Jupiterský císař Emmanuel možná není až takový fanda Afriky, jak by se mohlo na první pohled zdát…
Autor: Redakce FWM
Když byl v květnu Emmanuel Macron zvolen francouzským prezidentem, stal se „moment africké ‚ódy na radost‘ ne úplně nápadným, ale velice působivým symbolem,“ psala BBC. Období líbánek mezi Afrikou a Macronem však rázně ukončila jeho poslední vyjádření o vysoké africké porodnosti.
Příznivci nového francouzského prezidenta se shromáždili na prostranství před Louvrem v centru Paříže, kde se pódium před jejich zraky proměnilo při vystoupení africké skupiny z Pobřeží slonoviny v taneční parket. Byla to tedy africká oslava porážky „krajní pravice“.
Magic System ovládli scénu hlasitými africkými rytmy a tancem, nikoliv Beethovenem. Macronova předstíraná láska k africké kultuře však dostala povážlivé trhliny poté, co v mimochodem pronesených rasistických komentářích promluvil o „civilizačních“ problémech Afričanů zaviněných jejich demografickou bezstarostností. U svých levicových fanoušků tím vyvolal obavy, že by ve skutečnosti mohl být skrytým „populistou“.
Když se novinář právě z Pobřeží slonoviny během tiskové konference na summitu G20 v německém Hamburku zeptal, proč neexistuje žádný Marshallův plán pro Afriku, v odkazu na ohromné množství hospodářské pomoci, již Amerika po 2. světové válce poskytla zničeným evropským zemím, nechal se Macron slyšet, že Afričanky mají „sedm nebo osm“ dětí.
Někdejší bankéř reagoval tři a půl minutovou tirádou na téma viny vysoké africké porodnosti na hospodářských nesnázích kontinentu. „Výzvy, před nimiž stojí Afrika, jsou zcela odlišné, hlubší. Označil bych je dnes za civilizační,“ řekl Macron. „Zhroucené státy, složité transformace k demokracii, demografický přechod… Jednou z nejdůležitějších výzev pro Afriku… jedna z osmi zemí, kde se dnes rodí každé ženě sedm nebo osm dětí.“
Na sociálních sítích tím vyvolal smršť, protože francouzský prezident, který si říká „římský bůh“, tím nepřímo naznačil, že problémem Afriky jsou vlastně Afričanky. Jeden zklamaný bývalý Macronův fanda se dokonce rozčiloval: „Trumpův projev o ‚západní civilizaci‘ a Macronova slova o ‚problému africké civilizovanosti‘ vycházejí z téže bělošské nadřazenosti.“
Macronův komentář evokuje číslo britského časopisu The Economist z května 2000, v němž autoři Afriku označili za „beznadějný kontinent“.
„Těžko může Afričanům někdo dávat za vinu počasí, za většinu potíží světadílu však není zodpovědný Bůh, ale lidé a jejich činy. Ty nejsou samozřejmě výlučně africké – krutost, despotismus i korupce existují i jinde – ale africké společnosti jim z důvodů hluboko zakódovaných do jejich kultur zdá se podléhají zvláště snadno,“ napsali tehdy v The Economist.
Dnes tak ekonomický růst – navzdory skutečnosti, že několik bilaterálních i multilaterálních dárců zahraniční pomoci zvýšilo zahraničním pomoc zemím jako Tanzanie – zůstává pomalý v porovnání s dalšími rozvojovými zeměmi. Nízká úroveň technologie, nízký příjem per capita i vysoká míra chudoby tak v Tanzanii přetrvávají.
Tanzanie také patří k africkým zemím nejvíce závislým na rozvojové pomoci – což se příliš nemění už od 70. let. Podle některých odhadů tak s minimálními výsledky pohltila ekvivalent devíti Marshallových plánů. Více než miliarda dolarů z ciziny ročně například padne jen na pokrytí hlubokých schodků. Tanzanie patří mezi desítku největších příjemců rozvojové pomoci.
Agentura Reuters také nedávno citovala Macronovo vyjádření, že by rád vládl jako „jupiterský“ prezident – „vzdálená, důstojná postava, jako římský bůh, který svá ojedinělá prohlášení pečlivě zvažuje“. Macron zrušil tradiční prezidentskou tiskovou konferenci na Den Bastily s tím, že jeho myšlenky jsou prý podle jeho mluvčího pro novináře „příliš komplikované“.
Macronovo „komplikované myšlení lze jen obtížně převést do novinářských otázek a odpovědí,“ vysvětlil jeho mluvčí. Afričanům vítající dárce i jejich liberálním pomocníkům však byly jeho myšlenky křišťálově jasné.
Luděk: Kdyby Macron otočil to by byl velký zvrat, ale moc tomu nevěřím. Bohužel. Třeba ty jeho škrty v armádním rozpočtu jsou šílenost, jako kdyby Francie žádné nepřátele neměla, se nedivím, že náčelník štábu generál Villiers odstoupil.
Andrew: Můžu se mýlit. Ale i Putin začínal jako Jelcinova „loutka“, i ten seriálový Pius XIII. po svém zvolení se odvrací od těch, co ho vynesli, a stává se konzervativcem. Kdo by to od toho mladíka čekal, a kdo ví, co můžeme čekat od Macrona…
Luděk: Mladý papež byl dobře natočený. Pius XIII. byl extrémně konzervativní a Macron je veřejnou tváří Rothschilda. Podobnost může být ve strategii, ale ne v cílech.
Em. Macron se asi shlédl v Sorrentinově Mladém papeži – vládnout z ústraní, římský bůh, i ten Daft punk na přehlídce mi ho připomíná…
„In the second episode, Belardo goes so far as to cite Daft Punk as an inspiration for how he wants to be viewed: Unknowable, unseeable.“
Nemějte obavy. Však ona už se globální aristokracie (mezinárodní Židovstvo) o redukci přemnožené černé populace nakonec postará, stejně jako se postarala o její přemnožení… ale teprve poté, co se miliony černých gentlemanů nastěhují do Evropy, aby obohatili Váš genofond.
Feminismus, mimochodem, vyvolává v ženách averzi především vůči mužům vlastního národa a rasy.
Smutné ale je, že v tomto tvrzení není ani píď rasizmu. Je prostě pravdou, že hladomor je regulační jev a já chápu, že se lidé, kteří jím jsou postižení, snaží řešit. Také bych to řešil… Stejně tak je pravdou, že organismy, které nemají možnost se starat o své potomky, mají obecně strategii mnoha potomků – jsou R-strategičtí s tím, že někteří z nich přežijí. Pokud ale následně změníte podmínky, například přísunem lepších léčiv, vody, základních potravin a podobně, je tu problém, protože už tak křehký ekosystém je nedokáže uživit. A je jedno, zda jde o zvířata a nebo lidi. Navíc si Evropa a pod vytváří sama na sebe reklamu (TV, media). Tedy pokud má Afrika přežít, je nutné zavést kulturu jednoho/dvou dětí.
Trackbacks/Pingbacks
Jean Mabire – Zemřít v Berlíně
*** Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
*** Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.
Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta
*** Z memoárů národního konzervativce…
*** Objednávejte ZDE.
23. listopadu 1992 zemřel belgický politik Jean-François Thiriart. V mládí bojoval v řadách SS, v pravicové politice byl aktivní od 60. let až do své smrti. Tento panevropský nacionalista a zakladatel celoevropské strany Jeune Europe v rámci své ideologické trajektorie prošel od komunitarismupřes různé pozice tzv. "Třetí cesty" až k národnímu bolševismu.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
23. listopadu 1992 zemřel belgický politik
Luděk: Kdyby Macron otočil to by byl velký zvrat, ale moc tomu nevěřím. Bohužel. Třeba ty jeho škrty v armádním rozpočtu jsou šílenost, jako kdyby Francie žádné nepřátele neměla, se nedivím, že náčelník štábu generál Villiers odstoupil.
Andrew: Můžu se mýlit. Ale i Putin začínal jako Jelcinova „loutka“, i ten seriálový Pius XIII. po svém zvolení se odvrací od těch, co ho vynesli, a stává se konzervativcem. Kdo by to od toho mladíka čekal, a kdo ví, co můžeme čekat od Macrona…
Luděk: Mladý papež byl dobře natočený. Pius XIII. byl extrémně konzervativní a Macron je veřejnou tváří Rothschilda. Podobnost může být ve strategii, ale ne v cílech.
Em. Macron se asi shlédl v Sorrentinově Mladém papeži – vládnout z ústraní, římský bůh, i ten Daft punk na přehlídce mi ho připomíná…
„In the second episode, Belardo goes so far as to cite Daft Punk as an inspiration for how he wants to be viewed: Unknowable, unseeable.“
Nemějte obavy. Však ona už se globální aristokracie (mezinárodní Židovstvo) o redukci přemnožené černé populace nakonec postará, stejně jako se postarala o její přemnožení… ale teprve poté, co se miliony černých gentlemanů nastěhují do Evropy, aby obohatili Váš genofond.
Feminismus, mimochodem, vyvolává v ženách averzi především vůči mužům vlastního národa a rasy.
L. Ch.
Smutné ale je, že v tomto tvrzení není ani píď rasizmu. Je prostě pravdou, že hladomor je regulační jev a já chápu, že se lidé, kteří jím jsou postižení, snaží řešit. Také bych to řešil… Stejně tak je pravdou, že organismy, které nemají možnost se starat o své potomky, mají obecně strategii mnoha potomků – jsou R-strategičtí s tím, že někteří z nich přežijí. Pokud ale následně změníte podmínky, například přísunem lepších léčiv, vody, základních potravin a podobně, je tu problém, protože už tak křehký ekosystém je nedokáže uživit. A je jedno, zda jde o zvířata a nebo lidi. Navíc si Evropa a pod vytváří sama na sebe reklamu (TV, media). Tedy pokud má Afrika přežít, je nutné zavést kulturu jednoho/dvou dětí.