Autor: Jaroslav Štefec
Psát na toto téma cokoliv dalšího mimo již zveřejněné komentáře nemá smysl. Snad jen tolik, že vládl přímo vzorově v duchu Wolfowitzovy doktríny a během svého „prezidentování“ byl živoucím důkazem slov Henryho Kissingera, že „Amerika nemá stálé přátele či nepřátele, má pouze stálé zájmy.“ Kromě toho byl také šéfem CIA. Netuším ale, proč by proto měl být důvěryhodnější a oslavovanější než prezident RF Putin, kterému se neustále otlouká o hlavu, že byl (navíc jen řadovým) pracovníkem KGB.
Co mě v poslední době opravdu zaujalo, to byly prázdné řeči amerického velvyslance v ČR, Stephena Kinga, pronesené ke studentům Právnické fakulty Univerzity Karlovy o tom, že USA vždy byly po boku Čechů ve chvíli nejdůležitějších historických dob naší země. A také o společných hodnotách, včetně bezpečnostní politiky a ekonomické prosperity.
Nějak si nevybavuji, čím se zabývaly USA, když Karel IV. vydával svou Zlatou bulu a vznikaly Země koruny české, stejně jako mi nějak uniklo jejich pobělohorské angažmá. Nijak jsem je nezaznamenal ani během napoleonských válek, v jejichž důsledku na Moravě vymřely téměř 3/5 obyvatelstva díky následnému hladomoru.
Jistě, prezident Wilson odkýval Masarykovi vznik ČSR. Že to mělo ale spoustu „ale“ se ukázalo mj. v době rozpadu ČSR po podpisu tzv. „Mnichovské dohody“. Kde byly USA v té době? A proč americké bombardéry zničily těsně před koncem války významné průmyslové kapacity na území tehdejšího Protektorátu Böhmen und Mähren? Toto bombardování navíc způsobilo na území předválečné ČSR největší jednorázové válečné ztráty civilního obyvatelstva za celou dobu války.
USA se nijak nevycajchnovaly ani v roce 1968. A co se týče současné bezpečnosti, ani tou si nejsem moc jistý. Nějaký Jiří Dienstbier nedávno prohlásil, že bychom byli daleko bezpečnější ve vztahu k Rusku, kdybychom měli na svém území americký protiraketový radar. Určitě. Tento typický cíl pro jaderný úder by spolehlivě zvýšil bezpečnost českých občanů nade všechny meze. Stejně jako ji zvýší logistické základny, které si hodlá US Army na českém území postupně zřídit pod hlavičkou „servisních kapacit pro americké zbraně, nakoupené českou armádou“.
Logicky se také ptám, proč by USA měly mít sebemenší zájem na ekonomické prosperitě ČR? Snad jen kvůli naší schopnosti nakupovat americké zbraně (což konec konců nemusí s prosperitou nijak souviset – koloniím se prostě „sdělí vůle“) a placením výzkumných programů českým vědeckým pracovištím, na jejichž v USA patentovaných výsledcích už dnes vydělávají například americké firmy vyrábějící léky proti Alzheimerovi nebo snižující dopady AIDS miliardy dolarů.
Zpráva BIS se zabývá negativním vlivem zahraničních mocností na ČR. Hovoří především o Rusku a Číně. Nevidím žádné jednoznačné důkazy toho, že vlivy USA, nebo Německa či Francie na vývoj v ČR jsou pozitivní. O vlivu EU jako instituce ani nemluvě. Nikdo z nich nemá žádný myslitelný důvod fandit ausgerechnet Čechům a ČR, kromě těch ryze zištných. Možná by se BIS měla zabývat i tím, proč česká armáda nakupuje například ze Švédska stejné zbraňové systémy mnohonásobně dráž, než jiné země. Švédsko je také cizí velmoc, stojící navíc mimo NATO, takže odpověď by mohla být velmi zajímavá.
Jako stát nemáme sebemenší důvod domnívat se, že nám někdo něco dá zadarmo, nebo že nás v případě problému mocnosti bez milosti nehodí přes palubu jako v roce 1938. Jediné pomocné ruce, které máme, jsou ty na konci ramen nás, českých občanů. Pokud se toho nebudeme držet, skončili jsme nejen jako stát, ale i coby Češi jako etnikum. Jediné, co nás může těšit je, že nejspíš nebudeme končit sami.
Převzato se svolením autora z jeho osobní stránky na Facebooku.
Poznámka: Titulek a ilustrační foto je dílem redakce DP, nikoli autora článku.
Co se týká srovnání Bushe staršího a Putina, nabízí se i případ sestřelení civilního linkového letadla. Ti, kteří dnes velebí Bushe oslavnými nekrology, viní Putina ze zničení malajského letadla, kde je viník stále nejasný. Samozřejmě mohli ho sestřelit separatisté, ale těžko jim to Putin přikázal, byl to asi omyl i z jejich strany, kdy stříleli na ukrajinské vojenské letadlo a najednou zjistili, že nebylo ani ukrajinské a ani vojenské. Bush se odmítl omluvit za sestřelení íránského letadla s 290 lidmi na palubě křižníkem Vincennes, který narušil íránské vody. Kapitán křižníku byl vyznamenán. Co je odpuštěno jedněm, je druhým stále vyčítáno.