Categorized | Politika

Važme si svého prezidenta

vaclav-klaus

Autor: Radim Lhoták

Poslední týdny ke mně doléhají zděšené výzvy na obranu Václava Klause před množícími se útoky na jeho osobu stran havlovsko levičácké ligy euro nadšenců usilujících o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Ponechme stranou, nakolik může mít přijetí či nepřijetí tohoto smluvního dokumentu zásadní vliv na budoucí vývoj Evropy. Emoce, které se vznášejí nad osobností českého prezidenta, však mají původ všude jinde, jen ne v racionálním uchopení problematických otázek současné doby.

Obávám se, že myšlenková rovina, v níž se odehrává spor o Lisabonskou smlouvu, má jen málo společného s pozadím a skutečnými záměry, z nichž současný proces evropské integrace vychází. Rozhodně nejde o spor týkající se demokratických ideálů liberálního světa. Opravdu málokdo dnes chápe liberálně demokratický systém v jeho podstatě. Tomu, kdo volá po obraně demokratických principů západní civilizace, nejenže nedochází, že o žádnou demokracii nejde, ale ve svém utopickém idealismu či zaujaté slepotě nevidí, nebo nechce vidět volný pád západní civilizace do pasti plutokratického elitářství a nekompetence jakékoliv moci, jež se nám předestírá před očima v podobě absurdní (ne)politické scény.

Je jen málo politických osobností, jimž nepřísluší označení parlamentních šašků a prospěchářských zlatokopů využívajících svého postavení k tomu, aby si užili luxusního způsobu života, dokud to ještě jde, následováni rezignovaným a politicky korektním bonmotem: Po nás potopa. Pevně věřím, že Václav Klaus mezi takové osobnosti patří. Považuji proto za hluboký morální poklesek, pokud je český prezident veřejně napadán výrostky bez úcty k autoritám, skupinkami nevychovaných studentů nebo hloupě karikován hejskovskou společností komediantů odvolávajících se na svého protagonistu Václava Havla. Rozhodně nejde o sílu, jejíž morální kredit by ji opravňoval vydávat výzvy a prohlášení typu: Už toho bylo dost, pane prezidente!

Nepatřím mezi lidi klonící se na levou či pravou stranu. Přijde mi to v kontextu postmoderní liberální deziluze poněkud směšné. V případě Václava Klause jsem trochu v rozpacích. Cením si jeho postojů, jimiž se zastává moudrosti a tradice předků, jeho angažovanosti za tradiční rodinu, za národní nezávislost, za lidskou důstojnost a svobodu, za návrat ke kořenům a ke skutečným duchovním i etnickým svazkům se zeměmi pravoslavného Ruska v duchu slovanské vzájemnosti navzdory cizácké, militantní a uchvatitelské strategii USA. Dost dobře ale nechápu, jak ve svém rozhledu může vedle toho propagovat volný a ničím neomezený trh, monetární pojetí ekonomiky či liberální demokracii. V koutku duše mám naději, že mu snad nic jiného nezbývá, že se tak jen naoko tváří, pokud nechce být smeten ze svého postu jako pravicový extrémista a zrádce režimu nastoleného našimi chlebodárci a otrokáři z řad finanční oligarchie, která úkoluje úředníky z Bruselu za pohádkové odměny.

Nevěřím, že by Václav Klaus nechápal význam liberalismu a západní demokracie se všemi jejich přívlastky coby systémovou levotu a popření pravé hodnoty člověka. Mám na mysli hodnotu lidské ušlechtilosti a ctnosti, jak ji znaly a ctily generace našich předků podle vlastního svědomí i zkušenosti do té doby, než se levice postavila proti pravici s cílem rozvrátit tradiční pojetí stavovského řádu společnosti a svobodné existence člověka v jeho pravosti. Nevěřím ani, že pan prezident usiluje o to, abychom mohli „konečně žít po 50 letech nesvobody ve vzkvétajícím a svobodném kapitalistickém státě“, jak se dočítám v plamenné obhajobě Václava Klause z úst jeho naivních obdivovatelů. Kapitalismus nebo socialismus, vždyť jde jen o dvě strany téže zvětralé liberální mince. Žádná pravice dnes neexistuje, važme si proto pana prezidenta za to, že se snaží uchovat alespoň stín pravého smýšlení čestného člověka se smyslem pro pravdu, lidskou hrdost a národní nezávislost.

Jsem člověk na hony vzdálený Hradu i jeho zájmu o moji osobu, jsem člověk, jehož kombajn liberálního trhu a nadnárodních korporací pod dvaceti letech poctivého podnikání srazil na kolena a pomalu zaorává do jalové půdy otrockého údělu uchazeče o zaměstnání, položky disponibilní zásoby, která ztrácí věkem hodnotu i uplatnění. Přesto, nebo právě proto hledím k Vám, pane prezidente, jako k autoritě, která po dlouhých letech prezidentského úřadu dospěla k aristokratickému sebevědomí a vůli pravého státníka. Přál bych si, abych se ve Vás nemýlil, aby se osud této země vymkl z plebejské správy podřadných sluhů peněz a dopřál Vám stát se skutečným vůdcem národa, skutečně panujícím patriarchou, který bude mít dostatek síly a moci vychovat si svého ještě mocnějšího následníka schopného vést zemi k nápravě věcí lidských proti zotročující agresi plutokratů. Je nám toho opravdu zapotřebí, jakkoliv se to nyní zdá být nepravděpodobné.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív