Rama Yadeová
Autor: David Yorkshire
Lidé v našem hnutí často přikládají značný význam odlišnému IQ různých ras. Soudím, že to má hodně co do činění s popíráním biologických rozdílů v inteligenci krajní levicí. Standardní kognitivní disonance ideologických liberálů (SJWs) 1] jim totiž káže, že se tolik lišíme navenek, a proto jsme stejní uvnitř. Trumfování se inteligenčními kvocienty se tak stalo takřka automatickou obranou pravice. Jakkoliv však nemůže být sebemenších pochyb, že fakticky mají lidé na pravici pravdu, vnímám to jako neužitečné odvádění pozornosti od skutečné podstaty rasové otázky, již se pokusím nastínit v této eseji.
Pravda o rasových rozdílech v inteligenci je známá asi stejně všeobecně, jako je potlačovaná. Nemíním tak dále zabředat do této materie, zájemci si ostatně snadno mohou nastudovat vědecká díla Richarda Lynna, Jamese Watsona, Helmutha Nyborga, Satoshiho Kanazawy nebo J. Philippeho Rushtona. Zvonovou křivku IQ u různých ras vidíte na přiloženém obrázku. Jako rasového nacionalistu mě však tyto poznatky zajímají nanejvýš okrajově. Proč? Když se nad celou věcí zamyslíme podrobněji, mají jejich zjištění vlastně význam jen pro tak zvané „občanské nacionalisty“, protože jejich argumentace se nese v duchu, že imigranti z třetího světa jsou se společnostmi západních zemí neslučitelní kvůli míře industrializace západního života, která vyžaduje vyšší mentální schopnosti.
Zvonová křivka
Tím pádem tedy musí být barevní imigranti s vyšším IQ naprosto přijatelní – a skutečně: všudypřítomní Tommy Robinson a Milo (Yiannopoulos) káží právě toto. Proto se jim také dostává mediální pozornosti coby hlasu disentu – opravdový disent však nereprezentují ani za mák. Skutečným projevem disidentství by bylo říci, že lidské rasy se bez ohledu na svou inteligenci zásadně odlišují mentalitou. Jak? Na dokreslení své argumentace si jako případovou studii vezmu velice inteligentní černošku, v tomto případě „francouzskou“ političku Ramu Yadeovou (na úvodním obrázku výše)
Rama Yadeová se narodila v Senegalu, patří k etniku Lebou a má také typické fyzické charakteristiky této skupiny: je vysoká, na černošské poměry útlá, s velice tmavou pletí, spíše širší než kulatý obličej s výraznými lícními kostmi a vysokým čelem. Oba její rodiče byli profesory z vyšší střední třídy, její otec působil také jako diplomat a osobní tajemník senegalského prezidenta Léopolda Sédara Senghora. Má tedy všechny předpoklady k vysoké inteligenci, což podporuje zvonová křivka pozorovaná Richardem J. Herrnsteinem a Charlesem Murraym v sociálních třídách, která vychází z křivky rasové. Své kognitivní nadání projevila při studiu v classe préparatoire, odkud přešla do jedné z Grands établissements, kde se (a nikoliv na univerzitách) schází francouzská intelektuální elita. Vystudovala politologii – a to ne nějak „zadarmo“, protože zkoušky (ostatně i přijímačky samotné) jsou na těchto institucích skutečně náročné.
V ideálním případě by se vrátila do rodného Senegalu a byla tam ku prospěchu svým lidem, její rodiče však posléze emigrovali do Francie, kde Yadeová plně přijala za svá falešná božstva multikulturalismu – i se všemi jejich vnitřními rozpory. Ničemu pak nepomohlo ani to, že si zmíněný senegalský prezident vzal za ženu bílou Francouzku, nebo že se Yadeová narodila do muslimské rodiny, chodila na katolickou školu a nakonec se vdala za Žida. V politice pak neúnavně bojuje za zájmy menšinových skupin proti bělošským Francouzům – a to vše jako členka údajně konzervativní strany UMP. Své skutečně konzervativní kolegy zahrnula urážkami a pomluvami, za něž byla také žalována a shledána vinnou. Svou značnou inteligenci tak využívá k destabilizaci francouzské společnosti a dalšímu prohloubení rozkladu a podkopání její soudržnosti.
Existují tedy vůbec nějací etničtí Cizí, kteří se do bělošských evropských společností integrovat dokáží? Jednoduchá odpověď zní „nikoliv“. Jejich cizost vždy zůstane bariérou, kvůli jejich vrozené odlišnosti. Jen to, že má Afričan, Asiat nebo Žid vysoké IQ, totiž neznamená, že by myslel jako bílý Evropan. Ironicky tak jsou v tomto ohledu libertariáni mnohem většími bílými „supremacisty“ než bělošští nacionalisté: svou ideální společnost pokládají za objektivně a univerzálně nejlepší – a navíc mají za to, že ji lze poskytnout i „těm správným etnickým menšinám“. Následně se tak snaží ošálit přírodu vytvořením umělé společnosti vysoce inteligentních jednotlivců. Černoch s vysokým IQ ale pořád přemýšlí jako černoch a i hloupý běloch myslí jako bílý Evropan. V rasově stejnorodé společnosti vytvoří každá rasa v souladu s přirozeným řádem společnost připomínající pyramidu, kde si každý najde své náležité místo a bude s ním více či méně spokojený.
Můžu to nějak prokázat? Ale ano, velice snadno – pomocí estetiky a náboženství. Právě z toho důvodu se vládci Západu snaží estetično i náboženství zlikvidovat: odlišnosti v tradiční estetice a náboženství mezi rasovými skupiny totiž prokazují rasově podmíněné rozdíly v mentalitě. Je tak celkem nasnadě, že když se lidé liší vzhledem, liší se i myšlením, což musí samozřejmě být znát i na jejich umění a duchovním životě, jehož nedílnou součást ostatně umění tvoří. Protože jinak vypadáme, také se odlišně zpodobňujeme a naši bohové na sebe berou různé podoby coby duchovní rozšíření nás samotných a našeho porozumění přírodních sil. Proč abrahámská náboženství zapovídají vytváření vyřezaných zpodobnění? Protože semitský bůh Jehova touží být bohem jediným, dokonalým globalistou. Proto evropská estetika pokračovala nikoliv díky, ale spíše navzdory křesťanství, a proto ISIS s takovým gustem ničí umělecká díla starověkého světa. U původních uměleckých forem nám totiž portrét sebe sama připomíná, kým jsme a jak bychom měli vypadat – prvním přírodním zákonem není nic jiného než přežití.
V novém, globalizovaném světě levice se však na zdravé normy těla, pohlaví a samozřejmě i rasy hledí skrz prsty. Výsledkem je všeobecná nespokojenost, kdy si černošky nechávají rovnat vlasy a nosí příčesky vyrobené z bělošských vlasů a bělošky tráví hodiny v soláriích a vyrábí si na hlavách dredy. Černoši pak v aktu odmítnutí cizí, kvazi-evropské společnosti hrdě dávají na odiv to nejhorší zločinecké chování, zatímco z bělochů se stávají whiggeři („bílí negři“) v nápodobě tohoto chování, které média jako MTV a Hollywood vydávají za cosi nesmírně „cool“. Černí konzervativci se snaží chovat bělošsky a bílí levičáci končívají jako Rachel Dolezal.
Senegalsko-židovsko-„francouzská“ rodina
Abychom se ale vrátili k otázce inteligence: umělci až donedávna bývávali velmi inteligentní lidé. Vpustit mezi skutečné umělce příslušníka cizí rasy by ale znamenalo katastrofu, jelikož by se snažil přizpůsobit vnímání světa svému vlastnímu obrazu. Totéž platí i pro nižší úroveň a jednotlivce rozumově méně nadané. Každý má své normativní chápání světa, které vychází z jeho vlastní etnické tradice. Z multirasové společnosti zrozený multikulturalismus tento (nikoliv univerzální, ale etnický) logos nahrazuje nekonečně proměnlivým schizofrenním chaosem. Levice to nijak nerozporuje a její umění to jen potvrzuje. Vezměme si nejnovější trend transkulturní literatury, zastoupené třeba tímto dílem spisovatelky Julye Rabinowichové.
Tento literární žánr se soustředí na typicky liberálně-levičáckou posedlost právě těmi problémy, které sami tito lidé uměle způsobili, v tomto případě schizoidní povahu multirasové společnosti a multikulturalismu uvnitř jediné lidské bytosti. Z toho je jasně patrné šílenství a odpudivost levice: svou propagací rasového míšení zcela zbytečně vystavují lidi tomuto zmatku – aby v jejich situaci následně nacházeli pobavení a vzrušení. A když už jsou umírněným liberálům lhostejní jejich vlastní lidé, snad by mohli myslet alespoň na dcerku Ramy Yadeové: napůl černoška a napůl Židovka, která vyrůstá v nominálně evropské společnosti, velmi inteligentní… a úplně pohlcená šílenstvím.
Poznámka
1] Social Justice Warrior, SJW – pejorativní označení pro zastánce sociálního liberalismu, politické korektnosti, feminismu – ekvivalent českého „sluníčkáře“, pozn. překl.
Úvaha D. Yorkshirea Why IQ in different races is irrelevant vyšla na webových stránkách jeho časopisu Mjollnir 10. června 2017.
***
***
@V.Křižák
Jak už naznačily otázky, důvodem současného stavu věcí je ztráta autority dřívějších evropských velmocí a na ní navazující ztráta respektu vůči dekadentní, destruktivní západní politice a kultuře. USA se po 70 letech vnitřní dekadence a vnějšího arogantního prosazování „NWO“ dobraly stejného konce.
Ztráta respektu (nebo spíše otevřené pohrdání) vůči dekadentní, destruktivní západní politice a kultuře se však netýká pouze velké části černochů, Arabů, případně Asiatů. Ale i velké části bělochů, včetně mě. Jde o globální jev, který se dnes šíří napříč rasami a sociálními třídami celé planety.
Tento jev (ztráta autority a respektu vůči dříve uznávané síle) není ničím překvapivým. Opakuje se od počátku lidských dějin. Paralela s osudem antické Římské říše či katolické Církve není náhodná.
Pozorovatel C.2 ; Vzdávám se, řekněte mi to, čím to může být? Člověka totiž napadá spousta dalších možností.
Čím to může být, že vysoce inteligentní černoši vykazují nepřátelskou až likvidační motivaci k hostitelské bělošské kultuře?
No schválně, čímpak to bude?
Dokud existovala evropská „rasistická“ impéria, vysoce inteligentní černoch považoval za čest stát se např. úředníkem koloniální správy. Chodit v „evropském“ oblečení, jíst vidličkou a nožem, spát v posteli s peřinami. Považoval za čest mít možnost cítit se jako Evropan. Více i méně inteligentní černoši všeobecně považovali tehdy bělochy za přirozenou autoritu (což lze pozorovat ještě dnes v některých venkovských oblastech Afriky nebo Asie). Ve Spojených státech ještě v 19. století černoši sloužili bělochům ve vysokých počtech (desítky černochů na jednu bílou farmu), aniž by se běloch musel bát o svůj život. Ještě v první polovině 20. století oslovoval v USA černoch bělocha Pane. Čímpak to? Černošská mentalita prokazující úctu svému bílému hostiteli a jeho kultuře?
Čím to může být, že vysoce inteligentní černoši dnes v Africe vítají čínské novodobé imperialisty se stejně hlubokým úklonem, jako kdysi vysoce inteligentní černoši vítali bílé imperialisty? Černošská mentalita prokazující úctu svému mecenáši a jeho kultuře?
Čím to může být, že předválečné i válečné Německo či poválečný Východní blok měly např. s mnoha arabskými zeměmi nadstandardní vztahy a tamnější muslimové k těmto státům vzhlíželi s úctou a respektem? Arabská mentalita prokazující úctu svému mecenáši a jeho kultuře?
Čím to může být, že vedle průměrně inteligentních černochů a Arabů prokazuje i průměrně inteligentní Evropan nepřátelství k současné degenerativní, dekadentní americké a západo-evropské politice a kultuře?
Opravdu je to o rozdílnosti mentalit jednotlivých ras? Nebo ty důvody budou trochu prostší, prozaičtější?
V.Křižák: A tím ten černoch zahubí i sebe sama, protože, co se stane kdyby Evropa jako civilizace padla? Už nebude moct pomáhat Africe, technologický vývoj ustrne. A Afrika na to ukradne doplatí. Ale to už se stalo v Rhodésii a dnes v JAR budou opakovat tu samou chybu…
Čím to může být, že vysoce inteligentní černoši vykazují nepřátelskou až likvidační motivaci k hostitelské bělošské kultuře? Nejspíš proto, že jsou si stále v hloubi duše vědomí faktu určité méněcennosti. Běloch je nenáviděn již jen za to, že ho (jeho kulturu a civilizaci) nelze dohonit a ani předhonit. Černoch se tudíž stále konfronutuje s fakticitou vlastní nedostatečnosti a ehm (jak to jen říci jemně a korektně) méněcennosti. Jedině zničením bělocha a jeho civilizace pak docílí toho, že již nadále nebude urážen očividnou nadřazeností bílého ďábla.
@TK
Upřímný dotaz: kolik zde vyšlo za poslední dobu článků a kolik z nich jsem zkritizoval? Je to opravdu drtivá většina?
Před pár měsíci mi zde bylo sděleno, že cílem DP je obnova kritického myšlení Evropanů. Možná se tedy lišíme při představě pojmu „kritické myšlení“. Dle mě to není o tom všemu tleskat. Ale ozvat se, pokud nad něčím pochybujeme nebo je něco zjevný nesmysl.
Autor článku si svou tezi o mentalitách vyvrátil sám ve svém textu. Nejprve napsal, že i hloupý běloch bude vždy přemýšlet jako „bílý Evropan“ a bude používat svůj vrozený cit pro estetiku. V dalším odstavci pak přiznává existenci „bílých negrů“. Já bych to ještě rozšířil. O existenci velké skupiny Evropanů, kteří se také dobrovolně vzdali své původní bílé identity a svého „citu pro estetiku“. Vyměnili ji za humburgery, colu, anglicky popsané oblečení, drinky, bowling, americké filmy, negří muziku všech stylů. Navíc se tato skutečnost netýká jen Evropanů, ale i jiných ras a etnik. Opět, navzdory předkládané tezi autora…
Kdo ví. Třeba mám něco společného s rannou verzí DP. Třeba ne. Nebylo by ale lepší využívat kritiku v komentářích ke snaze o publikování kvalitnějších textů? Které čtenáře něčím obohatí? Které ho doopravdy donutí kriticky přemýšlet a konečně se nebát pochybovat? Třeba o nejrůznějších historických dogmatech.
http://nassmer.blogspot.com/2012/12/potvrzeno-stokrat-opakovana-lez-se.html
http://nassmer.blogspot.com/2013/06/koncentracni-tabory-ve-sluzbach.html
Upřímně míněný dotaz: Co vás táhne vracet se a často i vkládat komnentáře na webu, kde vám drtivá většina obsahu zjevně silně nevyhovuje, „je k smíchu“, mimo, „dělá z čtenářů naivní hlupkáky“ apod.? Ne každý by si byl ochoten dělat takové násilí…
Áno, černoch premýšľa tak, že je ochotný a pripravený kľudne zapredať aj svojeť len aby mal z toho osobný prospech, spoločenské postavenie a prístupu k belochom.
Zatímco běloch takto nikdy nepřemýšlel. Žádný běloch nebyl nikdy ochotný zaprodat vlastní lidi, aby měl přístup například k zednářům či Židům. Nebo k bohatství, moci či bezstarostnému životu. Proto si my Evropané dnes můžeme vážit všech našich politiků, všech našich „umělců“, všech našich „vzdělanců“ a myslitelů. Proto měli a mají anti-bělošští „levičáci“, liberalisté a šiřitelé „demokracie“ takový problém sehnat nějakého bělocha ke spolupráci. Proto tu máme ráj na zemi a nemusíme se obávat o evropskou budoucnost.
Celý ten článek je k smíchu. Ze čtenářů dělá naivní hlupáky, kteří se pak budou mimo tento web veřejně ztrapňovat při snaze obhájit svou bělošskou identitu. Článek úspěšně ignoruje všechny známé skutečnosti, které tu částečně nastínil i Herbord.
Za celou redakci: Díky za slova podpory, ceníme si jich.
Herbord: „Ale aj autor priznáva, že “Yadeová plně přijala za svá falešná božstva multikulturalismu”, aby neskôr uviedol “Černoch s vysokým IQ ale pořád přemýšlí jako černoch” (kde má čiastkovú pravdu).“
Áno, černoch premýšľa tak, že je ochotný a pripravený kľudne zapredať aj svojeť len aby mal z toho osobný prospech, spoločenské postavenie a prístupu k belochom. Rama Yadeová, ako aj mnohí iní cudzinci na výslní, verejne máva so svojim antirasistickým vysvedčením a signalizuje svoje naočkované „morálne superiórne“ multikulti postoje a postuláty pri každej príležitosti, ktorá sa jej naskytne – presne to je dnes pre cudzinca v Európe osožné a presne to sa od neho dnes očakáva.
Herbord: Elitní individuální imigranty láká do Evropy evropská kultura a nemají přirozeně zájem na tom, aby byla zdevastována masovou imigrací. Zároveň ale pochopitelně sami nechtějí přijít o možnost z evropské kultury těžit. Proto budou v otázce imigrace zákonitě prosazovat střední cestu.
Nebezpečí (alespoň zdánlivě) dobře integrovaných imigrantů je však právě v tom, že slouží k prosazování představy, že imigrace barevných nás obohacuje.
L. Ch.
Britrik: Katedrály sice byly stavěny kvůli křesťanství, ale stačí učinit porovnání. Co se stavělo v Evropě před příchodem křesťanství? Mnoho staveb honosné paláce, akvadukty, vily za městem, divadla. Řekové a Římané tesali sochy a reliéfy. A co se staví nebo stavělo v zemích někde v Africe kvůli křesťanství? Nic moc snad s výjimkou velkolepého kostela Panny Marie královny míru v pobřeží slonoviny a sklaních chrámů v Habeši. Plyne z toho, že Evropané byli tvůrčí jako pohané i jako křesťané.
Musím uznat že stránka Délský potápěč, je jedno z nejlepších čtení na českém trhu.
Navzdory krestanstvi…aha. Proto zdaleka nejhodnotnější umělecká díla jsou ta, která se těsně váží na křesťanství, respektive katolicismu – třeba katedrály.
Vďaka za preklad, dovolím si mierne námietky. V prvom rade, nezdá sa mi, že by autor dokázal tézu „lidské rasy se bez ohledu na svou inteligenci zásadně odlišují mentalitou.“ To, čo nasleduje za „jak?“ nepreukazuje odlišnú mentalitu tejto vzdelanej Afričanky, ale skôr istý druh morálnej vady, či ne-ctnosti, ktorú ako cudzinka voči novej belošskej vlasti preukazuje. Aby bolo jasné, nespochybňujem rozdielnosť mentalít. Ale aj autor priznáva, že „Yadeová plně přijala za svá falešná božstva multikulturalismu“, aby neskôr uviedol „Černoch s vysokým IQ ale pořád přemýšlí jako černoch“ (kde má čiastkovú pravdu).
Multikulturalizmus ale nie je mentalita, ale ideológia, nepochádzajúca z černošských mozgov. Moja skúsenosť s plne integrovaným Arabom, ktorý dokonca pôsobí na úrovni komunálnej politiky je taká, že síce odmieta rasizmus (to je inštinktívne, pre mňa pochopiteľné), ale počas návalu utečencov kvitoval ich zastavenie a v tom čase ostré vyhlásenia slovenských politikov (staval sa plot a pod.). Podobne aj v Česku ten Tunisan na DVTV, ak si interview dobre pamätám. Teda – u cudzinca je sklon cítiť sa nevítane, nepatrične, cudzo – ale rozhodujúca je skôr mentalita hostiteľa, ktorá mu umožní tento druh nevďačnej ukrivdenosti rozvinúť. Chcem podotknúť, že tento náš Arab je k prospechu veľkého množstva ľudí a je vyhľadávaný, ľudia k nemu cestujú cez pol republiky. Mentalita hostiteľa môže prirodzenosť cudzinca formovať.
V tejto súvislosti mi napadá Japonsko, ktoré svojou prirodzenou exotickosťou priťahuje ľudí stať sa Japoncami. Už inou vecou je, že sú to zväčša belosi, ktorí po takejto premene túžia…
Ešte poslednú vec – v tejto debate, vzhľadom na jej aktuálny politický rozmer, by malo byť rozlišované, čo je možné individuálne – pri skúmaní ľudskej povahy, a čo pri celospoločenských riešeniach, kde by moja prítomná obhajoba možnej ultranízkej prítomnosti cudzincov priniesla nezamýšľaný dôsledok posilnenia aktuálnej myšlienky rasovej heterogenity. To rozhodne nechcem, ide mi len o istú empirickú korekciu. Hrubá nespravodlivosť môže dobrej iniciatíve uškodiť viac ako najlepší argumentačný protiútok.
Skvělý článek.