Categorized | Geopolitika

Íránská krize a válka čtvrté generace

Autor: William S. Lind

To, co se dnes děje v Íránu, není válka 4. generace. Je to boj o kontrolu státu, nikoli pokus nahradit současné státní zřízení čímkoli jiným. Mohlo by se ale zdát, že jde o 4GW, protože se hraje o legitimitu celého současného íránského politického systému.

Způsob, jakým režim Chameneího a Ahmadínežáda naložil s vlastní legitimitou byl svým způsobem cynický, nestoudný a nápadně hloupý. V pátek 19.6. sám Chameneí prohlásil, „Je tu rozdíl 11-ti milionů hlasů. Jak by někdo mohl podvádět s tolika hlasy?“

Odpověď zní, „samozřejmě mohl, kdyby nikdo nedohlížel“ Josif Visarionovič Stalin, jehož cynismus byl pověstný, pronesl známý výrok „smrt jednoho je tragédie, smrt milionů pouhá statistika“ – nicméně mimo to také prohlásil, že „není důležité kdo volí, důležitější je ten, kdo sčítá hlasy.“ Samozřejmě že po celou dobu existence SSSR byla komunistická strana velmi opatrná, aby se nechala volbami zpochybnit. Věděla, že musí předstírat, aby udržela svoji legitimitu.

V kontrastu s tím se íránský režim směje tomu, jak zfalšoval volební výsledky a před celým světem a íránským lidem nestydatě prohlašuje, „Zmanipulované volby? Jistě, že jsme zmanipulovali volby. Ale co s tím chcete dělat, naivní hlupáci?“ Fakt, že výsledek byl ohlášen během tří hodin od uzavření volebních místností potvrzuje spekulativní odhad, že nebyly sečteny všechny hlasy. Ministerstvo vnitra bylo dotázáno ve věci, „kolik čísel omezuje kontrolní archy.“

Teď, uprostřed nejhorší režimní krize v celé historii íránské revoluce, které vláda čelí, jde o samotnou krizi její legitimity. Íránská opozice může prohlásit: „Nehráli jste podle pravidel, která jste si sami určili.“ To je mocný manifestační argument kdekoli na světě.

Miliony Íránců manifestovaly na podporu opozice. Írán je zahalen mlhou největším vzedmutím protestů od svržení Šáha.

Stejně jako jiné vláda, Chameneí není schopen porozumět tomu, že nynější krize není krizí vedení, ale opravdu samotné legitimity režimu. Kdyby pochopil zásadní věc, a sice že by se mohl prohlašovat jak je „šokován“ volebním podvodem, odvrátil se od Ahmadenížáda, mohl celému světu okázale ukázat, že íránský politický systém pracuje.

Namísto toho se rozhodl udržet Ahmadenížáda u moci silou. Washington Post se v této souvislosti zeptal opozičního lídra Mussávího, který následně prohlásil, že „střelba na lidi, vyhrožování, provokace a okázalé předvádění sily jsou výsledky režimních nezákonností, jakých jsme dnes svědky.“ Síla sice může držet současný režim u moci, ale kompletně destruuje jakoukoli jeho legitimitu.

Teorie války čtvrté generace nám říká, že když vláda ztratí legitimitu a pokouší se o její znovuzískání nasazením čisté síly, oslabuje to stát samotný. Írán byl relativně stabilním státem. Nemáme ale žádné garance, že se jím opět stane. V Íránu žijí rozdílné etnické skupiny, nikoli pouze Peršané. Pokud bude opozice, doposud loajální k íránskému státu, potlačena silou, někteří Íránci mohou začít přestat být vůči Íránu loajální.

Současná krize také ukazuje na nedostatky teorie války čtvrté generace. Ta sama přehlíží a pomíjí štěpné linie mezi městem a venkovem. Ahmadínežád je velice populární na rurálním venkově. Jeho síla zde by mu možná dovolila vyhrát, kdyby se hlasy skutečně sčítaly. Opozice je zase téměř výlučně podporována městy.

Je to síla obyvatel měst, co způsobuje masivnost současných protestů. Štěpná linie město/venkov byla pro Írán příznačná už v minulosti. Často vedla ke krvavým válkám, které byly běžné zejména při venkovských vzpourách. Jaký bude její výsledek nyní, je těžké hádat. Írán proto může být důležitým testem.

Ale větší poučení z událostí v Íránu souvisí s tím, na co už narážel jeden odstavec: jen málo, jestli vůbec nějaká diktatura je schopna uvědomit si včas krizi vlastní legitimity. Každý vládní systém se stává uzavřeným, pokud není dovoleno otázku legitimity ani vznést, což je základní zákon. Tak dlouho, jak pokračuje, stává se státní systém čím dál více křehčí.

William S. Lind je americký bezpečnostní expert a ředitel The Centre for Cultural Conservatism.

Zdroj: Defense and The National Interest

2 Responses to “Íránská krize a válka čtvrté generace”

  1. OS napsal:

    William Lind se zde na problem diva spise z hlediska odborne-bezpecnostniho, nez ideologickeho. Pravdou je, ze zadny z kandidatu nema zajem se priblizovat Zapadu. Pokud toto plati, pak je evidentni, ze veskere poulicni nepokoje a protesty jsou produktem iranskeho boje o moc a ne dichotomie Zapad/iranska teokracie.

    Pokud Chamenei nedovoli ani prepocitani hlasu, skutecne likviduje posledni zbytky legitimity a co vic, ubira tuto legitimitu i ostatnim kandidatum (kteri v zasade sdili dosavadni iransky kurz) a umoznuje tak Zapadu, aby z cele situace skutecne vytvoril dojem, ze jde o svar demokracie s totalitou. Navic je nyni Iran silne oslaben, coz take pro Predni vychod neni z hlediska rovnovahy sil dobra zprava. Chamenei by v pripade prepocitani hlasu a vitezstvi Musaviho (ktery sam je antisemitsky a antiizraelsky) neprisel o nic, pouze o figurku Ahmadinezada (mozna). V kazdem pripade nemohl nic ztratit, at uz volby zfalsovane byly, nebo ne. Nyni ztraci. Z tohoto pohledu chapu Lindovu analyzu jako trefnou kritiku na prvni pohled chvalyhodne konzervativniho postoje vrchniho ajatollaha, ktery se ovsem brzy muze obratit a podemlit iransky rezim jako takovy.

  2. Radim Lhoták napsal:

    „Zmanipulované volby? Jistě, že jsme zmanipulovali volby. Ale co s tím chcete dělat, naivní hlupáci?“ – Tak by mě zajímalo, kdo tento výrok pronesl. Nebyl to náhodou sám autor článku? Jediný argument pro zmanipulované volby je rychlost jejich sčítání, trochu málo na to, aby se zde mluvilo o nestydatosti režimu. Jistě, legitimitu západních „demokracií“ nikdo nezpochybňuje, nemá ani jak. Více bych věřil tomu, že USA dalo 400 mil. dolarů na podporu rozkladných sil v Iránu. Jde sice o výrok konkrétního iránského představitele, který nemusíme brát vážně, ale vkládat Iráncům do úst, co se odpůrcům jejich režimu hodí, to už je síla. Pod tento článek bych se nepodepsal.

Trackbacks/Pingbacks


Oswald Spengler – Myšlenky PRÁVĚ VYŠLO!

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Radim Lhoták – Zpěvy nemilosti

Radim Lhoták - Zpěvy nemilosti***
„Zpěvy nemilosti“ jsou literární miniatury odrážející společenské fenomény doby. Jak už se ale dá očekávat, píše-li je Radim Lhoták, budou kontroverzní, provokativní, břitké, přitom však podnětné, otevřené a k zamyšlení vedoucí. Dvacet šest krátkých úvah z pera filosofujícího esejisty a literáta, který publikoval výhradně na alternativních webech…
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

8. května 1936 podlehl v Mnichově náhlému srdečnímu selhání Oswald Spengler, německý filozof a spisovatel. Bylo mu by pouhých 55 let. Patří k nejvýraznějším  osobnostem německého meziválečného hnutí konzervativní revoluce a nacionalismu. Tento striktní  kulturní pesimista přišel ve svém největším díle Zánik Západu (Untergang des Abendlandes, 1918 a 1922) s originální morfologií světových dějin, které podle něj jsou sledem důsledně oddělených kultur a civilizací, které se vyvíjí v předem určených cyklech,  analogických zákonům života. Naše západní - tzv. faustovská - civilizace podle Spenglera už koncem 19. století nezvratně vstoupila do své poslední, „zimní“ fáze cyklu.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív