Ernesto Milá: Půl století v „ultra-nasazení“

Ernesto Milá

Ernesto coby „národní revolucionář“ v polovině 80. let.

Autor: Karel Veliký

O Ernestovi se toho český čtenář z domácí i překladové literatury zatím příliš nedozví. Kterýsi sovětský autor ho kdysi zmínil coby zakladatele „praporů smrti“, Národní myšlenka před lety psala, že „španělská Nueva Europa ústy svého vůdce Ernesta Mily odmítá demokracii a egalitarismus a prosazuje důsledný hierarchický model inspirovaný doktrínami Julia Evoly“, americký „revolverový“ žurnalista mu pak – dosti pochybně – připsal tuto větu: „Západní společnost je jako diamant. Ten je velice tvrdý a téměř nerozbitný. Ale vyvinete-li dostatečně silný tlak na přesně vypočtené místo, pak pukne.“ 1]

I těchto pár řádků však stačí, abychom o tomto muži chtěli znát víc. Hlavním zdrojem nám bude španělská Metapedia. Ta udává, že Ernesto Milá Rodriguez se narodil v roce 1952 v Barceloně a „je španělským politickým bojovníkem, redaktorem a spisovatelem“. Do politické činnosti se vrhl v roce 1968, v sedmnácti. Od té doby působil v celé řadě organizací, skupin i kroužků. Aktivní je podnes.

Sám své doktrinální pozice dělí do tří období: na „historické“ (národně-socialistické, falangistické) v letech 1968 až 73, „národně-revoluční“ („třetí cesta“ jako taková) z let 1973 až 83 a „tradicionálně-novopravicové“ od roku 1984 po dnešek, přičemž tradicionální myšlení dle svých vlastních slov chápe jako „vnitřní pohon“ (od roku 1985 prý cvičí zen), kdežto novopravicové jako „vnější perspektivu“ a nástroj kulturně-politické analýzy. Počátkem 90. let, po zhroucení rozdělené Evropy, na několik let politickou frontu sice opustil, avšak již v roce 1999 se vrátil (podobně jako G. Faye s „archeofuturismem“), aby pomáhal bránit evropskou identitu před přívalem alogenních přistěhovalců.

Fuerza Nueva 1978

Shromáždění Fuerza Nueva v roce 1978. Pro Ernesta a jeho kamarády – „politické partyzány“ – byli tito stoupenci Blase Piňara příliš konzervativní, příliš staří a příliš měkcí.

Reputaci, kterou si koncem 70. let vydobyl v prostředí národně-revoluční mládeže, stvrdil, když v roce 1980 vedl útok tvrdého jádra Frente de la Juventud („sekce“ C a Z inspirované Codreanovými „echipele mortii“ čili „eskadrami smrti“) proti pobočce Unie demokratického středu v Barceloně. 2] Aby se vyhnul policejnímu a soudnímu stíhání, odejel za hranice. Nejprve do Paříže, kde byl však ještě téhož roku zatčen pro obvinění z účasti na pumovém atentátu na synagogu v ulici Copernic, na němž se podle tehdejších spekulací měli vedle Palestinců podílet i „nacifašisti“. Toto obvinění nebylo vůbec možné prokázat, takže „jefe“ Ernesto byl odsouzen jen na tři měsíce nepodmíněně za držení nepravých dokladů.

Po propuštění zmizel na dva roky do Jižní Ameriky, kde se sblížil s Italem Stefanem Delle Chiaiem (ex-Avanguardia Nazionale), což stačilo, aby byl považován za španělského prominenta nadnárodní „černé sítě“ (šp. „tramas negras“). Při pokusu o tajný návrat do Španělska byl v roce 1983 znovu zatčen a odsouzen za svou poslední „acción directa“ na dva roky nepodmíněně, z nichž odpykal čtrnáct měsíců. A právě ve vězení „konvertoval“, zřejmě i pod Stefanovým vlivem, definitivně k tradicionalismu. Zde se začíná druhá fáze jeho proslulosti – coby překladatele, nakladatele a nakonec i spisovatele.

Ernesto Milá

„Přihlásit se k válečnictví, oživit tradici, znovuvytvořit budoucnost!“ Ernesto Milá dnes.

Po odchodu z „klauzury“ totiž založil časopis Revista DisindeciaS, dále nakladatelství Ediciones Alternativa a spolu s Enriquem Morenem a Juanem Colomarem výše zmíněné sdružení Nueva Europa. Vydali několik Evolových knih a Ernesto prohluboval svou erudici v oblasti hermetismu (již v roce 1979 se podílel na publikaci Thule. La cultura de la otra Europa). Po zmíněné pauze, kdy napsal několik naučně-populárních prací na nejrůznější témata (o Gaudím a o své milované Barceloně, o Dalím, o Meyrinkovi, vše z esoterického hlediska), k nim v rámci jiných iniciativ přibyly tituly Alaina de Benoista, Guillauma Fayeho či Dominiqua Vennera, hlavních představitelů francouzské nové pravice (Mañana el Decrecimiento, El Arqueofuturismo, Por qué combatimos?, Baltikum aj.).

V roce 2007 založil časopis IdentidaD, který vycházel v poměrně vysokém nákladu 10 tisíc kusů a byl k dostání i v běžných novinových stáncích. 3] Během čtyř let vyšlo pětatřicet čísel, avšak běžní „noví Španělé“ zůstali vytrvale lhostejní. Ve stejném roce, kdy tento časopis začal vycházet, vstoupil Ernesto Milá do strany España 2000 a o tři roky později překvapil odborným periodikem Revista de Historia del Fascismo, které loni dosáhlo počtu bezmála padesáti čísel. Rozsah příspěvků sahá od tzv. „prefašismů“ přes „historické fašismy“ po „neofašismy“ z různých koutů světa. Současně vede osobní blog Infokrisis, kde se zabývá širokým vějířem témat (vnitřní a zahraniční politika, geopolitika, ekonomika, imigrace, terorismus, konspirační teorie, esoterismus, kinematografie, cestování…).

Ernesto Milá

Obálka Ernestových „ultrapamětí“.

Z řady autorských knih z poslední doby musíme vyzvednout především dvoudílné, sedmi set stránkové Ultramemorias neboli Ernestovo „pikareskní líčení 40 let španělské krajní pravice“, jak zní podtitul. S odstupem, sebekriticky, ba ironicky popisuje svou zkušenost s tímto prostředím. O čemž svědčí už názvy kapitolek o zvláštních typech, z nichž alespoň jeden se prý zaručeně vyskytne v jakékoli komunitě radikální pravice: „El camarada alcoholizado“, El camarada delicuente“, „El camarada maricón“ (buzík), „El camarada chivato“ (práskač). Jako celek tyto paměti však zjevně nabízejí vhled, o jakém se „akademikům“ zvenčí polit-kateder ani nesní. Lze tedy vážně litovat, že takto rozsáhlá a zároveň úzce zaměřená kniha u nás patrně nikdy nenajde vydavatele. Nepatrně, ale přece jenom víc šancí má v tomto ohledu dvojice knih Milicia I a Milicia II, kde autor shrnuje a vykládá evropskou válečnickou a vojenskou tradici od kořene „vía del guerrero“ a jejích principů a hodnot (čest a věrnost, obětavost, oddanost, přímost a jasnost stylu /ve vystupování: řeči, chování, oblékání/, neoblomnost, ráznost, smysl pro spravedlnost atd.) v proměnách času.

Poznámky:

1] M. N. Filatov – A. I. Rjabov, Fašismus osmdesátých let, Praha 1985, str. 297; Jarosław Tomasiewicz, „Třetí cesta: o genezi národně-revolučních skupin“, v: Národní myšlenka 3/2004 str. 19; Martin A. Lee, Bestie se probouzí, Praha 2004, str. 400.

2] Nutno mít na paměti, že Španělsko přelomu 70. a 80. let bylo v revoluční situaci. Ještě nebylo definitivně rozhodnuto o jeho směřování a byly prováděny pokusy jeho vývoj k demokratuře zvrátit. A politické násilí bylo důležitým prvkem destabilizace teprve se ustavujícího systému. K tomu alespoň stručně – Ecce Homo – pokus o vojenský puč ve Španělsku roku 1981. Uvedené síly přitom měly podporu u nemalé části obyvatelstva. Např. 20. 11. 1980 byla v Madridě zorganizována demonstrace proti další liberalizaci režimu za účasti 100 tisíc lidí. Obdobná manifestace proběhla v květnu téhož roku v Barceloně, další v Grenadě atd. Na druhou stranu je dobré vědět, že i ve Frankově Španělsku byla činnost takové Partido Español Nacional Socialista (PENS), do níž Milá vstoupil jako sedmnáctiletý mladík, v podstatě nelegální – povoleny byly jen státní organizace a i falangistické Círculos Doctrinales José Antonio byly konzervativně-liberálním Frankovým režimem posledního desetiletí pouze trpěny.

3] IdentidaD (Rivista independiente contra el pensiamento único y lo politicamente correcto). Nezaměňovat s několikajazyčnou italskou revue Identità (Revista Europea di Cultura Politica) Salvatora Francii (ex-Movimento Politico Ordine Nuovo) z let 2004–2010.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív