Categorized | Geopolitika

Rok poté: Experiment „nezávislé“ Kosovo

Autor: Nebojsa Malić

Samozvaný stát Kosovo oslavil první výročí „nezávislosti“ na Srbsku, vyhlášené albánskou provizorní vládou. Po letech předstíraných jednání a diplomatické frašky se instituce zdánlivě ustavená okupačními činiteli OSN v roce 2001 jako“samospráva“ jednostranně rozhodla uskutečnit takzvaný Ahtisaariho plán, návrh na „kontrolovanou nezávislost“ sepsaný bývalým finským prezidentem a vyslancem Impéria v regionu.

Vyhlášení nezávislosti bylo bez pochyby ilegální. Bylo v rozporu se Závěrečným aktem z Helsinek z roku 1975, který výslovně vylučuje násilné změny hranic v Evropě, i v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která dokonce podpořila srbskou svrchovanost nad provincií, zatímco vytvořila kvazilegální záminku pro okupaci NATO. Zákonnost nicméně byla pro Albánce spornou věcí, a důležitěji i pro jejich sponzory ve Washingtonu a Bruselu, stejné lidi a instituce, kteří organizovali v roce 1999 útok NATO. Loňské vyhlášení nezávislosti bylo založeno na „právu“ dobytí a „zákonu“ džungle.

Jeden z nejnověji vzniklých „nových národů“ má málo co slavit. Uznalo jej jen něco přes čtvrtinu světových vlád, většinou amerických spojenců a klientů. I když vyhlášení způsobilo v Srbsku politické pozdvižení, po kterém se tam chopil moci otevřeně proimperiální klientský režim, Bělehrad přesto stále zůstává v odporu ke kosovské nezávislosti a pokračuje v usilování o legální nárok na své území. Uvnitř samotné provincie předvídatelně nedokázala prosperovat ekonomika založená na darech a částkách od diaspory.

„Nazávislý stát Kosovo“ je iluze, podporovaná mocí a penězi Impéria. S globální ekonomickou krizí, devastující fondy, by provincie mohla být brzy zanechána se svým neudržitelným požadavkem sama.

Loutkové divadlo

Kosovo má jistě atributy nezávislého státu. Na papíře jsou multietnickou, sekulární, civilní republikou s politicky korektní vlajkou a znakem, parlamentní demokracií a předsedou vlády. V praxi vlajka téměř nikdy nevlaje, zatímco červeno-černá vlajka Albánie je všudypřítomná. A „ministerským předsedou“ je bývalý vůdce teroristické UCK Hashim „Had“ Thaci.

Před rokem Thaci oznámil, že jeho režim uzná „sto zemí“. Zatím tak učinilo 55, počínaje loutkovou vládou v Afghánistánu a zahrnujíc takové významné velmoci jako jsou Nauru, Samoa a Mikronésie. I když Kosovo jako samostatný stát uznalo 22 států EU, nebyl Brusel schopen donutit k uznání všechny členy: Kypr, Řecko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko pokračují v odmítání.

Washington a Brusel se pokusili podpořit Prištinu všemi způsoby, kterými mohli, od rozmístění „mírové a právní“ mise EULEX „pomáhající“ s budováním státu, až po udělení Nobelovy ceny míru Martti Ahtisaarimu, autorovi návrhu na vytvoření nezávislého Kosova.

I když symbolické vítězství Srbska v hlasování Valného shromáždění OSN z října 2008 nemohlo v praxi udělat mnoho – Bělehrad žádal o odsouhlasení požadavku na posouzení legálnosti odtržení Kosova u Mezinárodního soudního dvora – , bylo však silné v symbolismu. Téměř všechny země, které uznaly Prištinu, buď Srbsko podpořily, nebo se zdržely hlasování. Jen pět zemí otevřeně oponovalo: USA, Albánie, Nauru, Palau a Mikronésie.

Drsné procitnutí

Jak byla provincie více než osm let ovládána místokrálem, stoupenci nezávislosti mezi Albánci a na Západě nepřetržitě argumentovali, že tato je jediným řešením rozšířené chudoby. Není nijak překvapivé, že se jejich tvrzení ukázalo jako falešné.

Jak odhalil albánský zpravodaj pro Deutsche Presse (DPA), snění o nezávislosti je hezké, ale nakonec se člověk musí probudit do tvrdé reality.

„Ukázalo se, že pohádky o tom, jak se s nezávislostí všechno zlepší, a také o investorech, byly právě jen tím – pouhými pohádkami,“ cituje článek DPA zpravodaje.

Nezaměstnanost je drtivá. Zástupy mladých lidí sedí celý den v kavárnách a bloumají. Většina lidí žije z peněz posílaných příbuznými ze zahraničí. Skutečně, celý „stát“ žije s cizích darů. A věci se s nezávislostí nezlepšily; docela naopak.

„Jsem ohromen skutečností, že se to zhoršilo, se stoupajícími cenami všeho, ale nevypadá to, že by se o to někdo staral“, řekl DPA Shaip Mustafa (25).

Před vyhlášením nezávislosti bylo pár ziskových podniků schopných dopravovat své zboží přes Srbsko. Když nyní Srbsko odmítlo uznat kosovská celní razítka, jejich zisky se vypařují. Mezitím má albánská diaspora v Evropě a USA ekonomickou bídu sama o sobě a tak platební kohoutky pomalu vysychají.

Dokonce tak základní věci jako tekoucí voda a elektřina zůstávají omezené pro všechny z přílišného množství lidí. Ve vtipu z roku 2005 nabíjí albánský muž pušku, když začala do jeho domu proudit voda, elektřina a plyn, se slovy „Srbové jsou zpátky“. Od té doby se věci k lepšímu nezměnily.

Na podporu života

Právě tak jak Srbové byli voděni za nos sliby „lepších zítřků“ pokud se podřídí další řadě požadavků z Bruselu a Washingtonu – jen aby se ráno probudili s dalšími požadavky a slibovanou budoucností nikde v dohledu – tak Albánci z Kosova věřili, že nezávislost je všelékem na všechny jejich problémy. Do této iluze investovali tolik citů, že se jí budou těžko vzdávat, i když stojí před realitou.

Avšak realita je nemilosrdná. „Nezávislý stát Kosovo“ existuje pouze proto, že ho Impérium vyřízlo násilím ze Srbska a léta ho udržovalo vojáky NATO a miliony dolarů v darech a půjčkách. Nyní ale dokonce i ti nejzasněnější albánští separatisté museli zaznamenat, že věci se nevyvíjejí pro Impérium dobře, a že Barack Obama nemůže změnit zákony fyziky či ekonomiku pár květnatými frázemi. Podpora pro život Kosova dobíhá.

Není nijak nepředstavitelné, spíše zvýšeně pravděpodobné, že během příštího roku může Impérium opustit své různé místodržící po celém světě za účelem domácího přežití. V tom okamžiku všechny země a vlády, které existují pouze díky imperiální síle – nebo financím – shledají, že se topí, nebo plavou samy.

A „Nezávislý stát Kosovo“, nyní rok starý experiment, je v tomto přirovnání jako cihla na vodě.

Překlad: Messin, Zdroj Antiwar.com

Převzato z Res Publica

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív