Categorized | Kultura, Biologie a Ekologie

Paralely myšlení, antagonismus postojů: Lévi-Strauss versus Evola

Claude Lévi-StraussNedávno zemřelý kulturní a sociální antropolog Claude Lévi-Strauss (nar. 1908) je oprávněně považován za spolutvůrce duchovního klimatu druhé poloviny dvacátého století. Spolu se svým americkým „protějškem“ Franzem Boasem hlásal kulturní relativismus, který se stal účinným nástrojem „dekonstrukce“ už tak otřeseného sebevědomí Evropanů.

Je prostým faktem, že obyvatelé Evropy stavěli gotické katedrály, vytvořili vědu Galilea, Newtona a Darwina atd. a že australští Aboriginci a kanibalové z Nové Guineje nikoliv (Bertalanffy). Lévi-Strauss však patřil k té generaci intelektuálů, která po druhé třicetileté válce řekla „dost“ – a přišla s tvrzením, že tento fakt sám o sobě nemá vlastně žádný význam: např. mezi hrdelním popěvkem domorodce, provázeném zvukem umně vyrobených kostěných chřestítek, a Wagnerovou operou tak není kvalitativní rozdíl, neboť víra ve Wagnerovu převahu je ve skutečnosti jen „absolutně naivní“, etnocentrický předsudek – „evropská iluze“.

Tak se mj. rodila dnešní politická korektnost a univerzitní etnomasochismus.

Ponechme však otázku, zda je svět skutečně lepší, klademe-li („demokraticky“) na stejnou úroveň „abstraktní“ představy lovce lebek z Bornea či afroamerických obřadníků Abakuá i hrdiny Homéra, Danta, Shakespeara či Goetha, stranou. Dnes chceme poukázat na tři paralely mezi Lévi-Straussem a Evolou.

Evola byl přesvědčen o existenci primordiální „tradice“. Totéž se pokoušel dokázat Lévi-Strauss. Pojetí této „tradice“ bylo ovšem u nich zásadně odlišné. Evola, úplně mimo tzv. „akademické myšlení“, líčil „předhistorického“ člověka překonávajícího prostřednictvím rituálu (vázaného k pravzoru) „reálně“ přechod mezi profánní a posvátnou oblastí skutečnosti a zakládajícího i obnovujícího „pobytem“ a „konáním“ v sakrálnu danou kulturu. Freudovo „nevědomí“, a jungiánství, z něhož vycházel Lévi-Strauss, mu proto bylo (jako psychologismus, pouhý „odraz“ a „metafora“) zcela cizí, stejně jako metoda strukturalismu (oproti metodě intelektuální intuice). Oba však – pravda – tomuto „neviditelnému“ přisuzovali větší sílu (a tedy nadřazenost) než smyslově „viditelnému“.

Oba muži také odmítli evolucionismus, byť každý z jiných důvodů. Samotná technická vyspělost „mechanických prostředků“ západní civilizace jim rozhodně nebyla znakem její nadřazenosti. Ale zatímco u Lévi-Strausse je toto odmítnutí – alespoň v interpretacích – hlavně nástrojem kulturní nivelizace „dynamického a stacionárního“, pro Evolu je tím, čím západní člověk nemůže kompenzovat ztrátu kontaktu s metafyzickou skutečností.

Jak Evolu tak i Lévi-Strausse lze nicméně situovat do evropského tábora skeptického, kritického a pesimistického myšlení („svět začal bez člověka a bez něho také skončí“, píše Lévi-Strauss). A dílo obou bylo ideologizováno. Evola se také přímo angažoval v odporu vůči „involuční“ realitě „sovětského bolševismu“ a „angloamerického liberalismu“, zprvu na straně italské a německé revoluce, po roce 1945 podle hesla „co padá, třeba postrčit“ (Nietzsche) – odtud Lidé mezi troskami; egalitář Lévi-Strauss zůstal „pouhým“ akademikem, jeho vliv byl však v nastalém klimatu obrovský a po roce 1968, kdy byl „kulturní neobolševismus“ (a la „Frankfurt“) definitivně kooptován do „svobodného světa“, se ještě zvětšil. Axiomy jejich myšlení a činnosti (např. rovnost-nerovnost) jsou nesmiřitelnými protiklady, vyústily však – každý jiným způsobem a v jiné oblasti – v příspěvky a podněty k destrukci současné západní společnosti. Nevíme, nakolik se v ní Lévi-Strauss mohl cítit cizincem nebo k ní dokonce pociťoval zášť (jako třeba Derrida), a „psychologizaci“ přenecháváme jiným, přinejmenším však necítil, že „je co bránit“. Evola uvěřil, že „už není bránit co“, což nejspíš pramení z jeho podcenění biologicko-genetického kořene kultury, „germenu“ zakotveného v etnicky homogenní pospolitosti/společnosti. A ve vědomí, které probouzíme, o nepřetržité řadě předků, od nichž – jak zdůrazňuje Pierre Krebs – držíme tu nejcennější mezi všemi výsadami – totiž výsadu se jim podobat podle zákona pramenícího z božské vůle – jediného božství, jehož jméno „známe“: dědičnosti!

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív