve městech (asi pětina obyvatelstva), ta se soustředí na dopravu, kybernetiku, genetiku, energetiku a průzkum vesmíru; zbytek lidí žije životem s nízkými energetickými náklady i produkcí znečištění v hospodářství středověkého stylu, založeném na neo-tradičním obdělávání půdy a řemeslech.
Archeofuturismus nebo neofeudalismus?
Zaměstnáním Dimitrije Oblomova v roce 2073 je cestovat po Federaci a urovnávat regionální neshody a konflikty. Nezatížen nutností zdlouhavých konzultací může činit rychlá, situační rozhodnutí. Jako příslušník městské elity má přístup k rychlému, efektivnímu a ekologicky šetrnému přepravnímu systému: trysková letadla a soukromá auta nahradily vysokorychlostní vzducholodě, modernizované plavební kanály a elektromagnetické „planetární vlaky“, jež se řítí tunely „vyplněnými“ vakuem až rychlostí 20 000 km/h.
Neotradicionalistická společenství na povrchu užívají podobně zelené dopravní prostředky v podobě koňských spřežení a jelikož tímto udržitelným (jakkoliv omezeným) způsobem života žije drtivá většina Evrosibiřanů, přírodní prostředí se zdárně zotavuje. Značná etnická sourodost místních společenství navíc vedla k revivalu tradičních jazyků i nářečí, lidových tradic i s křesťanstvím koexistujících pohanských kultů.
Třídní vztahy této imaginární společnosti, jejíž vrstvy žijí odděleny propastí několika století technologického vývoje, nejsou popsány kdovíjak důkladně. Není tak například jasné, na základě čeho se určuje příslušnost k vrstvě, ani zda je mezi nimi možný pohyb, přestože Faye (ne zrovna uvěřitelně) naznačuje, že pocit smysluplnosti a hodnoty existence coby součást soudržného tradičního společenství by vyvážil nebo alespoň zmírnil všeobecnou touhu po životním stylu hýčkané, futuristické technologické elity.
Evrosibiř je čtenáři popsána jako „organický soubor rozlehlých a vysoce autonomních regionů“, z nichž si každý sám spravuje své jazykové, kulturní i vzdělávací záležitosti. Tyto správní útvary následně vysílají své zástupce do Federálního senátu, který volí vládu. Její autorita je absolutní, regiony však mohou své vlastní záležitosti organizovat dle své vůle – od dědičné monarchie po socialistickou republiku – pokud neutlačují své občany, jinak by mohly být z Federace vyloučeny.
V oblasti vědy ve Fayeho budoucnosti umožnily pokroky genetiky a kybernetiky mj. vytvořit „biotronická zvířata“ – biologické zvířecí roboty – a „lidské chiméry“: prasolidi, křížence lidí a šimpanzů i další hybridy, využívané především jako orgánové banky. Díky pokročilé medicíně se lidé běžně dožívají 105 let, což ovšem pravda platí jen pro elitu: u venkovských zemědělských společenství došlo k návratu do tradičního módu lidské existence, tedy stavu vysoké míry porodnosti i úmrtnosti. Evrosibiř podle všeho vědu etickými pravidly příliš nesvazuje a třídní rozdíly v kvalitě života jsou považovány za samozřejmou součástí existence.
Závěrem
Fayeho analýza neudržitelnosti západní civilizace v její podobě z konce 20. století jistě mnohé čtenáře přesvědčí o skutečnosti sbíhajících se liniích obtížně odvratitelných pohrom i (přestože jejich časová specifikace přesná není) nutnosti uvažovat a připravovat se na postkatastrofický život. Jeho vykreslení postkatastrofické Evropy si můžeme vyložit jako varování či výzvu k činu, každopádně by mu Evropané měli poslouchat.
Fayeho vize Evrosibiřské federace autonomních oblastí, jež se rozkládá od „břehu Atlantiku až k Pacifiku, napříč čtrnácti časovými pásmy“ a představuje tak „největší geopolitickou jednotku na světě“, nemusí být pro ty z nás, které tolik znepokojují excesy a korupce podstatně menší Evropské unie, zrovna přitažlivá, přinejmenším ji však lze označit za smělou a aktuální reakci na vzestup politických, hospodářských a náboženských mocenských bloků na Blízkém i Dálném Východě. Jak Faye píše: „budoucnost po nás žádá, abychom si představili Zemi rozdělenou na obří, vzájemně soupeřící nebo spolupracující kvaziimperiální jednotky“.
Tato intelektuálně podnětná kniha jednoho z čelních představitelů evropského nacionalismu nepozbyla ani řadu let po svém vzniku nic ze své relevance. Plasticky zobrazuje povahu i naléhavost evropské krize a předkládá možnou cestu kupředu skrze archeofuturismus, smělou syntézu odvěkých hodnot a futuristické vědy a techniky, jenž se podle Fayeho „radikálně rozcházejí se soudobou morálkou a hodnotami“.
—————–
Poznámka: Fayeho Archeofuturismus vyšel v přepracovaném vydání jako L’Archéofuturisme: Techno-science et retour aux valeurs ancestrales (Paris: Editions de L’Aencre, 2011). Byl přeložen také do italštiny jako Archeofuturismo (Milano: Società Editrice Barbarossa, 1999), ruštiny Археофутуризм (Тамбов: Ex Nord Lux, 2011a španělštiny: El arqueofuturismo (Barcelona: Titania, 2008). Část knihy také vyšla ve španělském výboru Escritos por Europa (Barcelona: Titania, 2008).
Recenze George Whalea Archeofuturismus vyšla na stránkách New European Conservative 6. května 2012, v současnosti je původní článek nedostupný.
***
***
20. listopadu 1936 byl ve věku pouhých 33 let pro-komunistickou vládou popraven vůdce španělského
L.Ch.: Německá armáda v září 1938 byla slabší než v září 1939. Vůdci se přes všechnu přesilu útočit nechtělo a radši dlouho vyjednával. Mnichovská válka, válka která nebyla, to nás žere do dnes. Ano. Nikdo jiný se tak snadno nevzdal. Dnes je situace ve světě obrácená, Němci vítají migranty a Židé bojují. Pokud ale Evropa zanikne, nebude už výklad událostí před 80 lety důležitý.
Chcete-li, abych byl Němec, budiž, tak si na chvíli zahraji roli říšského Němce. V takovém případě ovšem vřele souhlasím s Andrewem v tom, že Češi měli v roce 1938 bojovat. Tím by nám Němcům jedině prospěli. Ostatně, náš Führer toho, že česká vláda dostala na poslední chvíli rozum, sám hořce litoval, neboť si nechtěl nechat ujít lákavou příležitost pokořit český stát a národ vojensky. Ve válce by mnozí z těch nejstatečnějších a nejfanatičtějších Čechů padli a se zbytkem bychom pak měli o to snadnější práci. Kat by si s nimi nemusel špinit své ruce.
L. Ch.
Vrka: Dnes jsme s Německem svázáni nejen ekonomicky. Pokud budou problémy v Německu, nás se to dotkne taky, proto si radši ten popcorn neberme…Pokud někdy dojde na Fayeho neblahé prorokování konvergence katastrof a západní Evropa se ponoří do ještě větších průserů než dnes, bude hranice mezi východní a západní půlkou Evropy procházet po českých hranicích. Taková nová železná opona, ale tentokrát bychom byli na té šťastnější straně, hospodářsky poškozeni, ale stále naživu. Kde myslíte, že to vypukne nejdřív? Sázím na Francii, kde spolu různé skupiny nedokáží žít v klidu a demografii propaganda o tom, že jen občanství dokáže z každého udělat Francouze neočůrá.
Christian: Dělat si dědičné nepřátele? Němci jsou našimi nepřáteli po staletí. Vymývat Čechům mozek pomocí Beera, Vandase a spol. je marnost nad marnost.
Za I. světové vysídlili Rakušáci z pohraničí obyvatele italského původu. Ostatně někteří z těch Italů leží na hřbitově v Bohnicích. Systematické vinění a sypání popela na hlavu bychom sotva našli.
O odsunu Němců rozhodli spojenci už v roce 1943 v Teheránu. Že se nám to hodilo, je pravda. Menšiny jsou rizikové všude. Žádná ze zemí, které se to týkalo, nezažívá to, co průběžně Češi. Žádná. Vyptával jsem se i nějakých Srbů, kteří jsou taky věčně biti, ale prý ani ne, málo. Tahleta systematická blamovací masáž Čechů, pokrytecká šaškárna má stále jednu a tutéž motivaci: historický zálusk na naše území. Je to tak okaté, že už nemůže být více. Je jedno, přes jakou ideologii to zkusíte, je to pořád jedna a tatáž písnička. Proto jsem zmínil řízenou opozici, neb děláte tu samou práci, jako lidovecký Herman, tvůj Kódl a halda spolků. DP nefiguruje na vůbec žádném indexu, přestože se tu otevřeně propaguje nacismus a fašismus.
Jen tak na okraj, moje rodina zažila vysídlení taky. Můj předek žil na Podkarpatské Rusi, učil na dvou školách a ještě stíhal podnikat a zaměstnat pár lidí. Když dostali 48 hodin na vystěhování bez jakékoli náhrady, ještě naiva zkusil jet přes Slovensko, kde ho zfanatizovaní klerofašisti málem zlynčovali. Podařilo se mu utéct a objet to přes Maďary. Už nikdy se z bídy docela nevybabral. Nikdy jsem se u nikoho nesetkal s údajným automatickým právem na Podkarpatskou Rus, jak tady tvrdí Pozorovatel, a s automatickým právem na Slovensko ani za Československa minulého režimu.
Ale zpět k Němcům: ano, jsou nejsilnější sousedi, ale taky z těch hloupějších. Rozlišuju mezi hrdostí a pýchou. Němec trpí tím druhým, Čech moc nemá šanci. Přes všechno, čím si tento národ prošel, jsme stále tu. Přes všechny chyby, které se nadělaly, dá se říci, že děláme něco pro, abychom přežili. Němčour dělá dost dlouho všechno proto, aby sám sebe zlikvidoval. Mj. viděl jsem zrovna nějakou mapku, v patnácti velkých německých městech je podíl dětí do 6 let s migračním pozadím mezi 50 a 76 procenty. V evropské armádě bude nejspíš německý Turek. Že bych si koupil pop-corn a sledoval váš zánik v přímém přenosu? Mno, asi ne. Na pocit zadostiučení bych měl nárok, ale neudělám to.
Pozorovatel C.2 : Politiku Polska mezi válkami považuju za idiotskou, protože tak zaslepený nebyl z polských sousedů nikdo. Považovali se za velmoc, útočili na všechny okolo a potom se divili. O 2. světové válce můžeme diskutovat ještě rok minimálně. Nejhorší kořen zla vidím v USA na Wall Street, finančníci, ti podpořili obě světové války. Bylo nutné, aby se rozpadly monarchie, potom, aby se Němci a Rusové vyčerpali vzájemně. A aby se západoevropské státy zadlužily. Byl to americký kapitál, který potřeboval pád koloniálních říší, aby se mohl zmocnit většiny světa. Navíc Evropu opustilo spousta vědců, kteří potom Ameriku pomohli rozvinout. Nebýt 2. světové, bylo by velké vědecké centrum v Německu. Je škoda, že se nepovedlo nacionalismus překonávat monarchií a zemským principem, ale v 19. století propadli nacionalismu skoro všichni. Těžko možné chtít národnostní hranice, ale vyhnout se problémům s nacionalismem. Ano, Karel IV, by se divil, ale těžko porovnávat války králů ve feudalismu a války národů v průmyslovém věku. Možná je čas se vrátit k Fayemu než se utopíme v hledání příčin světových válek a otázkách vymezování státních hranic. Ale díky za zajímavou diskuzi, mám o čem dál přemýšlet.
L.Ch.: Problém je, že to taky nebylo možné obětovat češtinu a zůstat přitom samostatným národem, protože nejsme Irové. Není dobré si dělat nepřítele zbytečně, ale byl zakopaný pes, že jsou Sudety ze 3 stran okolo Čech a Moravy. A taky se to potom ukázalo za Druhé republiky, že byla jen zmrzačeným tělem zcela závislým na sousedech s takovými hranicemi. Já tam dobré řešení nevidím. Mluví se o ústupcích a vyrovnání a nakonec z toho často kouká jednostranná kapitulace. Celý ten proklínaný český nacionalismus vyrostl jako odpověď německému nacionalismu. Přineslo to problémy, ale i pokrok, když Čechy nutila německá konkurence k většímu rozvoji.
@Andrew
Díky, ale jsem úplně obyčejný diskutér.
Chválím Váš komentář, myslíte to dobře. Ano, politika je plná paradoxů a zdánlivých protiřečení si. Nicméně, na mou obranu, domácí i zahraniční politika je průsečíkem desítek, často však stovek nejrůznorodějších zájmů veřejně známých, ale často i skrytých subjektů. Proto je pro pochopení a dosažení co nejspravedlivějšího politického konsenzu nutno na každý politický krok nahlížet pohledy všech zúčastněných zájmových skupin (nebo alespoň těch nejvlivnějších, nejhlasitějších), viditelných i skrytých.
Co se týká Německa. L.Ch. to napsal správně. Bohužel, je to Západ, kdo mezi nás nezodpovědně, cynicky, vypočítavě vrazil klín (z geopolitických důvodů). Karel IV, císař Svaté říše římské, se musí obracet v hrobě. Podobně byl takový bratrovražedný klín vražen nedávno mezi malou Ukrajinu a obří Rusko. Bez ohledu na to, zda to přinese jen dlouhodobou nenávist nebo miliony mrtvých.
Zde pro doplnění trochu jiná verze příčin Druhé světové války (z pera současného ruského historika), než jak ji známe z ubrečených pořadů na ČT.
zvedavec.org/komentare/2015/03/6399-oklamane-polsko-i.htm
Co se týká Izraele. Izrael vznikl poměrně nedávno. Vznikl masovou, uměle zorganizovanou, nevítanou cizorodou imigrací na cizí území, obývané rasově i nábožensky odlišným obyvatelstvem. Kdyby si v německé nebo české kotlině vyhlásili současní imigranti s posvěcením USA svůj Chalífát, budu ho považovat za nelegitimní stát a všechny jeho vojenské akce za sprostou agresi okupantů proti původním obyvatelům. Nikoliv za příkladnou „obranu“. Austrálie měla čtenáři naznačit, že kdyby sionisté nemohli brečet o neustálém „nebezpečí“, nemohli by nadále vysávat státní kasy západních zemí na svou „obranu“ a „přežití“. Marketingový cirkus o „hospodářsky výkonném“ Izraeli by se potom rázem rozplynul.
Jak je uvedeno výše, politické kroky je nutno nahlížet vždy z více stran. Aby člověk uviděl a pochopil rozsáhlé škody a zbytečné křivdy, které Západ ve světě za posledních 100+ let napáchal. Nejen v Evropě. Vím že je to občas složité. Ale snadněji se pak chápou příčiny současného stavu světa.
Díky za pozornost.
Andrew: Raději byste obětoval češtinu než Sudety? To je pozoruhodný přístup.
Nebylo by pak ještě výhodnější stát se rovnou Němcem českého původu?
Typickým znakem českého šovinismu je právě představa, že mohou přistupovat k Němcům (nebo jinému velkému národu) jako rovný s rovným. Tato zaslepená domýšlivost jim bránila v možnosti dělat rozumnou zahraniční politiku. Němci jsou jejich zdaleka nejsilnější sousedi. Bylo moudré si z nich pěstovat dědičné nepřátele? Já to považuji za naprosto diletantské, když ne přímo šílené.
L. Ch.
Pozorovatel C.2: Jste tady asi jeden z nejzajímavější a nejkontroverznějších diskutérů. Tomuhle povzdechu nad šovinismem, kdy se evropské národy likvidovaly vzájemně, rozumím. Ale že to píšete zrovna Vy, který hájil A. H. s jeho nadřazením německého národa nad ostatní. Velký paradox. Zeptejte se Poláků, jestli s nimi za okupace zacházely nějak evropsky. Nemusím snad připomínat Generlplan Ost. Jestli tohle nebylo nejkrajnějším projevem nacionálního egoismu, nevím co co dalšího by jím mělo být. A potom jste někde psal, že obdivujete Moellera van den Brucka, který právě varoval předtím, že nacisté nebudou myslet opravdu evropsky. V podstatě pokračujeme v diskuzi z konce dubna po výročí 20. dubna…Nejsem proti ústupkům absolutně, ale ty národnostní hranice by byl obrovský jednostranný ústupek. Cítím z toho snahu Němce za všechno vyvinit a omluvit a naopak ostatní obvinit. Český nacionalismus byl zase reakcí na teorie různých německých profesorů o vyvolenosti němectví. Faye má jako Francouz v tomhle snazší pozici, kdy Francie byla už od 17. století chápána svými obránci jako „čtvercová louka“, která sousedí s Německem jen na jedné straně. Potom se dá o takové omezené hranici snáz jednat, Šlo v historii hlavně o Alsasko a Lotrinsko. Být Sudety jen Plzeňský a Karlovarský kraj, šlo by se jich vzdát a hranici posunout. Ale to, že Němci převažovali ve střední Evropě a Češi převažovali v kotlině obklopené Sudety z více stran vytvářelo asi neřešitelnou situaci. Je škoda, že jsme nedokázali to, co dokázali Irové, když mluví anglicky, ale zůstali jako samostatný národ. Dnes mluvit běžně německy, ale zůstat národem, by bylo výhodné. Jediná šance na sjednocení Evropy je společný nepřítel Co se týká té neexistující muslimské armády, není to armáda v tradičním slova smyslu, ale miliony civilistů často s občanstvím evropských zemích hlavně v západní Evropě, kteří mohou vyvolat nepokoje. K čemu budou Francii jaderné zbraně, ponorky a letadlová loď, kdyby bylo povstání na předměstí velkých měst? Boj na blízko velkou část převahy ve zbraních vyruší. I jejich hypotetický odsun do Afriky bude problematický kvůli jejich občanství, i když ne nemožný za určitých okolností. A Izrael? Samozřejmě má své vlivné lobbisty a nepřátelství k Íránu je výsledkem jejich práce, protože pro Evropu je nebezpečím ne Írán, ale Saúdská Arábie platící wahhábistické kazatele a bandy teroristů. Myslím, že dnes i mnoho Izraelců lituje, že si stát nezaložili jinde, kde by měli klid, ale rozhodnutí už bylo učiněno před 70 lety. Izrael má vůli k obraně na rozdíl od západní Evropy, to je největší rozdíl. Chybějící vůle je projevem té degenerace, kterou tu tepete. Války na Blízkém východě budou asi navždy. P. S. Stěžujete si na obsah Potápěče. Potom můžete nabídnout vlastní články k uveřejnění.
@Andrew
Toto je Váš vlastní komentář u článku Sté výročí:
Jsem Čech, musím stavět český zájem na první místo a ne nejdřív německý.
Takto bohužel nepřemýšlíte v Evropě jenom Vy. Přesně tento Západem (přesněji, západními golbalistickými silami sídlícími za oceánem) uměle živený šovinismus zničil za posledních 100+ let materiálně, kulturně, historicky i demograficky celou Evropu. Faye (ale i další profesionální pisálci) tento šovinismus samozřejmě záměrně ignoruje.
Proto v Evropě nikdy nedojde ke spontánnímu vzniku autonomních etnokulturních regionů-států pana Faye. To je čirá fantasmagorie. Případné „spontánní“ nové státy by vnikaly vzájemným vražděním se a zabíráním cizích území. Viz obecně přežívající názory, že „Češi“ mají nějaké „automatické“ právo na německy hovořící Sudety, Moravu, Slezko, Slovensko nebo třeba Podkarpatskou Ukrajinu. A to se bavíme jen o jednom malém středoevropském regionu. V případném politickém vakuu by např. Slováci určitě neudrželi své maďarské jižní oblasti, bývalé Horní Uhry. Podobně by v Rumunsku naplno propukly separatistické nálady v maďarském Sedmihradsku. Atd. Na polsko-německé vyrovnávání, polsko-ukrajinské vyrovnávání, německo-francouzské vyrovnávání raději ani nemyslet. Pochopitelného šovinistického revanšismu je v celé Evropě na rozdávání. Západní globalisté se v posledních 100+ letech opravdu činili.
Bývalá Jugoslávie nebo současná Ukrajina jsou zářné příklady této pokračující smutné, syrové reality. Desítky tisíc mrtvých bělochů vražděných svými pokrevně i jazykově příbuznými soukmenovci, dokonce ve 21. století. Kdyby se to západním globalistům hodilo, vznikl by stejný masakr i v bývalém Československu. Nebo dnes mezi Čechy a Moravany. Nebo mezi současnými pro-ruskými a anti-ruskými Čechy. Nevzdělaných krátkozrakých gojímů ochotných sloužit západním globalistům při vraždění pokrevně příbuzných bělochů se najde pořád hodně. A ne. Opravdu to nejsou zakuklení islamisté.
Pozornost od této smutné evropské reality dnes odvádějí profesionální pisálci strašením s údajným budoucím „střetem civilizací“. Celkem logicky. Naivní šovinističtí gojímové nesledují zahraniční geopolitické dění. Kdyby Evropu už dvacet let bombardovaly armády Iráku, Libye či Sýrie a šířily tu chaos a teror; kdyby domácí kino nadupané americkými filmy a nedělní fotbalové zápasy byly jen snem ve sklepích trosek domů; možná by těmto gojímům došlo, že střet civilizací tu už dávno je. A že to není nic záviděníhodného.
Takto nás může pan Faye a další placení propagandisté upokojovat, že jediné hrozící nebezpečí jsou miliony vojáků imaginární muslimské armády číhající na hranicích Evropy (schované patrně v nějakém fiktivním islámském Blaníku). Která se nějakým zázrakem vůbec nezapojuje do osvobození Blízkého Východu od všemi muslimy nenáviděného, agresivního, a rozlohou směšně malého Izraele (zatímco obří Evropu dobyde imaginární muslimská armáda raz dva). Fayeho muslimští Blaničtí rytíři se překvapivě neangažují na Středním Východě ani v boji proti západním agresorům (nepočítáme-li Izraelem podporovaný tzv. Islámský stát bojující proti Rusům a…. proti ostatním muslimům).
Faye je skutečně „dobrý“ analytik. Budoucnost Evropy vůbec neohrožuje destruktivní šovinismus Evropanů, hrozící vybuchnout kdykoliv a kdekoliv. Viz nedávné komentáře o „naší republice“, viz bývalá Jugoslávie, viz současná Ukrajina, viz šířící se anti-ruská hysterie. Ne. Ohrožuje ji imaginární několikamilionová muslimská armáda, která pevně vládne bezpečně žijícímu muslimskému světu (šíitskému, sunnistskému??). Který vůbec netrpí žádným střetem civilizací (respektive, žádnou jednostrannou agresí šířenou Západem). Netrpí stejným uměle šířeným destruktivním bratrovražedným šovinismem jako Evropané. Ani netrpí žádnou uměle zorganizovanou, masovou cizorodou imigrací do vlastního území… třeba židovskou, dejme tomu.
Poznámka pod čarou. Už se nějaký z těch svědomitých analytiků (vydělávajících peníze psaním pohádek pro dospělé) zabýval např. otázkou, proč ty samé západní globalistické síly ničí už 100+ let současně Evropu a muslimský svět, a snaží se u nás vytvářet obraz ubohého Izraele, který musíme bránit do posledního Evropana? A proč se úžasně civilizovaným Židům raději nevěnuje např. území o trojnásobné rozloze Izraele v obrovské, velmi řídce obydlené, geologicky i klimaticky podobné, relativně bezpečné Austrálii?
Možná by taková analýza poukázala na skutečné příčiny, které stojí za současným chaosem v Evropě a v muslimském světě. Jenže, pak by pan Faye a další „analytici“ přišli o práci.
Fr. Albert T.O.P.: G. Faye dobře analyzuje současnost a předpovídá nejbližší budoucnost v Evropském manifestu aneb proč bojujeme, ale vize dvoukolejné společnosti zde popisované se mi zdá taky utopickou. Na druhou stranu teď se nemusíme zabývat tím,co bude za 60 – 70 let, ale tou konvergencí katastrof v nejbližších letech.
Rozkošná utopická pohádka.
Z vážnější a pravděpodobnější jamky je i ten Chvalozpěv na Leibowitze.