Délský potápěč

Z někdejších kolonizátorů se tak rychle stávají kolonizovaní zítřka. Je toto konec Evropy?

Autor: Patrick J. Buchanan

„Pevnost Evropa je iluzí.“

Za ni ji alespoň označuje list Financial Times v závěru svého sobotního úvodníku „Europe Cannot Ignore Syrian Migrant Crisis“ (Evropa syrskou migrační krizi nemůže přehlížet).

FT se proto ochotně hotoví k tomu vysvětlit Starému kontinentu, jaké jsou jeho povinnosti i budoucnost: „EU bude čelit přílivu migrantů a žadatelů o azyl přes Středozemní moře i v následujících desetiletích“.

Continue Reading

Evropa, Německo, přístav Bremerhaven: „Tak vás tu bratři máme.“ (zdroj: United States Army vehicles arrive in Europe for DEFENDER-Europe 20. SHAPE, 20. února 2020)

Autor: Manlio Dinucci

AKTUALIZACE: M. Dinucci publikoval svůj článek 12. března 2020. V úterý 17. března zveřejnilo evropské velitelství armády Spojených států (euCOM) prohlášení, že kvůli COVID-19 od 13. března pozastavilo další přesuny vojáků a vojenského materiálu do Evropy a rozsáhle redukovalo program vojenského cvičení Defender Europe 20. I bez toho však stačilo do Evropy dorazit 6 000 amerických vojáků (k 10 000, kteří už v Evropě jsou) a 9 000 vozidel (včetně pásových, např. tanky M1 Abrams a další obrněná vozidla).

Continue Reading

In Memoriam Jean Thiriart (1922-1992) 1]

Autor: Jean Thiriart

Evropský konstrukt zrozený z Římských smluv (25. 3. 1957) by se měl rozvinout v evropský stát. Tento počin má svou nezpochybnitelnou cenu, a proto bychom jej neměli ve jménu jistých forem sentimentality odsuzovat. Evropský společný trh je dobrá věc, problémem jsou však značně omezené ambice projektu. Snaží se přijít se státními strukturami, což je současně příliš moc i příliš málo: Evropy bude dosaženo teprve, až bude státem i národem, tedy až bude mít strukturu i povědomí.

Jsme v historii první a jediní, kdo projevil vůli ji uskutečnit. Z našeho komunitaristického proudu vůbec poprvé vyrostl koncept evropského nacionalismu. Ten se podstatně, vlastně naprosto zásadně, liší od idejí evropské hegemonie (ať už to byla Napoleonova nebo de Gaulleova francouzská Evropa či Hitlerova Evropa německá) i Evropy nezávislých vlastí. Rozdíl mezi Evropským státem a evropským národem se pak podobá dichotomii anorganického a organického, hmoty a života, chemie a biologie, atomu a buňky.

Continue Reading

Koronavirus – jak změní náš svět?

Autor: Greg Johnson

Koronavirus zcela jistě změní náš svět – doufám jen, že se toho dožijeme já i lidé, na kterých mi záleží.

Rozhodl jsem říkat koronaviru „globalvirus“, jelikož právě globalismus jako takový vytvořil podmínky pro jeho šíření.

Liberálové se škodolibě pošklebují možnému vystavení Donalda Trumpa a jeho rodiny globalviru. Nejen že se většině lidí z takovýchto oslav možného cizího neštěstí zvedá žaludek, navíc si tím hodně hlasitě říkají o odplatu z rukou karmy. Ani posměváčkům se totiž globalvirus nevyhýbá. Představte si, co budou lidé psát o nich, pokud nemoci podlehnou.

Není ovšem nic špatného na tom pokusit se z jistého odstupu zamyslet nad pravděpodobnými politickými důsledky řádění globalviru.

Doufejme, že se globalvirus podaří zastavit ještě dnes. Nikdo další se jím už nenakazí a všichni nemocní se uzdraví. Jaké politické lekce si z celé krize odneseme?

Continue Reading

Dr. Giorgio Palù

Autor: Michael Lord

Podle italského virologa zpomalil prvotní italskou reakci na epidemii koronaviru (COVID-19) i strach z rasismu.

Dr. Giorgio Palù vyučuje virologii a mikrobiologii na univerzitě v Padově a v minulosti stál také v čele Evropské a italské virologické společnosti. V rozhovoru pro CNN tento uznávaný odborník prohlásil, že nová nemoc zasáhla Itálii s tak drtivou intenzitou kvůli pomalému postupu vlády při omezení příletů lidí ze zasažené Číny, až bylo příliš pozdě. Italská reakce podle jeho slov zprvu „byla velice váhavá“, a to kvůli „politice“.

„Zaznívaly i návrhy lidi přilétající z epicentra nákazy v Číně izolovat, které však byly odmítnuty jako rasistické. Tak či onak to ale byli lidé přicházející ze zasažené oblasti,“ řekl Giorgio Palù pro CNN.

Continue Reading

Eduard Limonov

Autor: Eduard Limonov

Po 11. září 2001 se svět změnil k horšímu.

Nejlépe ze všeho jsme to uviděli na letištích. Z kontroly cestujících se stala procedura, která se podobá, jak kapka kapce vody, prohlídce zloděje ve vězení. Detaily znáte z vlastní zkušenosti, dosud se to dělá běžně, proto nebudu se vydávat za nového Balzaca a nudit vás popisem toho, co je zřejmé a banální.

Zhruba řečeno, svět se stal méně demokratický. Přiblížil se, díky reakci na tragédii 11. září 2001, policejnímu státu s prvky totalitarismu. Stalo se tak všude: i ve Spojených státech i ve Staré, ale neopatrné Evropě.

Aby USA mohly potrestat alespoň někoho za trestný čin 9/11, vtrhly do Afghánistánu, prý zajistit mír v nepříliš bojovné verzi Středověku, pod záminkou, že Afghánistán ukrývá bin Ládina, a řekly, to je saúdský výtržník a organizátor teroristického útoku na New York. Osobně se domnívám, že bin Ládin, domýšlivý vůdce „Al-Káidy“, pouze vzal na sebe nejzvučnější teroristický čin v historii. [Pozn. překladatele: To jsme slyšeli pouze z kaset zpracovaných techniky z CIA. Sám svou účast na atentátu popíral.]

Continue Reading

B-b-biden. J-j-joe B-b-biden.

Autor: Greg Johnson

Bělošští nacionalisté se americkým republikánům dlouhá léta pokoušejí říct, že pokud se nepovede zastavit demografický úpadek bílé Ameriky, bude jejich strana odsouzena k zániku a trpnému přihlížení přeměny země na demokraty ovládaný stát jedné strany,

Nastane doba, kdy všechny obecně zažité republikánské pravdy a přijímané názory – založené ostatně na poznatcích z voleb v převážně bělošské Americe – jednoduše přestanou platit. Nastane doba, kdy už „ale hospodářství přece šlape dobře“ republikány nespasí.

Vždyť už v minulých volbách v listopadu 2016 nemohl být konvenční republikán nejspíš zvolen prezidentem. Tehdy se ale objevil republikán nanejvýš nekonvenční, Donald Trump.

Trumpova zahraniční i obchodní politika v duchu „Amerika na prvním místě“ spolu s příslibem výrazného omezení imigrace, která je z velké většiny nebělošská, jako by vyslyšela demografickou úzkost bílých Američanů. Trump svou kampaň vedl jako populista, ne jako republikán. Získal na svou stranu i tradičně demokratické „modré límečky“, které globalizace ekonomicky ohrožuje nejviditelněji. Jak ale v následujících měsících a letech podotknul nejeden analytik a politolog, samotný ekonomický populismus by Trumpa do Bílého domu nedotlačil. Rozhodující výhodu mu tak přinesla až gesta náznaky bělošské politiky identity.

Continue Reading

Nepřítel Evropy: islám nebo Amerika?

Autor: Michael O’Meara

Le coup d’Etat mondial: Essai sur le Nouvel Impérialisme Américain
(Globální převrat: Esej o novém americkém imperialismu)
Paris: L’Æncre, 2004 (Arktos, 2017)

Fas est ab hoste doceri. (Sluší se poučit i od nepřítele.) Ovidius

Letos (recenze byla napsána v roce 2004 – pozn. DP) na jaře Guillaume Faye už pošesté za posledních šest let vydal knihu, jíž znovu překreslil a nově definoval obsah evropského nacionalismu (zde ovšem „nacionalismus“ neznamená obranu „národního státu“ 19. století, ale Velké Evropy). Stejně jako všechny předchozí knihy adresuje i Le coup d’Etat mondial jak aktuální problémy, tak i věčné otazníky nad budoucností evropského lidu. V tomto duchu tak přináší zdrcující kritiku „nového amerického imperialismu“ i jeho protipólu, evropského antiamerikanismu, a současně je jeho kniha také příspěvkem do širší nacionalistické debaty o osudu Evropy. Tato diskuse se v kontextu Schmittova vymezení Freund/Feind odvíjí především od odpovědi na otázku: Kdo je vlastně nepřítelem Evropy? Pro Schmitta znamená tato otázka určit, kdo ohrožuje evropský systém států a tím pádem také její jedinečnou biokulturu.

Continue Reading

Benjamin Netanjahu prosvištěl izraelské volby ve velkém stylu, plný energie a života – a neštítil se žádných špinavých triků.

Autor: Israel Shamir

Po dvou skličujících porážkách Bibi Netanjahu napotřetí konečně vyhrál. Třetí izraelské volby do izraelského parlamentu během jediného roku jako by přenesly zemi do filmu Na Hromnice o den více. Všechny průzkumy tvrdily, že se třetí kolo stane dokonalou replikou dvojice předchozích pokusů o rozdání karet. Volby však umějí být nepředvídatelné: lidé říkají to, co chce podle jejich mínění tazatel slyšet nebo co považují za obecně přijatelné, za plentou však dávají průchod svým skutečným tužbám.

Continue Reading

Thomas Robert Malthus (1766 – 1834)

Autorka: Juliana R.

Když roku 1798 vyšel Esej o principu populace (česky nakl. Zvláštní vydání, Brno 2002), vzbudil rozruch. Po krátkém zamyšlení však bystřejší čtenáři uznávali, že není až tak překvapivý; Thomas Malthus v něm vyjádřil změnu, která se dala dobře pozorovat z perspektivy jednoho lidského života. Vždyť před několika lety se Francie stala republikou, v Anglii se rozbíhala průmyslová revoluce a nad mezinárodní „obcí vzdělanců“ právě zářilo osvícenství v zenitu. Svět stál na přelomu epoch.

Zatímco ostatní osvícenci tehdy rozvíjeli představy o pokroku lidstva, všímal si Thomas Malthus znepokojivých skutečností: průmyslová revoluce s sebou sice přinášela růst zdrojů, zároveň se však rychle násobila populace. Až dosud byl přírůstek obyvatelstva vždycky vítán. Merkantilistická ekonomie sedmnáctého a osmnáctého století v poddaných spatřovala zdroj státního bohatství, proto jejich rozplozování podporovala. Ale tento melancholický kněz, sužovaný při psaní bolestí zubů, vypočítal, že zatímco počet lidí roste geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, …), zdroje potravy vzrůstají pouze řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, …). Z toho pak – jak známo – vyvodil, že nad lidstvem neustále visí Damoklův meč bídy. Populaci sice průběžně snižují různé faktory jako homosexualita nebo bezženství, přesto však průmyslová Anglie spěje do pasti. Jakmile země už obyvatele neuživí, musí se jejich počet snížit epidemiemi, katastrofami a bratrovražednou válkou o zdroje. Lidstvo, jak se zdá, nemíří ke štěstí, nýbrž ke zkáze.

Continue Reading

Imigrační debata: USA ani Evropa nejsou povinné podporovat zkrachovalé státy

Autor: Ted Sallis

Poznámka Kevina MacDonalda:

Jsem přesvědčen, že dokud nebudeme otevřeně mluvit o rasových/etnických genetických zájmech, nemůžeme zvítězit. Striktní americký imigrační zákon z roku 1924 vycházel z nepokryté snahy zachovat etnický status quo, tedy přání a zájmu všech už v zemi žijících skupin podržet si své etnické zastoupení. Boasiánský útok proti konceptu rasy, z něhož se mezi západními elitami časem stalo bezmála náboženské dogma, je nejmocnější zbraní namířenou proti bělošským zájmům a zachování Západu jako entity alespoň vzdáleně připomínající civilizaci specifické etnické skupiny. Na tento konsenzus proti formulaci bělošských rasových zájmů pak pozorně dohlížejí média, politické prostředí a dokonce i většina zaměstnavatelů. Ted Sallis v následující eseji ukazuje, že následkem porážky v této bitvě se konzervativci pouštějí do všemožné argumentace, která pravděpodobně sice je v mnoha případech vedena skrytou snahou zachovat bělošskou demografickou převahu, nevyhnutelně se však setkávají s neúspěchem. Když konzervativci hořekují nad stávající situací a současně dávají ruce pryč od darwinismu, měli by si nejprve uvědomit, že právě úspěšný útok proti darwinismu je tou nejhorší intelektuální pohromou pro bělochy a jejich civilizaci.

Continue Reading

Michael Bloomberg

Autor: Gregory Hood

I přes svůj katastrofální výkon v poslední televizní debatě Michael Bloomberg rozhodně nikam nezmizí. Vždyť jen doposud vydal na televizní a digitální reklamu 233 milionů dolarů proti Trumpovým devatenácti, takže se pro něj celé klání stalo věcí osobní cti. Prezident Trump se vystoupení „MiniMikea“ vysmál, takže kdyby snad z boje o kandidaturu odstoupil, vypadalo by to, že se prezidentem nechal vyhnat z boje. U sázkařů si sice Bloomberg svým vystoupením dost pohoršil, v prognózách se však stále drží na druhém místě, byť se dosud nezúčastnil jediných primárek.

Kdyby se Michael Bloomberg na televizní debatu lépe připravil, nejspíš by už nyní byl na dobré cestě k tomu si úspěšně koupit demokratickou nominaci. Příště už si nejspíš povede lépe.

Continue Reading

Masakr v Hanau – čin psychicky vyšinutého jednotlivce nebo pravicové parlamentní strany AfD?

Autor: František Klášterský

Útok zřejmého šílence v německém Hanau po sobě zanechal devět obětí převážně z řad cizinců. Přišel nedlouho po aféře ohledně sestavování vlády ve spolkové zemi Duryňsko, kde zvolení liberálního premiéra i hlasy protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD) natolik zahanbilo německé „Gutmenschen“, že po rozhořčených reakcích nový premiér raději odstoupil. Následná tragédie v Hanau, zdá se, tak definitivně vyřkla ortel nad AfD, kterou je nutné podrobit ústavnímu dohledu, ostrakizovat a nejlépe zakázat.

Mezi obětmi 43letého Němce bylo prokazatelně 9 lidí s imigračním původem, ale zároveň také občan Rumunska a útočníkova matka. Policie v jeho bytě nalezla určitý pamflet, vykazující známky „ultrapravicové ideologie“, ale zároveň byl protkán pasážemi, které ukazovaly na pohnutý duševní stav, nemluvě o neexistujících vazbách útočníka na jakékoli krajně pravicové podhoubí. Je ovšem zcela nad slunce jasné, slovy německého ministra vnitra Seehofera, „masakr v Hanau byl jednoznačně rasisticky motivovaným teroristickým útokem.“

Continue Reading

Joseph Sobran

Autor: Joseph  Sobran

O amerických Židech se často mluvívá jako o „menšině“. Tou skutečně jsou – a nejen početně, jak bych rád ukázal. Navzdory svým skromným počtům však tvoří také mocnou frakci, přestože se tohoto termínu k jejich označení užívá jen velmi vzácně.

V desátém ze série 85 článků, vydanými souborně pod názvem Federalista přichází James Madison se slavnou a velmi užitečnou definicí pojmu: „Frakcí mám na mysli skupinu občanů, kteří mohou tvořit v rámci celku menšinu či většinu, sjednocenou a poháněnou sdíleným cílem, vášní nebo zájmem, jež stojí v protikladu k právům ostatních občanů nebo dlouhodobým zájmům společenství.“

Sám organizované židovské frakci říkám „Kmen“ – je to určitější než „Židé“; zahrnuje to však většinu Židů, kteří podle výsledků mnoha anket a průzkumů veřejného mínění v drtivé většině podporují stát Izrael a zároveň  v podobné míře příznivě pohlížejí i na „progresivní“ agendu jako právo na potrat, „sexuální emancipace“ nebo „práva homosexuálů“.

Continue Reading

Asasíni jsou zpět! „Přijde-li tě někdo zabít, povstaň a udeř první“

Autor: Israel Shamir

Ron Unz, neohrožený šťoural do obecně zastávaných dogmat, nedávno zveřejnil svou rozsáhlou esej, v níž spojil několik svých starších textů pod titulkem Mossad Assassinations (z vynikající série American Pravda, kterou rozhodně doporučujeme a jejíž jednotlivé části výhledově plánujeme přeložit a publikovat v češtině – pozn. DP). Mám rád jeho civilní styl prostý patosu a bombastičnosti. Nesnaží se čtenáři přednášet ani kázat, ale spíš se s ním podělit o svůj vlastní pokrok v materii – co se za poslední den dozvěděl a jak. Číst jeho články vyvolává podobně libé pocity jako rozhovor s příjemným erudovaným sousedem: v hypotetickém filmovém zpracování Unzova života by ho velice dobře mohl ztvárnit Henry Fonda. Rozsah jeho článků (tento zatím poslední má přes 27 000 slov) nevnímám jako přítěž, ale jako výhodu, přesto však jeho obsah stručně shrnu.

V podstatě v něm spolu s Unzem čteme tlustý svazek (750 stran) Rise and Kill First (z talmudského doporučení „přijde-li tě někdo zabít, povstaň a udeř první“) od Ronena Bergmana, velice pečlivě zpracovanou knihu o cílených vraždách spáchaných Mosadem. Unz si při probírání se záplavou informací rychle uvědomil zásadní nedostatek knihy: Bergman svou studii vražd spáchaných Mosadem předložil k revizi a cenzuře… Mosadu. Jakkoliv mu tato opatrnost dost možná zachránila krk před odvetou Kidonu, jak si zabijácké jednotky Mosadu říkají, jeho knize to na každý pád značně ubralo na užitečnosti i přesvědčivosti. Dílo o zabijácích, schválené jejich komitétem, je totiž hagiografickým cvičením, nikoliv kritickým pohledem na dějiny. Unz se proto zaměřuje na slepá místa Bergmanovy knihy; na psy, kteří neštěkali a jako středověký glosátor osvětluje svými cennými postřehy jinak nejasný (záměrně?) text.

Continue Reading

Turecké expanzivní záměry

Autor: Mike Whitney

Nečekané spojenectví Turecka a Libye zapůsobilo na mocenskou rovnováhu ve východním Středomoří a na Blízkém východě jako mohutné geopolitické zemětřesení. Smělý tah turecké vlády pobouřil její regionální rivaly a uvolnil prostor pro dramatickou eskalaci přes devět let trvající občanské války v Libyi. Přiměl také evropské i americké vedení k rychlé reakci na turecký plán postavit se svou mocí za libyjskou Vládu národní jednoty (Government of National Accord, GNA), uznanou OSN a posunout své námořní hranice od evropských břehů směrem k Africe, čímž by fakticky vytvořilo „ve východním Středozemí námořní koridor spojující turecké pobřeží s libyjským“.

Continue Reading

Klimatická šaráda velkého byznysu (Greta Thunbergová na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, 2019)

Autor: Tony Cartalucci

Šestnáctileté děvče (psáno v září 2019 – pozn. DP) samozřejmě není hybnou silou „celosvětového hnutí“ požadujícího od světových vlád „klimatickou akci“.

Tou jsou velká západní korporátní média. A cokoliv, za čím stojí korporátní média, si rozhodně nezasluhuje označení „hnutí zdola“ (grassroots).

A byla to právě každodenní pozitivní publicita, která pro tuto dospívající dívku „její“ hnutí vytvořila.

Zmínit bychom jistě měli také „šoubyznysové“ kořeny její rodiny: Greta Thunbergová je dcerou operní pěvkyně Maleny Ernmanové a herce Svante Thunberga, a vnučkou dalšího herce Olofa Thunberga. Je tak dokonalou kandidátkou, obklopenou dokonalými kouči, aby mohla sehrát hlavní roli ve spektáklu korporátního PR.

Continue Reading

Nepřátelská média se ptají: „Uráží vás to?“ (na snímku komentátor CNN Don Lemon, snažící se vyvolat debatu o slovu „nigger,“ které ve stejný den /22. června 2015/ použil prezident USA Barack Obama v rozhovoru s Marcem Maronem. Inu, co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi)

Autor: Richard Houck

Zasluhují si běloši zemřít za to, že nahlas řekli „negr“? Černoši za nadšeného pobízení mainstreamových médií stále častěji odpovídají souhlasným „ano!“.

Intersekcionalita – ano, beru intersekcionalitu levici a chystám se jí vzít úplně všechno – protibělošských médií a černošských sklonů k extrémním formám násilí vytvářejí stále nebezpečnější a nebezpečnější prostředí pro bělochy.

Continue Reading

Rusko se postavilo zpochybňování jeho podílu na vítězství Spojenců v druhé světové válce (ilustrační foto: Německý velvyslanec Hans-Adolf von Moltke a německý ministr propagandy Joseph Goebbels na návštěvě u polského maršála Józefa Piłsudského /napravo polský ministr zahraničních věcí Józef Beck/ ve Varšavě 15. června 1934. Zdroj: Wikipedia)

Autor: Anatoly Karlin

V moderním světě představuje role oběti velice snadnou cestu k získání společenského postavení. „Přivlastnění“ si holokaustu je tak cosi jako první cena v loterii – Němci Židům v letech 1941-45 nabídli plnou ošatku citronů a ti z nich obratem začali vyrábět citronádu.

Continue Reading

Israel Shamir: „Polská demonstrace proti restitucím, označená v americkém tisku jako ‚protest neonacistů‘. Jistě, jedině neonacista by rád zůstal vlastníkem svého bytu, když se nabízí velice lákavá příležitost předat ho americké židovské organizaci.“

Autor: Israel Shamir

V pátek 17. ledna 2020 otřásly ruskou metropolí tři tisíce slavnostních salv a moskevské nebe prozářily překrásné ohňostroje. Stalo se tak v připomínce památného pozdravu z před 75 let, kdy 17. ledna 1945 čtyřiadvacet salv 324 těžkých děl oznámilo osvobození Varšavy Rudou armádou. Zdevastované město na Visle bylo tehdy zachráněno před úplným zničením.

Byla by to bývala vynikající příležitost k veřejné oslavě přátelství mezi dvěma slovanskými národy. Poláci by si mohli připomenout na 200 000 ruských padlých v bojích o Varšavu se slovy „zemřeli, abychom my mohli žít“. Mohli by Rusku poděkovat také za bohaté země a lidnatá města, vyrvaná poraženému Německu a předložená Polsku: Danzig se stal Gdaňskem, ze Stettinu Szczecin, Breslau Wrocławí a z Posenu je Poznań. Projevit vděčnost by ostatně mohli i za navrácení ukrajinského území, v meziválečné éře ovládané Poláky, což skončilo krvavými masakry polského obyvatelstva ukrajinskými nacionalisty, zpátky Ukrajině.

Continue Reading