Miriam Gebhartová – Když přišli vojáci: znásilňování německých žen na konci 2. světové války (Deutsche Verlags-Anstalt, 2015)

Autorka: Emma Anderson

Německá historička Miriam Gebhardtová ve své nové knize tvrdí, že francouzští, britští a američtí vojáci na konci 2. světové války a po ní znásilnili až 860 tisíc německých obětí. Za 190 000 z těchto sexuálních útoků měli být zodpovědní Američané.

Kniha profesorky Gebhardtové Als die Soldaten kamen: Die Vergewaltigung deutscher Frauen am Ende des Zweiten Weltkriegs shrnuje výpovědi obětí, příběhy dětí narozených následkem znásilnění i výsledky jejího více než půldruhého roku trvajícího zkoumání rodných listů ze Západního Německa a Berlína.

„Dnes, 70 let po válce, už dávno odpadly důvody pro podezřívání těch, kdo se zabývají Němci v pozici obětí zločinů“, řekla autorka a přednášející na univerzitě v Kostnici pro (zpravodajský online magazín) The Local.

„Možnost, že by tak někdo chtěl relativizovat zodpovědnost Němců za válku a holokaust, se stala bezpředmětnou.“

Gebhardtová podle svých slov dospěla k číslům v knize odhadem, že přinejmenším pět procent z tzv. „válečných dětí“, narozených v 50. letech neprovdaným Němkám, bylo počato při znásilnění.

Počítá s tím, že na každé narozené dítě došlo ke stovce znásilnění, přičemž mezi obětmi byli také muži a chlapci.

Gebhardtovou uváděná čísla značně převyšují dřívější odhady. Uznávaná kniha amerického kriminologa J. Roberta Lillyho z roku 2003 Taken by Force (Vzali si je silou) mluví odhadem o 11 000 znásilněních, spáchaných v Německu americkými vojáky.

Přestože se v nedávném článku pro Der Spiegel objevily pochybnosti, jak přesně tyto nové údaje zachycují skutečnost sexuálních napadení v poválečném Německu, podle Lillyho nejsou vyšší odhady rozhodně přemrštěné.

„Ta čísla jsou uvěřitelná, ale ani dílo Miriam Gebhardtové není v dané otázce posledním slovem“, prohlásil Lilly pro The Local s tím, že kvůli neúplnosti záznamů nelze nikdy dospět k přesné cifře.

„Jde o potvrzení mého výzkumu a příspěvek k probíhající diskusi o opomíjené stránce války. K tomu, co se skutečně stalo, ale nemluvilo se o tom.“

Značná část debat o sexuálním násilí proti německému lidu se až doposud soustředila na sovětská vojska na východě země, jejichž příslušníci se podle odhadů dopustili mezi jedním a dvěma miliony znásilnění.

Miriam Gebhardtová prý toto obecné přesvědčení, že se podobných skutků dopouštěla jen Rudá armáda, chtěla zpochybnit.

„Goebbels varoval před řáděním rudoarmějců v Německu, před znásilňováním a ukrutnostmi proti civilistům… Lidé tak doufali, že jejich domovy obsadí západní vojska, ne ta sovětská,“ dodává.

„Ve výsledku se však realita okupace od sebe příliš nelišila. Obě strany pilně plenily cennosti a umělecká díla a jejich vojáci často skupinově znásilňovali ženy.“

Při svém bádání narazila na záznamy bavorských kněží, kteří si v průběhu roku 1945 zaznamenávali spojenecký postup. Jeden z nich napsal: „Nejsmutnější na jejich příchodu byla tři znásilnění, jedno vdané ženy, jedno svobodné ženy a jedno nevinné, ani ne sedmnáctileté dívky. Pachateli byli silně opilí Američané“.

Obraz načrtnutý v knize je tak o mnoho odstínů temnější, než z pláten a literatury známý příběh o spojeneckých silách, které Německo osvobodily od nacistického režimu. Proto podle Lillyho tak může nějakou dobu trvat, než ho lidé plně zpracují a přijmou.

„Jistě se proti tomu zvedne určitý odpor. Některým americkým akademikům se to nebude příliš líbit a budou to chápat jako zlehčování německých válečných zločinů,“ říká.

„Nemyslím ale, že by to jakkoliv zlehčovalo německé skutky. Spíš to dodává další rozměr obrazu války, aniž by to nějak umenšilo triumf Spojenců.“

Podobně se na svou práci dívá i Miriam Gebhardtová, jejímž cílem bylo „jen“ ukázat hrůzu podobných skutků ve válce.

„Válečné akce, které vedly k porážce Německa a nacistického režimu, patří do jiné kategorie než znásilnění. Ta totiž byla osobní a nesloužila žádnému vojenskému účelu. Znásilněním se války nerozhodují,“ říká.

Znásilňování „trvalo dlouhá léta, nedocházelo k nim jen v euforickém momentu vítězství“.

„Nebyla to jen součást násilí posledních týdnů a dní války, ale pokračovalo ještě celá léta po skončení konfliktu.“

Článek Emmy Andersonové Allies raped almost 1m Germans vyšel na stránkách The Local 5. března 2015.