Categorized | Politika, Zprávy ze světa

Vražda Jo Coxové a liberální elita

A man holds a sign in tribute to Jo Cox, near the scene where she was killed in Birstall near Leeds

Jo Coxová z velké části založila svou kariéru na přivádění uprchlíků a imigrantů do svého okrsku v západním Yorkshiru.

Den po vraždě Jo Coxové se velekněžka britské salonní socialistické levice Polly Toynbeeová v článku pro The Guardian  podělila o své znepokojení nad vzestupem antipolitiky a pravicového populismu. Její komentář má název „The mood is ugly, and an MP is dead“ (Nálada je pochmurná, a teď máme mrtvou poslankyni) doplněný podtitulkem „Na vraždu Jo Coxové bychom se neměli dívat jako na izolovaný případ – dochází k vybičování nenávisti k politické třídě.“

Na kampani za britský odchod z EU se podílí mnoho slušných lidí, kteří referendum skutečně berou jako projev demokratického ducha. Najdou se však i tací, nad jejichž lehkovážností zůstává rozum stát. Podle mého názoru musí nést zodpovědnost – ne za útok samotný, ale za současné ovzduší: štvavou atmosféru, obviňování a skrytý i otevřený rasismus.

Všechno to přispělo k umíchání jedovatého lektvaru, jehož přísadami jsou i nebezpečné protipolitické a protiposlanecké stereotypy rozdmýchávané stoupenci odchodu i jejich spojenci v médiích. Jen hodinu před střelbou odhalil Nigel Farage obří plakát. Byli na něm loňští uprchlíci ze Sýrie prchající do Slovinska. Nemá to nic společného s volným pohybem v rámci Unie a žádný z nich nepřišel do Británie. Na plakátu stálo: „Bod zlomu. Musíme se osvobodit od EU a převzít kontrolu nad našimi hranicemi.“ Nicola Sturgeonová, Caroline Lucasová a mnoho další akt právem odsoudilo jako „nechutný.“

Mluví o tomto plakátu:

morgo1

Farageův výtvor ukazuje skutečnou tvář uprchlíků, kteří se v rozpory se slovy Toynbeeové budou moci dostat do Británie, jakmile jim Angela Merkelová udělí občanství EU, takže Farage se nemýlí ani v tomto případě. Objektivní skutečnost však kazí liberální, příjemné pocity navozující narativ. Liberálové by si představovali asi takovýto plakát:

morgo2

A tak v jediném článku Polly Toynbeeová dokonale ilustruje dva důležité body:

1. Program liberální třídy – mediální i politické – je objektivně nepravdivý, a tak budou její představitelé ze všech sil očerňovat a napadat každého, kdo s ním nesouhlasí nebo se dokonce pokusí se přijít s kontra-narativem.
2. Mnoho Britů tuto liberální třídu upřímně nenávidí a liberálové nejsou schopní pochopit proč.

Tato propast vyústila až v brutální vraždu Jo Coxové. Prohlásit to takto přímo nevyhnutelně vede k obviněním (zejména na blogu jako je tento) ze schvalování vraždy, ale snažit se něco pochopit a vysvětlit ještě neznamená schvalování.

Lidé totiž nemají „jen“ pocit, že liberální establishment žije ve slonovinové věži nebo bublině, ale spíše na temném zlověstném hradě. Nařízení a morálka vnucované shora obyvatelstvu nejsou „humanitární,“ ani v žádném slova smyslu morálně ospravedlnitelné – v nejlepším případě se jedná o pošetilé bláznovství, v nejhorším o záměrnou genocidu.

Jo Coxová z velké části založila svou kariéru na přivádění uprchlíků a imigrantů do svého okrsku v západním Yorkshiru. Pro ni ani další zástupce liberální třídy neexistuje morálně vyšší pozice než papouškování humanitárních floskulí, které jim přinese poplácání po zádech od kolegů; cestovaní po celém světě za účelem pomoci potřebným, ulevování utrpení a krmení hladových – přináší jim to nesmírně libé pocity. „Internacionalistická“ perspektiva jim údajně zajišťuje širší povědomí o dění ve světě i uspořádání vlastních priorit atd.

A přesto jen den po smrti Jo Coxové přinesla BBC z jejího domovského západního Yorkshiru tuto zprávu:

morgoth 3

Šéf jednotky pro komplexní sociální práci z Crown Prosecution Service pro Yorkshire a Humberside řekl: „Tito muži se dopustili mnoha zločinů – včetně sexuálního vykořisťování dětí a zneužívání.“

„Jedna oběť byla sexuálně napadena v autě. Druhá se stala obětí groomingu a systematického vykořisťování z rukou starších mužů, s nimiž se stýkala. Někteří pachatelé jednali ve skupině – což obnášelo grooming, a podávání alkoholu i drog. Jiní ji zneužívali jednotlivě.“

Hlavní oběti v tomto případě bylo v době prvního zneužití 13 let.

Jo Coxová se ve své nástupní řeči před parlamentem nechala slyšet, že:

„Naše společenství byla imigrací zásadně obohacena – ať už to byli irští katolíci z druhého konce volebního okrsku, muslimové z indického Gudžarátu, či Pákistánci hlavně z Kašmíru. Přestože oslavujeme naši rozmanitost, při mých cestách mezi voliče mě opětovně překvapovalo, že jsme mnohem jednotnější a spojuje nás toho mnohem víc, než rozděluje.“

Skupinové znásilňování nezletilých bělošských dívek je v okrsku Jo Coxové natolik běžné, že hned následující den po její smrti došlo k odsouzení muslimského gangu násilníků. Liberálové to však tvrdošíjně odmítají vidět; jsou patologicky neschopní byť jen začít chápat, že jejich étos John Lennona či studentského centra je v praxi děsivý a v teorii idiotský. Znovu – pochopit se nerovná schvalovat, ale když Thomas Mair udal před soudem své jméno jako „Smrt zrádcům,“ jistě měl na mysli právě toto.

Levicovému aktivistovi Billy Braggovi se z jeho vily u moře v Dorsetu povedlo vytvořit tuto nesmírně populární twitterovou perlu (Jak došlo k radikalizaci Thomase Maira? Nebo – pokud je duševně nemocný – co vyvolalo jeho násilný akt proto Jo Coxové?):

morgoth 34

Naráží tím na skutečnost, že britské bulvární plátky, zejména The Daily Mail a The Daily Express, jsou přímo či nepřímo zodpovědné za Mairovu radikalizaci, protože o muslimské imigraci informují způsobem, který se blíží pravdě. Tyto noviny však nemají žádnou skutečnou politickou moc, a přestože mají výrazně více čtenářů než liberální elitní hlásné trouby jako The Guardian, jejich čtenáře lidé se skutečnou mocí – tedy liberální elity – ignorují.

Což nás přivádí zpět k Polly Toynbeeové:

„Demokracie je křehká a nejistá – její přetrvání závisí na projevování respektu k odlišným názorům a zajišťování podpory pro politické ideje bez rozdmýchávání nemístné divokosti a nenávisti k oponentům. Když „elitní“ ministr spravedlnosti vyzývá své stoupence k ignorování hlasů odborníků, čelí „elity“ anarchickému útoku.

Když vidím hněv vyvolaný kampaní k referendu, musím bohužel říci, že v Británii vypuká cosi velmi podobného znepokojivé kulturní válce; rozevírá se nejhlubší propast, jakou jsem dosud zažila. Ovzduší bylo otráveno, a nikoliv samo od sebe. Člověka snad může nejnovější eskalace šokovat, ale neměla by ho úplně překvapit.“

Názory odpůrců liberálně-levicových idejí byly potlačovány a postupně kriminalizovány! Liberálně levicová politická a mediální třída už není vnímána jako humanitární ochránce utlačovaných – sama se stala utlačitelem.

V Británii máme celou vyšší společenskou vrstvu, která tou nižší pohrdá. Tyto „elity“ nemají pro nižší bělošské pracující třídy nic jiného než opovržení, strach a znechucení – takže i hromadné znásilňování bělošských děvčat barevnými pachateli v nich vyvolává nanejvýš naprostou lhostejnost. V tomto kontextu je Thomas Mair revolucionářem bojujícím za svobodu a levice pak třída utlačitelů, která drží plebeje ve svém nevolnictví. V oblasti mocenské dynamiky však není levicové myšlení vůbec smířlivé: u radikalizovaných muslimů poukazuje levice na neokonzervativní intervence na Blízkém východě; když přijdou na přetřes statistiky černošské zločinnosti, dovolávají se „institucionálního rasismu“ a relativní neúčasti černochů na výkonu moci.

Komentář Polly Toynbeeové je velmi poučný, jelikož ve skutečnosti popisuje novou třídu lidí, novou utlačovanou třídu vytvořenou lidmi jako ona sama – k čemuž se však nemůže přiznat, jelikož by to rozbilo její nepřekonatelný pocit morální nadřazenosti.

Jak to vyjádřil Alexandr Solženicyn:

„Zapomněli; popravdě – zapomněli úplně. Jak těžko si člověk rozpomíná na vlastníma rukama vykonané zlo!“

Úvaha The Jo Cox Murder & The Liberal Elite vyšla na blogu Morgoth’s Review 18. června 2016.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív