Délský potápěč

Zdiskreditovaní bushovskou érou, vrací se jestřábi pod praporem Obamy

Autor: Michael Brendan Dougherty

Když Republikáni přišli v Kongresu o většinu a John McCain prohrál prezidentské volby, zdálo se, že neokonzervatismus je mrtvou a přežitou silou. Francis Fukuyama si nad neokonzervatismem koneckonců posteskl už v roce 2006. Iam Buruma dokonce popsal McCainovu kampaň jako „poslední neokonský výstřelek“ a zdvořile si odkašlal v tom smyslu, že nám neokopni rozhodně chybět nebudou.

Jeden by čekal, že neokonzervativci budou z usazení se Baracka Obamy v Bílém Domě podráždění a k jeho prezidentství krajně skeptičtí a kritičtí. Místo toho se ale radují a spolu s liberály mesiáše obskakují. Zkrátka si užívají znovuzískaný respekt. Obama je jejich hrdina.

Continue Reading

Autor: Guillaume Faye

Následující text je možné pojmout jako jistý příspěvek k diskusi, která se v poslední době rozpoutala vlivem fenoménu zvaného „Lisabonská smlouva“. Diskutuje se o našem návratu do Evropy, o evropských hodnotách, o evropanství a staví se proti sobě na jedné straně odmítání integračního procesu proti nadšenému „huráevropanství“, které v mnoha případech vede až k despektu nad domácím politickým systémem a obscénnímu názoru „bude lepší když nám budou vládnout bruselští úředníci“. Ale ve vlastním zájmu bychom neměli automaticky upadat do této uměle vytvářené reality. Fenomén Evropa a koneckonců ani evropská integrace nemusí bezprostředně souviset s akceptací současné institucionální podoby EU stejně tak, jako překonání moderních státně-nacionálních prizmat nemusí být útokem na národní identitu.

Continue Reading

Gabriele Adinolfi je italský krajně pravicový ideolog a spisovatel. Byl jedním z prominentních představitelů italské mimoparlamentní krajní pravice v sedmdesátých letech.

Ranná politická kariéra a Třetí pozice

Adinolfi zahájil svoji politické aktivity v letech studentských protestů. V roce 1968 působil v římských kruzích Italského sociálního hnutí, obzvláště v sekci Filippa Anfusa na via Livorno (naproti Piazza Bologna).

Od počátku sedmdesátých let se přidal k mimoparlamentním hnutím: Fronte Studentesco, poté k Avanguardia Nazionale, Lotta di Popolo a nakonec k Alternativa Studentesca. V roce 1976 byl, společně s Giuseppem Dimitrim a Robertem Fiorem, jedním ze zakladatelů organizace Lotta Studentesca (organizace byla založena v knihkupectví Waltera Spedicata, dalšího krajně pravicového aktivisty sedmdesátých let). V roce 1977 se Lotta Studentesca transformovala do Terza Posizione, která pak byla jedním z nejvýznamnějších krajně pravicových mimoparlamentních hnutí.

Continue Reading

Autor: Miroslav Červenka

Za jásotu nejvěrnějších poskoků současného režimu, ,,nezávislých novinářů“, schválila v pondělí 4.5. vláda Mirka Topolánka ohánějící se často slovem demokracie dle mého názoru na návrh I. Langera naprosto šílenou ,,strategii boje s extremismem“. Sice to trvalo, ale nakonec jsme se dočkali, kruh, započatý v roce 1989, se pomalu uzavírá, vládnoucí režim ve snaze omezit svobodu slova a shromažďování znovu sahá k prostředkům, o kterých jsme si mysleli, že se s nimi díkybohu již nikdy v reálném životě nesetkáme.

Continue Reading

David Duke v textu své české přednášky zmínil některé projevy izraelského rasismu. Dnes pro srovnání přinášíme pohled z druhé strany. Izrael Šahak (Shahak), dnes již zemřelý chemik, profesor jeruzalémské Hebrejské univerzity, vězeň v Bergen-Belsenu a posléze předseda Ligy na ochranu lidských a občanských práv v Izraeli, vydal na stejné téma kdysi celou knihu – Rasismus izraelského státu (1975). Doba, která uplynula mezi jejím vydáním a zcela nedávnou izraelskou agresí jen ukazuje, že sionističtí extrémisté své metody nezměnili. Ani vůči těm, kteří se odváží prolamovat tabu. Dukeovi bylo znemožněno svobodně hovořit na univerzitní půdě, byl démonizován ke všemu ochotnými žurnalisty a servilními politikáři; Šahak byl svými soukmenovci napadán v tisku, urážen z Knessetu, pronásledován v ulicích, na veřejnosti, ba i v soukromí. Ne dny, ale roky žil v neustálé obavě, že se může stát obětí „nehody“.

Continue Reading

Autor: Karel Kaiser

Zatčení amerického „šéfa Klanu“ Davida Dukea ve večerních hodinách pátek 24. dubna, potvrdilo tristnost právního prostředí a kultury právního státu v České republice. Člověk, obviňovaný z popírání holocaustu a hlásání rasové nesnášenlivosti, je zatčen jen za svou přítomnost, když  přitom ještě vůbec neměl možnost svými názory zákon porušit. Větší absurditu si lze stěží představit. Kriminalisté s dvacetičlennou zásahovou jednotkou zatýkají Dukea, popíjejícího na terase pražské restaurace. To nejsou praktiky demokratického státu.

AKTUALIZOVÁNO Continue Reading

Autor: Radim Lhoták

Byli mocní vládci a lidé téměř nevěděli, že jsou.
Byli menší vládci a lidé je ctili a milovali.
Ještě menších vládců se lidé báli,
a ty docela maličké neměli rádi.

                                                                Lao-C’

Continue Reading

Autor: Redakce

V podání časopisu Týden aneb pokud jste bolševik, trockista, maoista, anarchista, etnomasochista nebo zelený muž z vesmíru, tak jste vítán. Infiltrace duší studentů etnosuiciudálním jedem je naopak státem (ČR) a superstátem (EU) bohatě, finančně i mediálně, podporována. Pokud vám leží na srdci osud vašeho lidu, v tom nejhorším a nejzavrženíhodnějším případě evropského původu, jste vyvrženec z pekla, popírač holocaustu a Hitlerův levoboček.

Continue Reading

Autor: Patrick J. Buchanan

Na Velký pátek byl na smrt nemocný devětaosmdesátiletý John Demjanuk odsouzen k deportaci do Německa, kde má proti němu být veden proces, v němž se má zpovídat ze spoluviny na smrti 29 000 Židů z polského koncentračního tábora v Sobiboru. Zní vám to povědomě? Mělo by, jedná se totiž o obnovu procesu z roku 1986, kdy byl Demjanuk vydán do Izraele, kde byl obviněn ze zavraždění 870 000 Židů z tábora v Treblince. Kolik mužů bylo v historii této země tak nelítostně pronásledováno a nemilosrdně perzekuováno?

Continue Reading

Autor: Radim Lhoták

Každý lidský tvor, pokud se vůbec rozhlédne, nevidí dál, než na vrcholek posledního kopce na obzoru. Může mít představu o tom, co se nachází dál za dohledným horizontem, nicméně reálná skutečnost je mu dána bezprostředním dotykem a šíří jeho rozhledu v místě a čase pulsujícím odezvou vlastní krve. Jak je pro takového člověka vůbec možné „žití v souladu s univerzálními principy, které jsou nezávislé na místě, čase, pohlaví, rase, vyznání nebo národnosti.“?

Continue Reading

Autor: Guillaume Faye

Heslo GRECE „věc národů“ (cause des peuples) je dvojznačné. Původně bylo koncipováno v polyteistickém duchu na obranu etnokulturní heterogenity. Avšak bylo přivlastněno rovnostářskou a lidskoprávní ideologií, která zatímco velebí utopický, duhově zbarvený světový pořádek, obviňuje Evropany za „viktimizaci“ Třetího světa.

Continue Reading

Autor: Stanislav Máselník

V posledních pár letech v Evropě neustále vzrůstá počet stran s ostře anti-imigrační rétorikou. Ať již je to Le Penova Front National, jinak středová italská regionalistická strana Lega Nord Umberta Bossiho, který kdysi prohlásil, že „bude střílet na každou loď s imigranty“, nebo třeba Švýcarská lidová strana (Schweizerische Volkspartei), která v roce rozpoutala kampaň proti přístavbě minaretu k místní mešitě v Langenthalu, všechny spojuje nevůle udělat byť nejmenší kulturní ústupky ne-evropským přistěhovalcům. Ti jsou často vykreslováni jako příživníci s „tajnými“ kulturně-imperialistickými úmysly, kteří chtějí zaútočit na etnicky „čistou“ populaci. Co více, pro ty, kteří svou identitou přesahují, v tom lepším případě čeká kompletní asimilace, v tom horším snaha domácí populace o jejich repatriaci.

Continue Reading

Autor: Radim Lhoták

Než začneme přemýšlet o výhodách a nevýhodách evropské integrace, měli bychom nejprve zvážit, na jakých pilířích je tento náš společný evropský dům postaven. Volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a osob. To je idea jednotného prostoru, v němž by Evropa měla najít společnou řeč. Nikoliv vzájemnost rozličných autonomních kultur, nikoliv humánní svazek duchovního porozumění a mezilidské inspirace v rozmanitosti tvůrčích sil, ale společné koryto materiálových toků, jeden univerzální žlab konzumu a směny lidskosti za industriální pokrok ve jménu tažné síly liberálně tržního kombajnu planýrujícího svět do jednolité multikulturní drůbežárny.

Continue Reading

Alain de Benoist je významným francouzským politickým myslitelem a publicistou, který své jméno za více než 40 let své dosavadní kariéry propojil ponejvíce s hnutím tzv. „nové pravice“.  Následující ukázka rozhovoru je vůbec prvním přímou mediální recepcí v českém prostředí, která se práce Alaina de Benoist týká. Rozhovor vznikal na jaře a v létě loňského roku. Text je ukázkou rozhovoru, který vyjde v Revue Kontexty 3/2009.

Continue Reading

Autor: Redakce Délského potápěče

Massimo Fini, narozený v Cremenu, 19. listopadu 1943, je italský novinář, spisovatel, dramaturg a herec. V roce 2005 založil politické hnutí Movimento Zero. Jeho dílo a aktivity jsou svědkem eroze tradičních politických doktrín a zároveň indikátorem zajímavého posunu v myšlení nonkonformních myslitelů a autorů, kteří předpovídají nástup nové politické dichotomie – nikoli pravo-levé vymezení, nýbrž polaritu mezi univerzalisty a lidmi, zdůrazňujícími odlišnosti a zároveň odmítající všeobjímající, jednou provždy a všude platná řešení.

Continue Reading

Autor: Oskar Krejčí

Padla vláda. Kdo nevěděl, co je to Pyrhovo vítězství, ten se může učit na politice v Česku.

Začalo to u zelených. Předseda Stany zelených Martin Bursík slavně zvítězil na sjezdu své strany a to tím, že porazil a postupně ze strany vyhnal autentické zelené. Strana zelených v Česku už dlouhou dobu byla srůstem tradiční zelené vize světa a podnikatelů se zelenou značkou. Podnikatelů dvojího druhu. Jedněch, pro které se Strana zelených stala výtahem k moci. Druhých, kteří pochopili, že dnes je téma ekologie lukrativní, státem dotovaný byznys.

Continue Reading

Autor: William S. Lind

Většina Američanů se dívá na padesátá léta minulého století jako na dobré časy. Naše domovy byly bezpečné. A to dokonce až tak, že se hodně lidí ani neobtěžovalo zamykat dveře. Úroveň státních škol byla všeobecně vynikající a jedinými problémy na nich bylo mluvení v hodině anebo běhání po chodbách. Většina mužů zacházela s ženami jako s dámami a většina žen zasvětila svůj čas a úsilí budování dobrých domovů, správné výchově svých dětí a pomoci svým komunitám v rámci dobrovolnické práce. Děti vyrůstaly v domácnostech s oběma rodiči, ve kterých na ně čekala matka po jejich návratu ze školy. Veřejná zábava byla něco, co si mohla užít celá rodina.

Continue Reading

Autor: Ran HaCohen

Pokud by se měla rozdávat Nobelova cena za pokrytectví, žhavým kandidátem by byl Abraham Forman. Tento ředitel ADL (Anti-Defamation League), nedávno publikoval novou studii, zabývající se antisemitismem v Evropě. V jedné kolonce měli respondenti odpovědět na dotaz, zda souhlasí, nebo nesouhlasí s tím, že Židé ve světě jsou více loajální k Izraeli, než k zemi, v níž pobývají; souhlasná odpověď byla shledána jako jasný indikátor antisemitismu. Zpochybňovat loajalitu národnostní menšiny není hezké. A je a zůstává faktem, že většina sionistů si přeje, aby Židé byli více loajální k Izraeli než k zemi svého pobytu. To je však nedostatečná omluva souhlasu s takovou charakteristikou všech Židů. Zkusme se na to podívat z jiné stránky.

Continue Reading

Autor: Radim Lhoták

Buďme poctiví a nechtějme si namlouvat, že jedinec sám o sobě má nějaká nezadatelná práva ze své lidské podstaty, z pouhého faktu, že vstoupil svým životem do tohoto světa. Mluvit o lidských právech bez toho, abychom stanovili kdo a vůči komu má právo zasahovat do jeho osobní sféry vlivu, znamená, že nevíme, co to právo vlastně je. Právo se vždy odvíjí od poměru sil ve společnosti. Více moci znamená více práv. Právo je ekvivalent síly, která vložila svoji ruku do oblasti moci někoho druhého. Ať se nám to líbí nebo ne, právo silnějšího je prototypem každého právního vztahu, z něhož vzniká právní systém jako požadavek nastolení řádu v nerovnosti, jako potřeba udržitelné spolupráce všeho, co vytváří společenství jedinců, a přitom dobře ví, že pochází z tohoto, nikoliv onoho, světa.

Continue Reading

Autor: Robert de Herte

Mnoho nešťastných duší si v dnešní době stěžuje, že se ze světa vytratila „veškerá morálka“. Velmi zajímavé. Žádná morálka? Ale vždyť je jí svět zaplaven více než kdy jindy! Morálka na nás útočí každým dnem. Nicméně to není vždy ta samá. Je pravdou, že mnoho z našich současníků si myslí, že jsou od jakýchkoliv morálních pravidel osvobozeni. I jejich samotní kritici se braní tomu, že by jim morálku „kázali“. Vyjadřují se tak, aby nikdo nemohl mít pochyb o tom, že jejich rozhodnutí morálkou ovlivněná nejsou. Namísto termínu „morálka,“ který má jisté náboženské konotace, jež mnozí považují za zastaralé, se dává přednost termínu „etika,“ který se jeví jako vhodnější pro sekulární společnost, jako kdyby etymologický význam obou slov nebyl stejný (mores a ethos) a jako kdyby etika nemohla mít jiný než individuální dopad.

Continue Reading