Jak se italský fašismus obrodil na „Campo Hobbit“

Campo Hobbit

Stanové městečko Campo Hobbit. Keltský kříž, zde užitý jako nacistickou vlajkou inspirovaný prapor, se stal symbolem hnutí, jež z Tábora Hobit vzešla.

Autor: John Last

Bilbo Pytlík není zrovna typickým hrdinou árijské rasové fantazie Jen sotva si dokážeme představit, jak Tolkienův chlupatý, poživačný hobit po vojensku pochoduje chodbami Dna Pytle nebo v pastorální scenérii Kraje pořádá masová shromáždění.

Pro tisíce italských fanoušků fantasy se však hobité stali symbolem radikálního hnutí, jež usilovalo o vytvoření nové image fašismu a obrodu krajní pravice.

Tolkienovi k lidem nedůvěřiví půlčíci rozhodně nepřipomínají klasické fašistické hrdiny a jejich cesta k ikonickému postavení na italské krajně pravicové scéně je natolik pitoreskní, že bezmála působí dojmem, jako by vzešla z Tolkiena pera.

Krátce před prvním vydáním Tolkienova Hobita v roce 1937 fungovala Itálie jako ohromná laboratoř experimentálního myšlení. Futuristé skládali hudbu sestávající výhradně ze zvuků motorů, marxisté z vězeňských cel brojili proti „kulturní hegemonii“ a teosofisté usilovně pátrali po důkazech o existenci primordiální „kořenové rasy“.

Tímto intelektuálním kvasem prošel i jeden z nevlivnějších fašistických filozofů vůbec: Julius Evola. Ten si volně vypůjčoval z východních i západních tradic a ve svém opus magnum, knize Vzpoura proti modernímu světu, popisuje dějiny evropské civilizace jako nezvratně sestupnou trajektorii. Příčinu tohoto úpadku paradoxně shledával v pokroku – který podle něj znamenal vzdalování se mytickým tradicím a věčné moudrosti, směrem k industrializaci, kulturnímu míšení a zmatku.

Evola viděl řešení v radikálním programu vzkříšení mýtů „tradičních“ společností ve sféře umění, náboženství i – coby první krok – politice. Fašistického vůdce Benita Mussoliniho Evola zprvu považoval za velký příslib obrody „tradiční“ společnosti a dokonce pro něj sepsal doktrínu „duchovního rasismu“, v níž různé rasy seřazoval podle jejich blízkosti věcné či „pereniální“ tradici.

Jakmile ale přišla válka, Mussolini v Evolově testu ideologické čistoty selhal: Itálie přijala více „vědeckou“ rasovou doktrínu a „progresivní“ rétoriku, čímž se moderní fašismus ukázal být tak trochu evolovským antikristem – z kdysi vzývaného zvěstovatele zlatého věku se stal urychlovač ještě prudšího úpadku.

Z mainstreamu vytlačený Evola sice vyšel z módy, ale prvky jeho filozofie, známé jako „tradicionalismus“, svatokrádežně vykukovaly na okrajích hlavního intelektuálního proudu. Jako Tolkienův Prsten moci odpočívaly v klidu a čekaly na svou příležitost.

Campo Hobbit

Plakát na Campo Hobbit I. Tábor Hobit byl inzerován jako prostor pro politické aktivisty, hudebníky i grafické umělce, kde budou moci vytvořit nové „alternativní“ kulturní hnutí.

Zatímco Evola o radikálním rozchodu s modernitou filozofoval, J. R. R. Tolkien jej žil. Po dlouhých letech takřka mnišského života na katedře anglistiky středověké univerzity, kde si tvůrčím způsobem pohrával s anglosaskými mýty, vydal v roce 1937 Tolkien Hobita a o skoro 20 let později pak Pána prstenů.

Hned od jejich vydání se řada kritiků pokoušela v dobrodružstvích Společenstva nalézat skryté alegorie skutečného světa. Pro svůj rasový esencialismus a černobílé pojetí morálky byl Tolkien často obviňován z kryptofašismu.

„Dobro a zlo jsou oddělené jako olej a voda“, napsal Robert Westall v recenzi z roku 1981. „Skřeti slouží jen jako potrava pro meče hrdinů, určená k masakrování, naházení na hromady a spálení. Dostává se jim podobného zacházení jako krysám“.

Někteří kritici také četli Bilbovu oddanou náklonnost k venkovskému životu v Kraji jako doklad buržoazního elitářství. Podle jiných zase měly mordorské hordy se svými nekonečnými počty a cockney přízvukem představovat chudé pracující Tolkienovy éry a nebezpečí proletářské revoluce.

Ještě další si pak nenucený postoj knižních hrdinů k masovému vraždění skřetů vykládají jako známku jejich skryté genocidní přirozenosti.

„Hobité nejsou jen dobrosrdeční, pohodlní a dobroty si dopřávající požitkáři“, napsal literární kritik Peter Firchow. „Pod vlivem mocného čaroděje a skupiny bojechtivých společníků se z nich stávají úplně odlišná stvoření, jejichž činy místy odkazují na to nejhorší z novějších evropských dějin“.

Tolkien na tyto kritiky nereagoval a odmítal i jakékoliv paralely svého díla k politickému dění ve světě. Přesto se v hrubých obrysech jeho snaha vzkřísit a nově interpretovat staré anglické mýty do jisté míry překrývá s Juliem Evolou.

Jejich cesty se nikdy nezkřížily a ani v poválečném období, kdy oba sdíleli odpor k americkému kulturnímu imperialismu, nebylo Tolkienovo dílo v anglofonním prostředí nikdy spojováno s tradicionalismem.

Když ale roku 1971 vyšel Pán prstenů poprvé italsky, vybublala pod povrchem se ukrývající politika jeho nebojácných hrdinů na povrch. Řízením osudu se totiž kniha objevila v době, kdy mohla silně ovlivnit italskou kulturní scénu: zkraje 70. let procházela totiž země kulturními otřesy srovnatelnými s těmi, jež Evola zažil po 1. světové válce.

Na transparentu stojí: „Evropská mládež bojuje proti / komunistické subverzi / kapitalistickému otroctví“. Účastníci akce se sami považovali za průkopníky „třetí pozice“ mimo pravici i levici v italské politice.

Kulturní nadvládu levice, utvrzenou porážkou fašismu, tehdy začalo v Evropě narušovat nové hnutí označované jako Nouvelle droite neboli „Nová pravice”. Ta se distancovala od fašismu svých otců a hrůz nacismu, a namísto toho se hlásila k „fašismu“ svých dědečků, nebo ještě lépe prapradědečků – tito „fašisté“ ctili pohanské bohy a toužili po návratu do prostších časů kulturní homogenity a etnocentrismu.

V Itálii, kde mohlo navazovat mj. na Evolou položené filozofické základy, slavilo hnutí značné úspěchy. V očích rozčarované italské mládeže jako by tak Tolkienovy knihy ztělesňovaly vznešený boj tradičních společností proti plíživé hrozbě industrializace, progresivní politiky a skupinového myšlení.

Tolkien se tak pro seriózní zájemce o italské „neofašistické“ mládežnické skupiny rychle stal povinnou četbou. Ale i když nad dobrodružstvími Froda se Samem upevňovali své svazky, mnozí se i nadále v prostředí kulturní nadvlády levice cítili izolovaní a obklíčení.

To se však roku 1977 předáci italských krajně pravicových stran a hnutí mladých pokusili změnit. Přišli s ideou fašistického Woodstocku, dvoudenního „návratu k přírodě“, jehož jednotícím motivem mělo být právě Tolkienovo dílo. Nazvali jej „Tábor Hobit“.

Akce konaná v žáru ostrého červencového jihoitalského slunce byla rovným dílem hudebním festivalem, tolkienovským seminářem a anarchistickou komunou. „Pódium plné hudebních nástrojů a zesilovačů, barevné stanové městečko, stánky s plakáty, tretkami, knížkami a tričky“, zapsal si jeden z účastníků do deníku.

Bylo to něco mezi happeningem Occupy Wall Street a festivalem v Glastonbury, přízrak fašismu však nikdy nebyl příliš daleko. „Asi tucet svalnatých chlápků, označených páskou s keltským křížem, dohlíželo na pořádek,“, čteme v deníku, kde autor optimisticky dodává: „Účastníci jsou hodně rozmanití, převládají samozřejmě fašistické účesy, vojenské oblečení a černé kapesníky, někteří ale mají i dlouhé vlasy a plnovousy“.

Camp Hobbit

Šéf krajně pravicového Movimento Sociale Italiano (MSI) Generoso Simeone promlouvá k účastníkům Campo Hobbit. MSI bylo jedním z pořadatelů, po velice úspěšném Campo Hobbit III v roce 1981 však hnutí paralyzovaly vnitřní třenice.

Z fúze mládí z prostředí radikální levice i pravice měla podle organizátorů vzejít vlna tvůrčí aktivity nové tradicionalistické literatury, filmu, hudby a umění – a mezi stany Campo Hobbit skutečně pár hudebních skupin vzniklo.

„Byla to svoboda, oproštění se od přežitých starých postupů a mentálních návyků“, říká Mario Bartoluzzi, frontman tradicionalistické skupiny Compagnia dell’Anello (“Společenstvo Prstenu”), která byla založena na této akci. „Všichni jsme se toužili nějak dostat ven z ghetta vyloučení“.

Řada účastníků sama sebe viděla jako průkopníky snah o překonání duálního charakteru italské politiky spojením levicových společenských kritik s militantností fašismu. Pod povrchem slavnostního ducha akce se však podle historika fašismu Rogera Griffina skrývala i ambice „přepsat“ jazyk hippie levice Evolovou tradicionalistickou filozofií.

Campo Hobbit se dočkal dvou úspěšných pokračování s tisíci návštěvníků. Rodící se koalice se však rychle roztříštila a do poloviny 80. let se tak Nová pravice znovu ocitla na okrajích politického spektra, kde byla spojovaná především s antikomunistickým terorismem. Jakkoliv se čas od času přiblížila politické moci, nikdy se jí nepovedlo dosáhnout kulturní dominance nad jejími protivníky na progresivní levici.

V posledních letech však přece jen došlo k určité obrodě. Letos (2017) v červenci uspořádala italská Nová pravice „Campo Hobbit 40“, pokus vzkřísit  po 40 letech ducha původního setkání. Nově nalezené oblibě se těší i Evola, zbožňovaný částí americké alternativní pravice.

Politické vyznění Tolkienova díla pak zůstává stejně nejednoznačné jako kdykoliv předtím a Středozemě tak je i nadále prázdnou scénou, na níž si ideologové všech možných odstínů inscenují svá politická představení. Ani šesti celovečerním filmům a nespočtu imitátorů se nepovedlo přivést tradicionalistické kritiky díla do mainstreamu.

Revolucí okouzlení Tolkienovi fanoušci by si tak možná měli vyslechnout slova jeho nejtvrdšího kritika Michaela Moorcocka: „U Tolkiena má každý své místo – a je s ním spokojený. Jdeme tam a zpět, kde vše začalo. Není úniku, nikdy se nic nemění a nikdo se proti řádu tohoto uspořádaného světa nebouří“. Tolik tedy k revoluci.

Článek Johna Lasta How ‘Hobbit Camps’ Rebirthed Italian Fascism vyšel na stránkách Atlas Obscura 3. října 2017.

***

K tématu doporučujeme námi vydanou publikaci

Písně pro Jana a Prahu: za Evropu!

Písně pro Jana a Prahu: za Evropu!

Ať nám uznání, ba úcta, s níž tito Italové staví Čecha Palacha po bok věčným evropským vzorům hrdiny a mučedníka, zahřeje srdce…

Titul obsahuje sedmnáct z italštiny přeložených textů písní z let 1969 až 2003, medailonky interpretů, obrázky a fotografie, poznámky, odkazy a také cd s původními nahrávkami, v žánrovém rozpětí od folku přes kabaret po melodický rock.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív