A kdo z národně/etnicky cítících Evropanů se bezmyšlenkovitě nechává vtáhnout do promuslimské hry, kope ihned za Washington a zájmy jeho „žlutých eminencí“.  (viz David Myatt)

Autor: Karel Veliký

Benthamská užitečnost*, tato ctnost vyplývá ze zisku a ztráty, snižuje Boží svět na mrtvý, nerozumný stroj, nebeskou nekonečnou duši člověka na jakousi váhu k odvažování sena a slámy, radostí a žalů. – A ptáte-li se mne, zdali Mahomed nebo tito podávají žebráčtější a falešnější názor na svět, na člověka a na jeho poslání, odpovím vám, že ne Mahomed! Thomas Carlyle

Ve své stejnojmenné stati Karl Richter, člen NPD, předkládá k úvaze několik bodů. Ten nejdůležitější se týká údajné cizosti muslimské soustavy hodnot, tak jak ji podává Korán (= dosl. „čtení“ nebo „to, co je třeba číst“), k Evropě. Richter připomíná, že z Orientu však bylo do Evropy přeneseno i křesťanství a lze argumentovat, že v našich zeměpisných šířkách proto nemá co pohledávat, což také mnoho novopohanů, vyznavačů původních, nesnadno rekonstruovatelných indoevropských kultů, po více než sto let činí. Jenže křesťanství se kdysi v Evropě prosadilo jako „vůdčí kultura“ (proč, to je jiná, nelehká otázka) 1] a během své „asimilace“ se toto někdejší polootrocké semitské náboženství pouště a ulice, náboženství nevzdělaných, „slabých a ponížených“, stalo projekčním plátnem, do nějž nejskvělejší z rodilých Evropanů promítli své duchovní, mocenské a umělecké stavby či projekty (translatio Svaté říše římské, křížové výpravy, katedrály, středověké chorály, barokní chrámy a duchovní kantáty aj.). 2] Díla v mnoha ohledech nesrovnatelná, v lidském měřítku nepomíjivá, historicky pak umocňující sílu i svéráz „výrazu“ velké části bílé rasy. 3] Oprávněně se tak nabízí otázka, zda a proč by se Korán mohl či nemohl pro nynější duchovně, mocensky i umělecky vyhořelé či zmatené Evropany v budoucnu stát obdobně silným zdrojem inspirace jako druhdy bible (= dosl. „kniha“)?

Dnešním Evropanům může být islám příkladem svou bojovností (tolerance je pro něj stále ještě největší slabostí, tzn. zlem), jejíž účinnost a přesvědčivost s pomocí kapitalistické logiky „volného trhu“ násobí západní technologie.  Tvrzení, že většina muslimů je pokojná, popř. že značná část z nich ráda svého proroka vymění za podíl na komerčním blahobytu, odpovídá pravdě jen v optice demokratické ideologie. Fakticky jsou to vždy malé, pevně organizované elity, které dávají kultuře pravý ráz čili povahu a pohyb („dynamiku“). Válečnický étos, založený na hluboké jistotě, kterou jeho nositelům dává „svět Koránu“, je nyní – ať se nám to líbí nebo ne – zřejmě jediným důsledným a opravdu ještě živoucím – vitálním – rivalem hmotařského american way of life. Mohamed je přitom ctěn nejen jako původce svatého textu, nýbrž i jako vojevůdce! „Líbí se mi na Mahomedu, že je úplně prost všeho pobožnůstkářského fňukání. On je strohý“, pochvaluje si Carlyle. A je to právě tento bojovný postoj, co na islámu z velké části přitahuje – fascinuje – i dnešní mladé muže nejen mezi muslimy. 4] A kdo z národně/etnicky cítících Evropanů se bezmyšlenkovitě nechává vtáhnout do protimuslimské hry, kope ihned za Washington a zájmy jeho „žlutých eminencí“.

Také v ostatních bodech vybízí Richter ke střízlivému, jasnému pohledu, třeba když se táže:

Jsou šátky muslimek v evropských ulicích opravdu nepatřičnější než vulgární „look“ prostitutek, kopírovaný náctiletými místními děvčaty, a nikoli už jen těmi nejprostšími, z afroamerické klipové „pop-kultury“? Vždyť evropské ženy nosívaly dlouhé sukně, čepce a šátky po staletí (zatímco teď i ty babské, které se držely do 60. let minulého století, vystřídaly zhusta bizarní, nevkusné, přeleželé kokrhely podivných barev)! Může snad muslimský vous urážet nebo děsit víc než „domácí homodějky, transky, S/M“ a jiné vykroucené „subkultury“, těšící se ve „svobodném světě“ z medializace a jiné podpory? Může muslimská modlitebna znechucovat víc než nájezdy létajícího europlebsu, jemuž systém umožňuje víkendové zvracení tisíce kilometrů od domova? A skutečný problém, totiž hrozba (naprosto vážná!) přenárodnění Evropy, má s islámem v jednom málo co do činění. Není přece jeho vinou, že autochtonní Evropané neplodí dost dětí, že muslimské komunity a enklávy jsou třikrát čtyřikrát plodnější?! Není ani jeho vinou, že původní Evropané nemají dost politické vůle, vojenské kuráže nebo že postrádají účinné religio čili duchovní pouto, které by je spojovalo silněji než barva pleti a civilizační stránka kultury, produkt spekulativního intelektu 5] jejich technovědných, obchodních a vůbec buržoazních elit posledních dvou tří staletí. Černý Petr je na naší straně…

Scénářů evropského vývoje se dle Richtera nabízí několik. Vedle (nyní nejpravděpodobnějšího) postupného přenárodnění, tzn. rozplynutí původního vykořeněného evropského obyvatelstva v milionových masách barevných kolonistů, kolonizátorů a jejich potomků (Spenglerova feláhizace), je to restaurace – tedy obroda křesťanských (historických) i pohanských (etnických) kořenů: návrat k identitě, který by měl vést k hromadnému odsunu alogenních, popř. k dlouhodobým multikulturním a rasovým válkám, kdyby se repatriace z nějakého důvodu ukázaly neproveditelné (Fayeho reconquista). 6] Vyloučit však prý nelze ani evoluční řešení, totiž postupný vzrůst evropského, lépe, „evropeizovaného“ islámu, který by pro Evropu 21. století mohl znamenat totéž, co ve století pátém křesťanství – novou éru (bez všudypřítomné lichvy, pornokracie, relativismu, duchovní prázdnoty společnosti?), jinou dynamiku (zvýšení porodnosti bělošských matek, stažení US-Army z kontinentu?), jinou perspektivu (změna právní reality, revize židovské otázky?). V tomto směru již pracovali nebo pracují nadnárodní Islamic Council  for the Defense of Europe, který založil Tahir de la Nive, Cercle Sol Invictus kolem Arnauda Guyot-Jeannina ve Francii, Associazione Islamica Ahl-Al-Bait s listem Il vero Islam bývalých národních revolucionářů v Itálii (konvertovali v 80. letech po islámské revoluci imáma Chomejního), 7] převážně rovněž italská síť Claudia Muttiho, autora programatického spisku La funzione dell´Islam e l´occidente [Funkce islámu a západ] s jehož synem Sulejmanem nedávno hovořili vlastenci z Červenobílých, b] milánská Comunità Religiosa Islamica Italiana (CO.RE.IS) vedená šejkem Abd al-Wahidem Pallavicinim (viz také milánské Centro studi metafisici),  Gejdar Džemal z „islámského výboru“ v Rusku, časopis Al-Fadschr – Die Morgendämmerung, hlasatel islámské revoluce v Německu, Martin Schwarz a jeho Eiserne Krone v Rakousku aj.

Tak jako tak, islám je výzva! KV

Zdroj: Junges Forum č. 3/2004, „Der Islam und die Rechte“ [Islám a pravice].

Poznámky:

* Wikipedie zamlčuje, že Bentham, obhájce lichvy a libertář, na základě jehož nauk se někdejší „Occident“ stal nynějším „Westem“, byl Žid…

1. Jisté je, že přijetí křesťanství bylo rozhodnutím tehdejších evropských politických elit a lid se mu dlouho bránil. Zato škála odpovědí, v jakém stádiu rozkladu „indoevropské“ pohanství období „stěhování národů“ vlastně bylo, je neobyčejně široká – už vzhledem k zeměpisné rozloze od Islandu po Novgorod.
2. Nakolik křesťanství přeformovalo či rozvinulo samo evropské myšlení a cítění prostřednictvím jemností scholastických spekulací, pojmů hříchu, viny, soucitu a svědomí, o tom svědčí právě jeho projevy ve viditelném světě. Proto jsme toho názoru, že ne evropský člověk křesťanství, ale naopak křesťanství vděčí evropskému člověku! Vždyť čím je křesťanství v Africe?
3. Závěr z předchozí poznámky lze pochopitelně aplikovat i na Sonderweg („zaostalost“ či „deficit“ v západní perspektivě!) většiny Slovanů, nejen těch pravoslavných, což pro našince bývá zdrojem mučivých, nekonečných úvah a pří (viz po rozpadu SSSR rychle obnovené napětí mezi ruskými „slavjanofily“, „západníky“ a „eurasijci“).
4. Peter Kreeft, Ökumenischer Djihad? Religionen im globalen Kulturkampf, Augspurk 2003.
5. Titus Burckhardt však uvádí, že „původní smysl slova intelekt je schopnost daleko obsáhlejší než rozum a myšlení, schopnost, jež zahrnuje i n t u i c i nadčasových skutečností“ (srv. sborník Člověk tradice 2, Praha 2011, str. 94), takže je synonymem řeckého nous nebo al-´aql v islámské tradici.
6. Příklad poválečného odsunu miliónů Němců – našich etnicky (tj. rasově-kulturně) velmi blízkých sousedů – z míst, kde žili a která kultivovali po stovky let, dovoluje nahlížet na odsun cikánů, Vietnamců a jim podobných cizích menšin s historickým optimismem!
7. Zásadní text této skupiny je Sciismo e imperialismo: L´Islam Sciita come alternativa radicale all´imperialismo nihilista della modernità occidentale [Šíitsví a imperialismus: šíitský islám jako radikální alternativa k nihilistickému imperialismu západní modernity]; hlavní teze: současný západní systém hodnot nemá smysl, neboť svým nositelům neumožňuje přetrvat, je tedy třeba ho nahradit něčím životnějším.

b. Claudio Mutti zprostředkovává svými tituly „evropský rozměr islámu” asi nejuceleněji: Islam ed Europa, L´Islam e il Graal, L´Islam e l´eredità bizantina, Il Fascismo e l´Islam, Il Reich e l´Afghanistan aj.