Délský potápěč

Autor: Patrick Le Brun

Mé setkání s Yannem Vallériem, šéfem identitární organizace Jeune Bretagne (Mladá Bretaň, bretonsky Breizh Yaouank), proběhlo u vodního mlýna Moulin du Chaos (více fotografií zde) v obci Huelgoat. Během našeho rozhovoru, kdy jsme procházeli okolo obrovských balvanů, jsem měl opakovaný pocit, že chýše čaroděje Merlina musí být hned za dalším rohem. Během poznávání přirozené krásy tohoto kraje se stávalo stále více zřejmým, proč jedno z nejaktivnějších hnutí původních bílých obyvatel, má tak velkou, artušovsky hrdinskou povahu a vychází z identity tak hluboko zakořeněné a starší, než ancien régime nebo ultramontanismus.

Můj prvotní dojem byl ten, že Yann vypadal spíše jako boxer velterové váhy, než politický organizátor. Má klidné a sebejisté vystupování, jež ukrývá velkou energičnost a vášeň, které vkládá do své práce. Nemá teatrální způsob vystupování, které lze nalézt na jihu Francie, nebo okázalost Pařížana. Yann je definitivně člověkem svého kraje.

Continue Reading

V létě jsme slíbili zprávu z návštěvy CasaPound. Přirozeně držíme slovo a ještě lépe – dostali jsme možnost udělat rozhovor se Sébastienem – vedoucím PR pro tuto organizaci. Avšak začněme od samotného začátku. Je horké srpnové odpoledne, zatímco se ocitáme v Římě. Jako způsob naší cesty jsme zvolili kombinaci vlaku a letadla. Stojíme na hlavním nádraží v centru Říma – Termini. Hlasité rušno všude okolo, teplý vzduch, plný zajímavých vůní – uvědomíte si, že jste v Itálii.

Uvolněný životní styl se vás zmocní od první chvíle a nepustí vás až do odletu. A pak Řím! Věčné město! Bohužel nemáme čas na odpočinek a procházky po okolí. Zavazadla tíží naše zpocená ramena a my máme schůzku v CasaPound. První z nás vytahují své mapy a připravujeme se na namáhavý pochod centrem Říma.

Vzhledem k tomu, že nikdo z naší skupiny tu ještě na návštěvě nebyl, jsme překvapeni když se náš cíl nachází pouhých pět minut od nádraží Termini. Nyní stojíme před několikapatrovou budovou, již zdobí nápis známý po celé Evropě: CasaPound. Jsme na místě! Nad našimi hlavami vlaje již veteránská vlajka se symbolem želvího krunýře. Po zazvonění se nám dostane dotazu, kdo jsme. Po vysvětlení lámanou angličtinou jsme vpuštěni dovnitř a ocitáme se ve slavné hale, jejíž stěny zdobí jména duchovních vzorů CasaPound.

Continue Reading

Maďarský parlament, ve kterém má většinu pravicově konzervativní strana Fidesz, navrhl v červenci minulého roku úpravu ústavního zákona, týkajícího se nabývání zemědělské půdy cizinci. Ten nyní vstoupil v platnost.

Tisková agentura AgE uvedla, že z rozhodnutí ministerstva pro místní rozvoj mohou nyní skupovat zemědělskou půdu v Maďarsku pouze maďarští občané: „Země je národním dědictvím a živnou půdou národa. Oba tyto prvky musí být chráněny před spekulanty.“ Hlasování je historickým zlomem a znamená „začátek nové éry maďarského zemědělství.“

Continue Reading

Lidé mají právo vědět, kolik kolik členů vlády a poslanců maďarského parlamentu drží dvojí, izraelsko-maďarské občanství. Národně radikální strana Jobbik zastává názor, že tento fakt představuje hrozbu národní bezpečnosti.

Poslanec maďarského parlamentu za Jobbik Márton Gyöngyösi prohlásil: „Po krvavé lázni v pásmu Gazy v letech 2008-2009 jsme opět svědky teroru izraelské armády. Nádavkem k tomuto izraelskému masakru, mlčení západních vlád vyvolává ještě více pobouření, stejně jako jejich prohlášení po událostech v Gaze, ve kterých prakticky vyjádřily spojenectví s Izraelem a odkazovaly na jeho právo na sebeobranu.“ Zástupce národně radikální strany Jobbik očekával i odpověď od maďarského ministerského předsedy na jeho původní otázku: kdy se maďarská vláda postaví za trpící Palestince?

Gyöngyösi rovněž poznamenal, že je bolestné přihlížet tomu, jak se lidé na obou stranách konfliktu stávají obětmi násilí, avšak že počty obětí tohoto násilí jsou hrubě disproporční. Izrael se snaží předstírat, jako by do konfliktu byly zapojeny dvě rovnocenné strany, ačkoli počet obětí na palestinské straně přesahuje 150 lidí (ve velké většině civilistů, včetně žen a dětí), zatímco Izrael ztratil 6 lidských životů. Zdůraznil, že Izrael má jednu z nejlépe vyzbrojených armád světa, která má přímou vojenskou podporu ze strany Spojených států ve výši 3 miliardy dolarů ročně. Oproti tomu Palestinci patří pravděpodobně mezi nejvíce utlačovaný a sociálně deprivovaný národ na světě, který je vystaven blokádě v pásmu Gazy, porušující mezinárodní právo, zatímco židovští osadníci pokračují v budování ilegálních osad v na území Západního břehu Jordánu. Palestinci jsou rovněž v Izraeli trvale vystaveni rasové diskriminaci a porušování jejich lidských práv, navzdory rozhodnutí Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947 o rozdělení mandátní Palestiny na dva státy, uznávající právo Palestinců na nezávislý stát. Nejprovokativnější vládní prohlášení bylo podle Gyöngyösiho vydáno maďarským ministerstvem zahraničí, ve kterém vyjádřilo jednostranné a zaujaté obavy o oběti pouze z izraelské strany.

Continue Reading

Autor: Orkyniosdrymos

Zanedlouho nás čeká další díl tragikomického, nikdy nekončícího seriálu jménem volby, a tak bychom chtěli k této příležitosti vydat, snad pro někoho inspirativní, prohlášení a několik krátkých úvah. Zůstaneme však plně věrni našemu přesvědčení a politiky samotné se dotkneme jen letmo a i tak s odporem.

Ubohé varieté šašků hledajících svého krále, z Ameriky importované „vítězení“ v „debatách“ zpoza pultíků televizního studia, stupidní dotazy a ještě stupidnější odpovědi bezpáteřních krys všeho druhu a další neskrývané metody k ovládnutí mas nedávají každému člověku majícímu aspoň trochu sebeúcty – lépe Hrdosti – jinou možnost než neúčastnit se voleb, nechodit volit, a tak nebýt pro ono představení dobrovolným komparzem. My, lidé z okruhu Hrdosti, nevolíme!

Výše popsané záležitosti jsou však jen povrchní aspekty problému, pomyslnou špičkou ledovce. Demokracie samotná je zcela neschopný systém, nedávající jinou možnost vývoje než je současný i budoucí stav (bude hůř!) Vláda manipulátorů, naprosto nesmyslné rozdělení národa do „stran“ které pak, naprosto pro nic, doslova válčí mezi sebou, nulová odpovědnost, žádná návaznost (co jedna strana zavede to druhá okamžitě zruší).

Jít volit znamená souhlasit s neduhy vypsanými výše i níže; jít volit znamená souhlasit s demokracií.

Continue Reading

Mediální fikce versus realita

„Předpremiérová projekce nového filmu Quentina Tarantina, Nespoutaný Django (Django Unchained) přinesla snímku rozhodně pozitivní reklamu. Zúčastnění kritici skrz Twitter posílají takřka pouze dojmy plné potěšení, které předesílají budoucí nadšené recenze. … Nejlepší americký film roku 2012.“

Aktuálně.cz: Hravý, krvavý, šíleně zábavný, píší o novém Tarantinovi, 4. prosince 2012.

Reakce diváků na Twitteru, z nichž některé byly publikovány na Twitchy.com (sociálním agregátoru monitorujícím dění na Twitteru) byly rovněž nadšené a nepotřebují ani překlad:

Continue Reading

„Současný trend sekularizace společnosti nemá žádný vliv na muslimskou komunitu v Nizozemsku, ba naopak, její nejmladší členové se obrací směrem k náboženství.“ To je jedním z hlavních závěrů rozsáhlé studie „Muslimové v Nizozemsku,“ nedávno publikované Úřadem pro sociokulturní plánování (Social en Cultureel Planbureau), nezávislé vládní poradní organizace.

„Náboženství hraje důležitou roli v životě téměř všech muslimů v zemi,“ uvádí studie, která však upozorňuje i na fakt, že lze vypozorovat různé stupně religiozity a dodržování náboženských předpisů mezi jednotlivými komunitami. Většina z 825 000 muslimů žijících v Nizozemsku je marockého a tureckého původu.

Continue Reading

Autor: Baron Bodissey

Zatímco federální vláda a opozice v Bundestagu neústupně trvají na tom, že přistěhovalectví je nepostradatelným přínosem Německu, intenzita konfliktu mezi některými skupinami přistěhovalců a Němci stále narůstá. Jedním z příkladů jsou libanonské klany, které představují hierarchicky organizované skupiny stmelené silným etnickým uvědoměním a pevnou rodinnou soudržností. Tyto skutečnosti jsou pak dále podpořeny i velkým množstvím mladých mužů, připravených bojovat se společností, tvořenou malými rodinami a zastupovanou liberálními institucemi, která se může jen těžko bránit tváři v tvář takovému soupeři.

Jeden ze zaměstnanců berlínského Zemského kriminálního úřadu již na toto upozornil v roce 2002. Berlínská soudkyně pro mladistvě Kirsten Heisigová obvinila libanonské gangy z „neomezované degradace společnosti“, zatímco berlínský hlavní prokurátor Roman Reusch varoval v souvislosti s nimi před „situací podobné občanské válce“ ve městě. Nejmenovaný policejní vyšetřovatel zmínil, že tyto gangy považují Němce za „společnost, která zaslouží být drancována, společnost, která je od narození odsouzená být společností obětí a ztroskotanců“ a sociolog Ralph Ghadban považuje jejich chování za „hrozbu sociálnímu smíru.“ Tajná zpráva z konference ministrů vnitra již před mnoha lety uvedla, že všechny pokusy integrovat tyto gangy selhaly a že rozpuštění těchto kriminálních struktur, majících stejný etnický původ, by bylo možné jen přinejlepším „pouze v určitých oblastech.“ Předseda berlínské Policejní federace Eberhard Schönberg se v této souvilosti zmínil o „úplné ztrátě státní autority“.

Continue Reading

Autor: Joyce Lee Malcolm

Američané jsou odhodláni nadobro zamezit podobným masakrům, jenž se nedávno udál v Newtownu. Avšak jak toho lze docílit? Mnozí volají po efektivnější péči o duševně nemocné nebo po ozbrojené ochraně v oblastech, kde zákon zakazuje nosit zbraně, jiní zase požadují přísnější kontrolu v otázce nošení zbraní.

Nejsme jediní, kdo musel čelit obdobnému problému. Například Velká Brtitánie a Austrálie zažily podobné masakry v osmdesátých, respektive 90. letech 20. století. V obou zemích platily v dané době tvrdé zákony regulující vlastnictví střelných zbraní. Jejich odpovědí na tyto události bylo další zpřísnění již tak velice restriktivních zákonů v dané oblasti. Zkušenosti, jichž následně obě země nabyly, jsou v mnoha ohledech poučné.

V roce 1987 v malém anglickém městečku Hungerford postřílel Michael Ryan šestnáct lidí včetně svojí matky, dalších čtrnáct zranil a nakonec zastřelil i sám sebe. Vzhledem k tomu, že veřejnost ani policie nebyly ozbrojené, se mohl Ryan osm hodin procházet ulicemi s dvěma poloautomatickými puškami a jednou pistolí, aniž by kdokoli se střelnou zbraní přispěchal na pomoc.

Continue Reading

Zlatý úsvit je sociálně-nacionalistické hnutí se svojí vlastní strukturou, principy a stanovisky. Řeckého politického života se účastní od poloviny devadesátých let, svoji kandidátku postavilo ve volbách do Evropského parlamentu v létech 1994 a 2009, i do parlamentu národního v létech 1996 a 2009. Dne 7. listopadu 2010 se Zlatý úsvit zúčastnil komunálních voleb, rovněž tak i následných parlamentních voleb 17. června 2012, v nichž obdržel 7 procent hlasů a získal 18 poslaneckých mandátů.

Sociálně nacionalistické hnutí Zlatý úsvit stojí v první linii boje proti sebevražedné ztrátě národní paměti a hříšnému režimu politických stran, z nichž je utvořen současný politický establishment. Bojujeme též proti změně rasové a demografické struktury našeho obyvatelstva, k níž dochází prostřednictvím miliónů ilegálních přistěhovalců a rozkladu řecké společnosti za přitakání současných vládních stran, včetně i tzv. levice. Navrhujeme proto národní strategii, jejímž uplatněním budeme moci překonat krizi, v níž se naše země ocitla. Voláme po Řecku, které bude patřit Řekům.

Continue Reading

Mírumilovná tvář Atén současnosti

Řecký Zlatý úsvit publikoval na Youtube vánoční video, které charakterizoval jako „Krásné, romantické a nostalgické video s obrazy Atén, které jsme ztratili. Starých řeckých Atén, které byly protikladem dnešního úpadku.“ Ultranacionalistická řecká politická strana umístila video na svých stránkách, společně s přáním šťastných Vánoc všem Řekům.

Strana strávila předvánoční čas distribucí jídla a ošacení Řekům, kteří se ocitli v tíživé sociální situaci. Distribuce byla financována z platů poslanců řeckého parlamentu za Zlatý úsvit. Rozdělování potravin a ošacení bylo narušováno levicovými skupinami, které protestovaly proti tomu, že se odehrávalo na veřejných prostranstvích.

Continue Reading

Cikánská matka, která přinutila svoji třináctiletou dceru ke sňatku se 14-ti letým chlapcem odmítla britské hodnoty jako pro ni bezvýznamné. Renata Gural řekla, že ji nezajímá rozhořčení veřejnosti nad svatebním obřadem dvou cikánských dětí, který se odehrál v jedné hospodě ve východním Londýně.

Guralová, která je těhotná a očekává narození šestého dítěte, říká:

„Je mě úplně jedno, co si kdo myslí. Já jsem ta, kdo rozhoduje o tom, jestli je moje dcera dostatečně stará na to, aby se vdala. Já sama se vdala ve čtrnácti a nijak mě to neublížilo. Jen proto že žiji v Británii, tak to neznamená, že se budu chovat způsobem, jaký vy si myslíte, že je správný. Žiji si život tak, jak chci já a to i včetně toho, jak vychovávám své děti.

Vůbec mě nezajíma, co si sousedé, nebo sociálka myslí. Není to můj problém. Lidé tady nechápou naši kulturu a hodnoty.„

Continue Reading

Jihoafrický prezident Jacob Zuma prohlásil, že vlastnit psa není africké. a že černí Jihoafričané, kteří si koupí psa, chodí s ním na procházky a k veterináři, jen kopírují bílou kulturu.

Zuma (70) řečnil na tradičním shromáždění v provincii KwaZulu-Natal. Jeho projev byl prvním od jeho znovuzvolení prezidentem Afrického národního kongresu minulý týden. Jak uvedly durbanské noviny The Mercury Zuma popsal lidi, kteří mají rádi psy více než lidi za „postrádající dostatek lidskosti.“

Černí Jihoafričané by podle něj měli přestat přebírat zvyky ostatních kultur. Dále sdělil několika tisícům účastníků shromáždění: „I když se namažete jakýmkoli krémem a narovnáte si vlasy, nikdy to z vás bělochy neudělá.“

Jacob Zuma, hrdý na svou přináležitost ke národu Zuluů, dodržuje tradiční praktiky, jako například polygamii. V jednom ze srpnových rozhovorů prohlásil, že „není správné“ aby žena byla svobodná a že rození dětí je pro ženu „extra trénink.“ [1]

Continue Reading

Když to nejde po dobrém, tak to půjde po demokraticku.

Počet příchodů nelegálních přistěhovalců z Afriky na území Izraele byl snížen téměř na nulu. Nyní se izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu zavázal k tomu, poslat nelegální africké přistěhovalce, kteří se již nacházejí v Izraeli, zpět do Afriky.

Dlouho chybějící bariéra podél egyptsko-izraelských hranic, od měst Ejlat až po Gazu, má být dokončena do konce ledna příštího roku a izraelské zpravodajské stránky Arutz Sheva mají potvrzeno ze zdrojů blízkých izraelské armádě, že Afričané konečně pochopili, že mají jen mizivé šance na ilegální přechod izraelských hranic a vstup do země, natožpak na možnost v ní zůstat.

Během inspekční cesty podél izraelsko-egyptské hranice prohlásil Aryeh Eldad, poslanec izraelského parlamentu Kneset za Národní jednotu, že by izraelská armáda měla zastřelit všechny, kdo nelegálně překročí hranici a vstoupí na území Izraele.

„Každý, kdo pronikne přes izraelské hranice, by měl být zastřelen – švédský turista, Súdánec z Eritreje, Eritrejec ze Sůdánu, Gazan ze Sinaje. Kdokoli, kdo se dotkne izraelských hranic.“

Continue Reading

Kritika Izraele neznamená pro identitární hnutí automatickou podporu Palestinců. Nezapomínejme – konflikt na Blízkém Východě není naším konfliktem. Připomínáme slova Pierra Viala (Terre et Peuple): „Evropané se nesmějí nechat vtáhnout do konfrontace mezi Izraelem a arabskými muslimy, která se nás netýká. Není to naše válka. Nechme syny Abrahámovy proti sobě navzájem bojovat.“

Prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás slíbil v roce 2011, že změní zákony, umožňující odejít vrahům od soudu s lehkými tresty, pokud prohlásí, že jejich činy byly motivovány potřebou ochránit jejich „rodinnou čest,“ kterou poškozovala nevhodné chování oběti. Ve skutečnosti zde ale nejsou žádné plány změnit tyto zákony, jak prohlásil úředník Palestinské samosprávy pro palestinskou zpravodajskou agenturu MNA (Ma’an News Agency).

„Proč bychom je měli měnit? Způsobilo by to jen vážné problémy,“ prohlásil Abbásův asistent Hassan al-Ouri.

Continue Reading

Autor: Jack Donovan

Obhájci kontroly zbraní jsou ve svém důsledku obhájci policejního státu

Když lidé mluví v Americe o zbraních, poté co se o nich rozpoutá veřejná debata v odezvě na proběhlé střelecké masakry, tak argumentují tím, co „my“ bychom s nimi měli podniknout.

„Měli bychom omezit kapacitu zásobníků. Nikdo nepotřebuje mít schopnost vystřílet stovky nábojů.“

„Měli bychom zakázat útočné pušky. Nikdo nepotřebuje takový druh zbraní. Byly původně zkonstruovány pro armádu.“

„Měli bychom zakázat lidem nákup neprůstřelných vest. Nikdo nepotřebuje takový druh ochrany.“

„Měli bychom zamezit ‚mentálně labilním‘ jedincům přístup ke zbraním.“

Pokud tvrdíte podobné věci, tak zřejmě u sebe máte talisman, který vás ochraňuje. [1]

Kdo je to „my“? Vy a váš nepatrný volební hlas? Jste to vy a vámi zvolení členové Sněmovny reprezentantů – ti morální, počestní dobrodinci, jejichž popularita v průzkumech veřejného mínění se pohybuje okolo 20%? Jste to vy a oni?

Continue Reading

„Předseda vlády Petr Nečas prohlásil na nedávném výročním setkání, že problém ilegálního přistěhovalectví do České republiky byl vyřešen. V letošním roce se podařilo překročit hranice České republiky jen několika tuctům ilegálních přistěhovalců a v této souvislosti premiér Nečas poukázal na fakt, že se jeho vládě podařilo zastavit nejen ilegální přistěhovalectví do země, ale i obchod s lidmi.

Obchod s lidmi, mučení lidí a vraždy dětí byly jevy spojené s průvodem ilegálních přistěhovalců, který přicházel do země,“ dodal Nečas.

Říkáte si, že je to příliš dobré, aby to bylo pravdivé? Nebo jde o další neofašistickou provokaci?

Continue Reading

Autor: Daniel Greenfield

Žádný z pěti nejhorších střeleckých masakrů na světě nebyl spáchán Američanem

V dnešních dnech si nemůžete zapnout ve Spojených státech televizi bez toho, abyste nebyli nuceni poslouchat dalšího škorobeného komentátora mluvícího o „kultuře násilí“ v Americe. Michael Moore se díky tomu stal i slavným, když zneužil  masakr na střední škole v Columbine a lhal o něm.

Diskusní téma je vždy předem stanovené. Američané vlastní přiliš mnoho zbraní. A naše kultura vlastnění zbraní vede ke střeleckým masakrům. Avšak fakta hovoří jinou řečí.

Z pěti nejhorších střeleckých masakrů se jen jeden se odehrál ve Spojených státech. Žádný nebyl spáchán Američanem. Největší masakr byl spáchán Andersem Breivikem v zemi, která má jedny z nejpřísnějších zákonů na kontrolu zbraní na světě. Druhý byl spáchán jihokorejským policistou, který zabil 57 lidí. Za masakr na kampusu Virginia Polytechnic Institute and State University v Blacksburgu ve Virginii byl zodpovědný rovněž Jihokorejec.

Continue Reading

Cikánské lidskoprávní aktivistce, původem z Rumunska, která byla uvězněna za účast na podvodech se sociálními dávkami ve výši 10 milionů liber, bylo umožněno zůstat v Británii na základě zajištění ochrany jejich lidských práv. Lavinia Olmazu a její spolupachatel, Alin Enachi získali 2,9 milionu liber prostřednictvím zfalšovaných žádostí o sociální podporu pro 172 rumunských Cikánů, poté co jim zprostředkovali falešná čísla národního pojištění.

Olmazu byla v roce 2010 odsouzena k více než dvěma rokům vězení a měla být po propuštění z výkonu trestu automaticky deportována. Bylo jí však umožněno zůstat v Británii poté, co se odvolala proti pokusu ministryně vnitra vyhostit ji a využila mezery v zákoně na ochranu lidských práv (Human Rights Act 1989). Podařilo se jí přesvědčit soudce, že když má 12-ti letého syna, tak  může být její deportace považována za porušení jejich lidských práv.

Případ Lavinie Olazu vyvolává další znepokojení nad tím, jak soudci interpretují Odstavec 8 zmíněného zákona, který zaručuje „právo na rodinný život,“ a umožňuje tak kriminálníkům uniknout deportaci na základě tvrzení, že být deportován z Británie znamená porušení tohoto práva. Jak uvedly noviny Daily Telegraph, ministerstvo vnitra bylo přesvědčeno, že je v pořádku deportovat jejího syna společně s ní, protože se narodil v Rumunsku, jeho otec žije v Rumunsku a žil s jeho rumunsky mluvící matkou a jejím rumunským partnerem do doby, než byla zatčena.

Continue Reading

Autor: Mark Dyal

“Větší účast na moci znamená odlišné vědomí, cítění, odhodlanost a odlišný úhel pohledu.” Friedrich Nietzsche [1]

“Ocel mě poctivě naučila o souladu mezi duší a tělem: zdálo se mi, že slabé emoce mají za následek ochabování svalů, sentimentalita se projevuje ochabnutím žaludku a přecitlivělost má za následek přecitlivělou bledou kůži. Vyrýsované svaly, pevné břicho a hrubá pokožka jsou tudíž přímo úměrné neohroženému bojovému duchu, síle nezaujatého intelektuálního úsudku a nezlomné povaze.“ Jukio Mišima [2]

Konceptuální a tělesná vitalita

Ve svém příspěvku do sborníku nazvaného Enciclopedia Italiana, vydaného v roce 1932 a pojednávajícího o společenské a politické doktríně fašismu, Benito Mussolini napsal, že politické doktríny nejsou vždy volně k dispozici všem lidem bez ohledu na místo a čas. Určité podmínky napomáhají zrodu určitých ideologií, jiné jejich prosazení naopak brání. Byť bylo 19. století epochou individualismu, neznamená to, že 20. století bude automaticky kráčet v jeho šlépějích. Mussolini naopak uvedl, že se jedná o kolektivistické století a zároveň vytýčil premisy pro diskusi o nově formovaném vztahu mezi jednotlivci a společností. [3]

V kontrastu s liberálním pojetím „bezcílně svobodného“, atomizovaného a autonomního jedince žijícího pod správou úřednického státu, jehož primární funkcí je zabezpečit plynulé fungování trhu, Mussolini nahlíží na člověka coby na tvora, jemuž nejlépe prospívají přísné podmínky v podobě plnění povinností, obětování se a dodržování disciplíny, jež mají svůj prapůvod v heroismu, válečnické chrabrosti a v současnou společností nepřijímané (římské) mužnosti. [4] Je odpovědností státu vytvořit vzorový model, na jehož základě bude z blátivého liberalistického těsta vytvořen nový a pevnější fašistický člověk. Člověk je totiž opravdu poddajným a tvárným stvořením, schopným podlehnout jak dekadentnímu materialistickému otroctví, tak i mužnému heroickému idealismu.

Continue Reading