Mluví Limonov!

Eduard Limonov (22. února 1943 – 17. března 2020)

Eduard Limonov (22. února 1943 – 17. března 2020)

Не могу ответить на ваши вопросы. Времени нет, еду в клинику (Nemůžu odpovědět na vaše otázky, nemám čas, jedu do nemocnice),“ tak lakonicky zareagoval Eduard Limonov na naši skromnou žádost o rozhovor. Nezbylo nám tedy, než vybrat a přeložit některé odpovědi, které dal jinde a dříve…

*

„Doufám, že Salvini přispěje k odpoutání Itálie a Evropy od závislosti na USA,“ řekl Limonov loni v létě lombardskému časopisu Terra Insubre, spjatému s Ligou a italskou novou pravicí. Vyjádřil tak naději, živící všechny zastánce dekolonizace Eurasie od atlantismu. V rozhovoru poukazoval na rusofobii rozdmýchávanou západními liberalistickými intelektuály a politiky, sloužící jako záminka k ospravedlnění globalistického systému, jehož nositelé a podporovatelé vedou boj stále bohatnoucích proti stále chudnoucím. Hněv a strach lidu je tak místo na Západ směrován na Východ a na Jih – proti Rusům, Číňanům a muslimům. Zároveň však konstatoval, že ideologický narativ liberalistického mainstreamu nefunguje tak, jak by si jeho zadavatelé přáli. Stále více lidem v Itálii i jinde v Evropě je totiž jasné, že skutečné nebezpečí pro evropské národy nepředstavuje nějaké „ruské nebezpečí“, ale důsledný liberalismus, otvírající a potírající všecky meze… O Limonova byl v Itálii větší zájem než on sám i jeho tamní vydavatel očekávali. Na otázku, čím si to vysvětluje, odpověděl: „Protože lidé jako já se v Itálii moc ke slovu nedostanou, zvete si hlavně liberály a liberasty.“

Eduard Limonov

Ruský server Buro se nedávno mj. tázal takto: Jaký je váš vztah k novým symbolům a hrdinům opozice? Letos se na jejich seznam dostal Jurij Duď a student-bloger Jegor Žukov a raper Oxymoron, který se ho zastal.

Limonov: Nad prvním se musím pousmát, nad Oxymoronem rozesmát. A Jegor Žukov, to je co? Tyhle typy jsou jak peříčka z polštáře – a to ty nejjemnější. Neberu je vážně. Našeho vedoucího petrohradské stranické organizace, Andreje Grebněva, podřízli na ulici, a partyzána Andreje Suchoradu z Primorska zastřelili policajti na balkóně v Ussurijsku. No a tak dál. Sedmnáct lidí zemřelo a vy na mně s Jegorem Žukovem a Duďem…

V dalších rozhovorech – není jich mnoho, hlavně z posledních let – také zaznělo:

Putin? „Mohl by být horší. Nedává si liberály k snídani. Některé finanční skupiny podporují Navalného a on [tj. Vladimir Vladimirovič] je nemůže ignorovat. Ale konec jeho království přijde. Ne od naší opozice, ta se doutnákem změny nestane, přijde zdola, od rozhořčených lidí.“

Sergej Skripal, bývalý špion otrávený v Anglii? „Lúzr. Učil staré historky o KGB studenty MI6. Nebyl nebezpečný. Věřím, že to bylo nastrojené. Ale jak by to mohla pochopit Theresa Mayová? Škaredá, stará, bezdětná, jak Merklová.“

Trump? „Připomíná batmanovského Jokera. Není blázen, má jen dětskou představivost. A přesto se stal prezidentem…

USA? Nechce se vzdát úlohy světového četníka. Nakonec ale zápas prohraje.

Po rozpadu Sovětského svazu se veškerá státní politika řídila tím, aby se líbila Západu. Teď je situace trochu jiná, jenže pořád plníme mezinárodní závazky. Je to ale nutné?

Není nutné být naprostými idioty. Západ mezinárodní závazky porušuje vždy a všude, jakmile se mu to hodí. Zavraždění SSSR Západ uvítal širokým a laskavým úsměvem a sjednocení Německa i zničení Jugoslávie tleskal, ačkoli všechny tyto dramatické události naprosto odporovaly mezinárodním smlouvám podepsaným v Jaltě a Postupimi a dalším desítkám a stovkám menších mezinárodních úmluv.

Co si myslíte o současné ruské literatuře?

Literatura je v krizi. Tak důležitá jako v devatenáctém století už nikdy nebude. Povolání literáta je dávno nemódní. Že mě mnozí považují za zajímavého, není proto, že jsem spisovatel, ale že jsem dobrý řečník, mluvím jak ďábel! A kvůli mým politickým bojům. Kdybych byl myška píšící nějaké příběhy, nezajímal bych – jako osoba – nikoho. Psát příběhy si může každý, dokonce si můžete zaplatit kurzy, jak na to. Co má ještě význam, je způsob myšlení.

Eduard Limonov

Když Váš románový hrdina Koleso [z knihy Будет ласковый вождь – Bude vlídný vůdce] hodnotí vůdcovy úvahy a výroky, na čí jste vlastně straně? Říká, že vůdce byl naivní, leccos prý nechápal. Přiznáváte takhle svoje chyby? Anebo snad některých svých činů litujete?

Koleso není hrdina, ale hlásná trouba. Co se týče „mých“ chyb, těm jsem se záměrně vyhnul. Zaprvé mnozí účastníci té události [jde o tzv. „inscenaci altajského spiknutí“, více k tomu v Monstrech] jsou živí a za druhé jsem nechtěl vytvořit autoportrét, ale portrét Vůdce. Mně se taky, tak jako Kolesovi, například zdá, že je ve mně hodně naivního.

O Carrèreovi (autoru biografie): „Seznámili jsme se v osmdesátých letech v Paříži. Po návratu do Moskvy jsem si na něho sotva kdy vzpomněl. Pak přijel a strávil se mnou několik týdnů. To, co pro mě udělal je skvělé. Oživil pro Francii mrtvého spisovatele! I když je to jen snůška představ francouzského buržuje o ruském spisovateli. Přestal jsem číst někde na straně třicet nebo čtyřicet, kde se píše, že v roce 1942 mohl být dělník v SSSR popraven za pozdní příchod do práce…“

Limonov byl francouzským beau monde pohřben poté, co ho režisér Paul Pawlikowski natočil, jak vyslal kulometnou dávku směrem k Sarajevu. Snobští avšak „po bruselsku“ uvědomělí bómondi ho exhumovali a očistili až poté, co byl v Rusku uvězněn coby Putinův protihráč. A Carrèreova biografie k této očistě notně přispěla… Ironií osudu, právě Pawlikowski podle ní hodlá natočit hraný film. Na otázku, zda četl scénář, Limonov odpověděl: „Můj názor není nezbytný, nepožadují ho. Život veřejné osobnosti jí přece nepatří. A co, i kdyby mě vylíčili jako zloducha, nevadí mi to. Je mi pětasedmdesát a nemyslím, že budu ještě dlouho žít. Co si o mně lidé myslí, je mi jedno. Ostatně už to, že o vás někdo napíše knihu a točí film je Vítězství.“

Vydal jste už pátou Knihu mrtvých. Proč se pořád vracíte k nekrologům?

Člověk se stává pochopitelným až smrtí. Jen smrt za ním dělá tečku. Pročež mě zajímají lidi, které jsem znal a znám osobně, čím se završili, jak skončili, abych je na závěr posoudil. Většina nedopadla dobře. A nijak oslnivě. Vzpomínám a píšu nekrology. Laťku mám velice vysoko.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív