Očekává se, že francouzská krajně pravicová strana Front National (FN) díky pařížským teroristickým útokům a evropské uprchlické krizi v nedělních místních volbách výrazně posílí.
Protipřistěhovalecká a protiunijní strana se podle průzkumů společnosti Ipsos těší nejsilnější podpoře voličů v 6 ze 13 regionů.
Front National, která v současnosti žádné regiony neovládá, postupně získává na popularitě od roku 2011, kdy kontroverzní politička Marine Le Penová (47) nahradila v čele strany svého otce.
Všechny strany, které v nedělním hlasování získají více než 10% hlasů, se zúčastní 2. kola o týden později.
Přestože FN zatím v žádném z regionů nevládne, volební modely předpovídají, že po 2. kole přinejmenším jeden – a možná i více – spravovat bude.
Podle mnoha průzkumů se nacionalisté dostanou ve většině oblastí do 2. kola, spolu s Republikány a socialisty.
Analytik Institutu pro výzkum veřejného mínění ve Francii (IFOP) Jérôme Fourquet říká „Hranice, která bývala pro FN stropem, se po útocích na Charlie Hebdo stala výchozí linií.“
A dodává: „Věž FN roste stále výš díky migrační krizi a teroristickým útokům.“
„Všechny tyto faktory přispívají k nebývalému úspěchu Front National.“
Při klání všech tří velkých stran ve druhém kole voleb se předpovídá úspěch FN na severu a jihovýchodě a možná v dalších dvou či třech regionech.
To by znamenalo prohru socialistů prezidenta Francoise Hollanda, kteří kromě celostátní kontrolují také většinu regionálních vlád.
Předpovídá se úspěch Marine Le Pen na severu Francie a její neteř Marion má „slušné šance“ uspět na jihovýchodě.
Zisk šestimilionového severního regionu Nord-Pas-de-Calais-Picardie, třetího největšího v zemi – by straně nabídl šanci ukázat, že je schopna vlády na celostátní úrovni.
Loni v červenci Le Penová připodobnila pouliční modlitby muslimů k nacistické okupaci, za což čelila trestnímu stíhání kvůli ‚podněcování nenávisti.‘
Jak se FN vyvinula z outsidera ve favorita voleb
Front National vznikla v roce 1972, aby sjednotila několik francouzských národních hnutí.
Jejím předsedou byl zvolen otec Marine Jean Marie Le Pen (87) a stranu vedl až do roku 2011, kdy byl sesazen.
Po většinu své existence zůstávala na okraji politického spektra, v poslední době se však etablovala jako vedoucí síla francouzského nacionalismu.
V prezidentských volbách v roce 2002 se Jean Marie Le Pen stal prvním krajně pravicovým kandidátem, který se dostal do druhého kola voleb.
V prvním kola předčil socialistického kandidáta, ale ve druhém ho výrazně porazil Jacques Chirac.
Le Pen si v četných médiích vysloužil přezdívku ‚Ďábel republiky‘ kvůli svým kontroverzním projevům a názorům.
Byl obviněn a usvědčen z xenofobie a antisemitismu v roce 2005 jej pařížský soud shledal vinným z „podněcování rasové nenávisti,“ poté co v rozhovoru napadl muslimy.
Jeho dcera Marine, která otce nahradila, začala s politikou „oddémonizování,“ aby zpřístupnila stranu širší voličské veřejnosti.
Pokusila se změkčit její obraz odstraněním kontroverzních postav – včetně svého otce – z vedoucích stranických pozic.
Od jejího zvolení popularita strany roste. V roce 2014 ovládla některé radnice a téhož roku se se čtvrtinou hlasů stala největší francouzskou stranou ve volbách do Evropského parlamentu.
Některé průzkumy předpovídají, že Marine Le Penová vyhraje první kolo prezidentských voleb v roce 2017 a mnozí označují její stranu za největší v zemi.
V roce 2010 Le Penová řekla: „Když někteří tak rádi hovoří o 2. světové válce, o okupaci, mohli bychom pro změnu mluvit o okupaci našeho území. Jde o okupaci části území – předměstí, kde dochází k uplatňování náboženského zákona. Jistě, nevidíme žádné tanky ani vojáky, ale přesto jde o okupaci, která dopadá na obyvatelstvo.“
V říjnu sdělil státní zástupce příslušnému lyonskému soudu, že by obvinění mělo být staženo, protože výroky chrání svoboda slova.
Le Penová prohlásila, že „politický proces“ byl zahájen s cílem zabránit jí vyhrát volby.
Minulý měsíc prohlásila, že po pařížských útocích, při nichž zemřelo 130 lidí, by měla země přestat přijímat další migranty a dodala, že Francie „už není bezpečná.“
Ve stranickém prohlášení FN stojí, že jeden z útočníků přišel do Řecka minulý měsíc „spolu se záplavou migrantů, kteří každý den proudí do Evropy.“
V prohlášení, vydaném tři týdny před regionálními volbami dále stálo: „V rámci prevence volá Marine Le Penová po okamžitém zastavení přijímání dalších migrantů do Francie.“
Možnost vzestupu FN znepokojuje přední podnikatele i média, která vyzvala voliče, aby stranu nepodporovali.
Premiér Manuel Valls prohlásil, že „je třeba učinit vše,“ aby se FN nedostala k moci – dokonce navrhl i vytvoření koalice s konzervativní Republikánskou stranou, vedenou bývalým prezidentem Nicolasem Sarkozym.
I Sarkozy, který ve volbách roku 2012 neobhájil svůj prezidentský úřad, razantně odmítl možnost vytvoření koalice s FN.
Článek Jay Akbara France’s far-right National Front on course for massive gains in regional elections after seizing on fears over the refugee crisis and Paris terror attacks vyšel na stránkách The Daily Mail dne 5. prosince 2015.
Jde o životní zkušenost.
Nicméně mám pocit, že zde byl každý můj komentář převrácen na to, co jsem neřekl ani nechtěl říct. Nebo jsem snad někde hovořil o nějakém „vnějšku“?! (Natož abych to ztotožňoval s politikou!)
Přehnaný nihilismus ubíjí, to je podstata mého sdělení.
Ok, patrně máte přesně rozmyšlenu míru své angažovanosti vůči vnějšku…je to Vaše volba.
„Nedělat vůbec nic v jakékoli rovině“? Nedovedu si představit, jak bych došel až do takovéhoto extrému…
Neřekl bych, že „třetí“ musí být do party, ne v tom smyslu, který naznačujete.
Tak jako tak ale pozor: „stát mimo“ je často alibistická záminka pro nedělat vůbec nic v jakékoli rovině!
Být třetím, který se směje, to je skoro jako být třetím do party. To není nic pro mě.
Pokud bych chtěl být „optimističtější“, byl bych třetím, který stojí úplně mimo.
Nebuďme zas takoví pesimisté!
Sice si také nemyslím, že by na základě úspěchů podobných stran mělo dojít k nějaké významné změně, ale rozhodně dochází k nahlodávání starého pořádku, posouvá se hranice toho, o čem je přípustné – „korektní“ – mluvit, staré politické proudy se vykreslují v pravém světle (viz spolčení „socialistů“ a „konzervativců“ právě proti FN) atd.
Když už mít vůči nim pesimismus, tak to raději vnímejme dle rčení „když se dva perou…“ Buďme raději tím „třetím“.
Myslím, že dnešní nacionalismus nedokáže být protirežimní. Od demokracie se liší pouze jiným typem nivelizujících tendencí.
Bylo by velmi naivní spojovat úspěch FN s nějakou nadějí na skutečnou společenskou změnu. A to se samozřejmě týká i příp. úspěchu českých nacionalistických stran.