Categorized | Geopolitika, Politika

Projev Manuela Ochsenreitera na mezinárodním fóru „Doněck: včera, dnes, zítra“

Manuel Ochsenreiter na Mezinárodním fóru v Doněcku, 11. - 12. května 2015

Manuel Ochsenreiter na Mezinárodním fóru v Doněcku, 11. – 12. května 2015

Zatímco jsme připravovali a organizovali tento kongres, mnoho našich kolegů a přátel nám říkalo, že je bláznivé chystat takové setkání – ze všech míst v Donbasu – právě v Doněcku. Je to riskantní, říkali. Může to být nebezpečné, varovali nás. Je to „válečná zóna,“ tvrdili.

Avšak kde jinde by se mělo diskutovat o mírovém řešení pro Donbas, než zde – v samotném Doněcku? Je důležité, nesmírně důležité, být právě zde, kde Evropa krvácí ze své otevřené rány.

Když vidíme, jak evropská masmédia a mainstreamoví politici referují o válce v Donbasu, tak můžeme nabýt dojmu, že se tento konflikt odehrává „mimo Evropu“ – někde hodně daleko. Novináři kopírují zprávy jeden od druhého a politikové poté tyto vzájemně okopírované zprávy citují. Kdokoli, kdo zde byl osobně, tak jako my právě teď, ví:

Mediální zpravodajství o událostech této krvavé války je jednostranné, špatné a zaujaté.

Německý kancléř Otto von Bismarck jednou řekl: „Lidé nelžou nikdy tolik jako po lovu, během války a před volbami.“ (Mimochodem, on měl vůbec častokrát pravdu…)


Abychom dosáhli mírového řešení pro Donbas, mezi naše nejdůležitější úkoly patří:

Evropa musí dostávat nezaujaté, pravdivé informace o válce v Donbasu. Evropané naneštěstí dostávají velice málo (nebo vůbec žádné) informace o utrpení civilního obyvatelstva, ztrátách na životech, ničení vesnic, obytných budov, škol a nemocnic způsobených dělostřeleckým ostřelováním a bombardováním ukrajinskou armádou v této oblasti. Tento nedostatek informací je velice nebezpečný. Namísto zprostředkovávání pravdivých informací jsme svědky mediálního válečného štvaní proti Rusku, rusofobie a přihlašování se k „[mezinárodnímu] společenství, sdílejícímu západní hodnoty.“ Mimochodem, v souvislosti s posledně jmenovaným bychom měli také diskutovat o tom, co znamenají tyto „hodnoty“ v Evropě.

Donbaská krize rovněž znamená krizi jednoho z nejdůležitějších kolektivních lidských práv – práva na sebeurčení. Můžeme bohužel konstatovat:

Čím více západní politikové a média mluví o právu na sebeurčení, tím méně jej uplatňují v praxi.

Právo Donbasu a jeho obyvatel na sebeurčení nehraje žádnou roli v oficálním politických kruzích v Bruselu.

Jak je to možné?

Manuel Ochsenreiter na tiskové konferenci v Donbasu, společně s Luisem Durnwalderem (bývalým zemským hejtmanem Jižního Tyrolska), poslancem Evropského parlamentu Jean-Luc Schaffhauserem (Rassemblement bleu Marine) a poslankyní za levé křídlo Syrizy Evgenií Ouzounidou

Manuel Ochsenreiter na tiskové konferenci v Donbasu, společně s Luisem Durnwalderem (bývalým zemským hejtmanem Jižního Tyrolska), poslancem Evropského parlamentu Jean-Luc Schaffhauserem (Rassemblement bleu Marine) a poslankyní za levé křídlo Syrizy Evgenií Ouzounidou

Odpověď může znít groteskně: Problém sebeurčení není jen problémem Donbasu. Je to problém i Evropy, přesněji řečeno Evropské unie samotné. Evropská politická elita je zvyklá na cizí dominanci, na heteronomii. Jak jinak si lze vysvětlit chabou reakci německé vlády na několik špionážních skandálů ze strany USA? Jak jinak může být vysvětlen souhlas s masívní přítomností neevropských vojenských sil – amerických vojenských jednotek – v Evropě? Německo se stalo největší a nejdůležitější letadlovou lodí Washingtonu.

To ukazuje na problém: Politikové, kteří jsou ochotni předat právo na suverenitu Evropské unii a NATO v Bruselu, kteří souhlasí s masívní vojenskou přítomností cizí armády v jejich zemích a kteří nehájí právo svých občanů na soukromí proti zahraničním špionážním sítím mohou mít vážný problém s pochopením vůle a touhy po sebeurčení obyvatel Donbasu.

Tento nedostatek evropského sebeurčení je nebezpečný nejen pro Evropu samotnou, ale i celý eurasijský kontinent. Tento nedostatek sebeurčení nás rozděluje v době, kdy bychom měli být jednotní. Vytváří konflikty namísto toho, abychom usilovali o řešení. Dělá z nás nepřátele namísto partnerů. Zabraňuje nám chápat náš kontinent od Lisabonu po Vladivostok jako společenství.

Tento nedostatek pochopení je přesně tím důvodem, prostřednictvím něhož můžeme vysvětlit strašné chyby, které Evropská unie napáchala na Ukrajině. Je to rovněž důvodem pro agresivní a nepřátelské chování vůči Rusku. Je jedním z hlavních důvodů pro politiku sankcí. Tohle všechno se nestalo a nestává v zájmu Evropy, vše se děje v zájmu Washingtonu. Obzvláště ekonomické sankce, které nejsou pouze protiruské, ale také protievropské. Obě ekonomiky (ruská a evropská) trpí pod tímto tlakem.

Je zde však i pozitivní vývoj. Obyvatelé Evropy, obyčejní lidé jsou si vědomi tohoto nebezpečného vývoje. V Německu zástupci průmyslu varují před ekonomickými sankcemi vůči Moskvě. Lidé v celé Evropě vycházejí do ulic, aby vyjádřili svoji podporu obyvatelům Donbasu. Stále méně lidí v Evropě věří oficiálnímu mediálnímu pokrytí války na Ukrajině. Politické strany, které odmítají agresi vůči Donbasu a Rusku získávají stále větší podporu.

Tento tlak veřejnosti je důležitý.

Vládnoucí politické třídy v Evropě musí vidět a pochopit tento tlak veřejnosti, což musí vést k nejdůležitějšímu evropskému projektu budoucnosti:

Úplnému odamerikanizování našeho kontinentu.

Donbasu musí být zaručena široká politická, ekonomická, kulturní a jazyková práva. Nikdo nemá právo omezovat tyto práva na sebeurčení – ani Kyjev, ani Brusel, ani Washington.

Všechny tyto plány je možné uskutečnit.

V současnosti jsme svědky počátečních událostí, zrodu skutečného multipolárního světového uspořádání a konce unipolární dominance Washingtonu. Krymské referendum a jeho sjednocení s Ruskem jsou toho působivým důkazem. Zatímco unijní politikové odmítají dodnes uznat výsledky referenda, mnoho Evropanů vidí tyto události v pozitivním světle – navzdory mediální a politické propagandistické bouři.

Politická emancipace Donbasu může mít pozitivní vliv na celou Evropu. Protože evropské národy rovněž touží po politickém osvobození.

Osvobození od Washingtonu a Bruselu.

Text projevu International Forum „Donetsk: yesterday, today, tomorrow“ byl převzat z osobních stránek Manuela Ochsenreitera.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív